Nejnovější průzkum České asociace pojišťoven ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky potvrzuje, co už Češi vědí z vlastní zkušenosti: objednat se k lékaři je stále obtížnější. Skoro tři čtvrtiny lidí si stěžují na dlouhé čekání, polovina už zažila nedostatek lékařů. I proto 44 procent respondentů podporuje možnost připlatit si za nadstandardní péči.
Není to překvapivé. Češi už dnes platí za zdravotní služby v řadě oblastí – ať už formou přímých plateb, nebo tím, že si hledají soukromou alternativu. Zajímavé je, že většina veřejnosti (77 procent) si uvědomuje, že náklady na zdravotnictví porostou. Přesto stále panuje představa, že stát by měl garantovat dostupnou a kvalitní péči pro všechny bez ohledu na ekonomickou realitu.
Ekonom Aleš Rod upozorňuje, že systém veřejného zdravotnictví nemůže dlouhodobě fungovat bez větší finanční spoluúčasti pacientů: „Bez změny financování zdravotnictví se dříve či později dostaneme do situace, kdy bude dostupnost péče výrazně omezena. Pokud nechceme jít cestou razantního zvyšování odvodů, musíme se bavit o větší roli připojištění nebo spoluúčasti.“
Připlatit si? Češi nejsou proti, ale systém chybí
Současný systém zdravotního pojištění však neumí pružně reagovat na měnící se potřeby pacientů. Například možnost připlatit si za dřívější termín vyšetření či hospitalizaci v lepších podmínkách je u nás stále spíše výjimkou než standardem. Přitom průzkum ukazuje, že 48 procent Čechů by si rádo připlatilo za kratší čekací dobu, 55 procent za lepší kvalitu léčby a 59 procent za komfortnější péči v nemocnici.
Česká medicína se posouvá na světovou úroveň, říká manažer Promedica Group |
Zásadní otázkou tedy je, jak nastavit udržitelné financování zdravotnictví, aniž by se narušila jeho kvalita a dostupnost. Možností je několik – od větší transparentnosti v nakládání s prostředky přes rozšíření doplňkového pojištění až po cílené investice do digitalizace a prevence.
Podle ekonoma Jana Bartoně je klíčem efektivnější využívání dostupných zdrojů: „České zdravotnictví je z velké části financováno z veřejných peněz, což začíná narážet na své limity. Pokud chceme zachovat jeho kvalitu a dostupnost, musíme dát lidem možnost investovat do své zdravotní péče, a to jasně definovanými formami přímých plateb za lepší služby.“
Jedno je však jisté: české zdravotnictví se bez změn neobejde. Pokud se nechceme za pár let dočkat systému, kde je špičková péče dostupná jen na papíře, musíme být připraveni diskutovat o nových modelech financování. A to i za cenu toho, že pacienti budou mít možnost volby – včetně toho, zda chtějí investovat do svého zdraví víc, než kolik jim garantuje stát.
