Co se týče doby splatnosti, tohle prostě žádným zákonem nevyřešíte, je to v lidech, v jejich zásadách, v jejich slušnosti, k níž bychom se všichni měli vzájemně vést, a to ne nutně explicitně.
Já vím, zní to idealisticky, ale ony tyhle procesy jsou sice zdlouhavé, ale ve výsledku prospěšné a zakládají určitý "fundament", určitá vžitá pravidla mezilidského chování.
Když jdu do obchodu pro dva rohlíky a deset deka šunky, taky platím hned, stejně tak u kadeřníka, v restauraci apod., jinak mám smůlu, bez peněz do hospody nelez. Ale jako účetní, parketář nebo třeba, co já vím, ilustrátor, čekám na peníze za svou práci týdny nebo i měsíce (nemluvím o zpožděných platbách, nýbrž o takto předem nastavených smluvních vztazích).
Často si kladu otázku, zda to tak není nastavené částečně i proto, že se u nás podnikání začalo znovu rozvíjet v době, kdy mezi lidmi zkrátka nebyly téměř žádné peníze a každý musel čekat, až mu zaplatí jeho zákazník, aby on jako zákazník zase mohl zaplatit svému dodavateli, a jestli se to od té doby prostě jaksi "netáhne" až dodnes.
V tomto smyslu za totální mor považuji tzv. komisní prodej; je jedno, zda obchodujete s hračkami, knihami nebo třeba galanterním zbožím, nýbrž o ten princip -- odběratel vám zaplatí až (a pouze) v případě, že zboží prodá (a přitom ani on sám nemusí být žádný padouch, ale také je k tomu vlastně různě tlačen). A i to zase, podle mého laického názoru, se hodně odvíjí od toho, že "mezi lidmi" prostě není dostatek peněz.
