Ilona Donátová oprášila dětskou zálibu a začala vyrábět netradiční pletené svetry a kabáty, brzy přidala i originální dámskou a pánskou konfekci. Živnostenský list si zařídila hned v lednu devadesátého roku.
»Rychlé nohy se mi hodily. Díky nim jsem si dokázala 'vyběhnout' nejlepší místo v pražské holešovické tržnici, kam jsem zpočátku každou sobotu jezdila nabízet své výrobky ,« říká s úsměvem.
Dnes má svoji dílnu a ateliér v Poděbradech, dodává do několika galerií a butiků v různých koutech Čech, stálé prodejní místo si pronajímá i v Praze. Za éru v tržnici se nestydí: »Zjišťuji, že nejsem zdaleka jediná majitelka módního ateliéru, která takhle zpočátku prodávala.«
Začínala bez peněz, ale i bez dluhů
Ilona Donátová začínala podle vlastních slov bez dluhů a bez peněz. S manželem udělali prodejnu v části domu, který patří rodině - prý to byla hrozná barabizna. »Peníze jsme si půjčili až po dvou letech na auto, které jsme potřebovali k rozvozu zboží,« říká.
Bývalá atletka, absolventka střední školy, dnes zaměstnává několik švadlen, které oděvy vyrábějí podle jejích návrhů. I ona sama se naučila šít. Při tom všem se stará o tříletého syna. V hlídání se střídá hlavně se svým manželem.
»Neodpočinu si, i soboty a neděle jsou pro mě pracovní. Ale velmi mě to baví. Mám radost z každé dobře udělané modní přehlídky. Také zákazníků přibývá,« vypráví Ilona Donátová. »A kdo k nám chodí nejvíc nakupovat? Já jim říkám chytré ženské - advokátky, lékařky, dámy pracující na vyšších postech. Nebojí se být trochu extravagantní. A pak taky mladí lidé,« odpovídá Ilona Donátová.
Dnes se podnikatelce už vede vcelku dobře
Chtěla by rozšířit výrobu, ale je těžké sehnat potřebné finance. »Nechci se zadlužovat. Zastávám názor, že by se měla firma zvětšovat postupně, až když se vydělají nějaké peníze a daří se,« vysvětluje Donátová.
Dnes se podnikatelce vede dobře, výši tržeb však nechce prozradit: »Znáte menší město, někteří nám příliš nepřejí, tu dřinu za vším vidí jen málokdo.« Byly doby, kdy bylo hůř. Před dvěma lety v pátek třináctého odnesli zloději z její prodejny úplně všechno.
»Za čtrnáct dní nás čekala módní přehlídka a ateliér praskal ve švech. Dodnes si myslím, že to udělal někdo, kdo mě znal a dobře to věděl. Navíc nelenil, vytahal z police 'ležáky' a pověsil je na místo ručně malovaných hedvábných šatů a originálního koženého kabátu,« vypráví Ilona Donátová.
Ateliér byl pojištěný, náhradu škody vyčíslené na dvě stě padesát tisíc korun, však dodnes neviděla. Po roce a půl bude mít celá záležitost soudní dohru. Událost ji chuť k podnikání rozhodně nevzala. Podle vlastních slov spíše posílila. »Neohlížím se zpátky, abych se utápěla v sebelítosti, nýbrž abych se poučila,« říká podnikatelka.
Jak sama říká, dnes ji opravdu trápí podobně jako ostatní podnikatele především byrokracie - všemožné předpisy a nařízení, kterými se musí složitě prokousávat. Naopak s problémem kvalifikovaných zaměstnanců si, na rozdíl od mnohých konkurentů, hlavu neláme: »Měla jsem zřejmě při jejich výběru šťastnou ruku,« míní podnikatelka.
»Rychlé nohy se mi hodily. Díky nim jsem si dokázala 'vyběhnout' nejlepší místo v pražské holešovické tržnici, kam jsem zpočátku každou sobotu jezdila nabízet své výrobky ,« říká s úsměvem.
Dnes má svoji dílnu a ateliér v Poděbradech, dodává do několika galerií a butiků v různých koutech Čech, stálé prodejní místo si pronajímá i v Praze. Za éru v tržnici se nestydí: »Zjišťuji, že nejsem zdaleka jediná majitelka módního ateliéru, která takhle zpočátku prodávala.«
Začínala bez peněz, ale i bez dluhů
Ilona Donátová začínala podle vlastních slov bez dluhů a bez peněz. S manželem udělali prodejnu v části domu, který patří rodině - prý to byla hrozná barabizna. »Peníze jsme si půjčili až po dvou letech na auto, které jsme potřebovali k rozvozu zboží,« říká.
Bývalá atletka, absolventka střední školy, dnes zaměstnává několik švadlen, které oděvy vyrábějí podle jejích návrhů. I ona sama se naučila šít. Při tom všem se stará o tříletého syna. V hlídání se střídá hlavně se svým manželem.
»Neodpočinu si, i soboty a neděle jsou pro mě pracovní. Ale velmi mě to baví. Mám radost z každé dobře udělané modní přehlídky. Také zákazníků přibývá,« vypráví Ilona Donátová. »A kdo k nám chodí nejvíc nakupovat? Já jim říkám chytré ženské - advokátky, lékařky, dámy pracující na vyšších postech. Nebojí se být trochu extravagantní. A pak taky mladí lidé,« odpovídá Ilona Donátová.
Dnes se podnikatelce už vede vcelku dobře
Chtěla by rozšířit výrobu, ale je těžké sehnat potřebné finance. »Nechci se zadlužovat. Zastávám názor, že by se měla firma zvětšovat postupně, až když se vydělají nějaké peníze a daří se,« vysvětluje Donátová.
Dnes se podnikatelce vede dobře, výši tržeb však nechce prozradit: »Znáte menší město, někteří nám příliš nepřejí, tu dřinu za vším vidí jen málokdo.« Byly doby, kdy bylo hůř. Před dvěma lety v pátek třináctého odnesli zloději z její prodejny úplně všechno.
»Za čtrnáct dní nás čekala módní přehlídka a ateliér praskal ve švech. Dodnes si myslím, že to udělal někdo, kdo mě znal a dobře to věděl. Navíc nelenil, vytahal z police 'ležáky' a pověsil je na místo ručně malovaných hedvábných šatů a originálního koženého kabátu,« vypráví Ilona Donátová.
Ateliér byl pojištěný, náhradu škody vyčíslené na dvě stě padesát tisíc korun, však dodnes neviděla. Po roce a půl bude mít celá záležitost soudní dohru. Událost ji chuť k podnikání rozhodně nevzala. Podle vlastních slov spíše posílila. »Neohlížím se zpátky, abych se utápěla v sebelítosti, nýbrž abych se poučila,« říká podnikatelka.
Jak sama říká, dnes ji opravdu trápí podobně jako ostatní podnikatele především byrokracie - všemožné předpisy a nařízení, kterými se musí složitě prokousávat. Naopak s problémem kvalifikovaných zaměstnanců si, na rozdíl od mnohých konkurentů, hlavu neláme: »Měla jsem zřejmě při jejich výběru šťastnou ruku,« míní podnikatelka.
