O něco podobného se státy WTO snažily už před dvěma roky v americkém Seattlu, nakonec se ale i pod vlivem masivních pouličních protestů odpůrců globalizace rozešli s nepořízenou.
Letos si ale nic takového WTO nemohla dovolit. Ztratila by tvář a mohla by začít být považována za instituci, jejíž členové se nikdy na ničem nejsou schopni shodnout. Navíc světová ekonomika prochází těžkým obdobím a všichni odborníci spoléhají na to, že další uvolnění obchodu jí může jen prospět.
Na začátku zasedání v Dauhá splnili delegáti "příjemnou povinnost" a přijali do WTO po dlouhých letech vyjednávání z obchodního hlediska velmi perspektivní Čínu. A s ní také, kromě ostrůvku Vanuatu, také Tchajwan. I když ten na výslovný požadavek Číny až o den později.
Pak už se ale rozpoutala bitva téměř o každé slovo v deklaraci, kterou mělo WTO na závěr svého zasedání schválit. Rozporů, zejména mezi vyspělými státy a chudými zeměmi bylo hned několik.
Rozvojový svět totiž není spokojen s tím, že z předchozích obchodních dohod nemá zatím příliš velký užitek a další liberalizace obchodu má podle něj dát pouze těm bohatším státům větší přístup na jejich trhy. Požadovaly proto určité úlevy, například v oblasti ochrany duševního vlastnictví. Chtěly tak získat možnost vyrábět třeba levnější léky proti epidemiím jako AIDS nebo malárie.
Velmi vážný spor se rozhořel také mezi Evropskou unií a USA podporovanými většinou členů WTO. Týkal se zrušení dotací na vývoz zemědělských produktů. Zvlášť neústupnou pozici si držela Francie, kde budou brzy volby a zemědělská lobby tam má velký vliv.
Nakonec i Francouzi ustoupili. Ale jen s tím, že deklarace sice může obsahovat pasáž o snižovaní a časem i postupném rušení jakýchkoli exportních dotací pro zemědělce, ale pouze za předpokladu, že splnění tohoto úkolu není časově omezené a závisí na dalších jednáních.
Až téměř do samého konce blokovala schválení deklarace Indie. Ta chránila svoje národní zájmy a požadovala vyřazení celých odstavců, u nichž se před tím pracně podařilo dosáhnout všeobecného kompromisu.
India byla znepokojena zejména návrhy týkajícími se například požadavků na ochranu životního prostředí. Protože je viděla jako nástroj, kterými si bude zejména EU chránit své trhy před zbožím ze zemí nesplňujících určité standardy třeba v otázce bezpečnosti potravin nebo bezpečnosti práce.
Požadovala také větší přístup na trhy vyspělých zemí v oblasti textilních výrobků, které tvoří základ její ekonomiky. Nakonec i Indie nechtěla bránit odsouhlasení deklarace a couvla za podmínky uzavření doplňující smluv. Otevírá se tak prostor k jednáním, která by za několik let mohla změnit světový obchod.
