Prodat nadbytečnou úrodu ze zahrádky, přepsat diplomovou práci nebo týden hlídat sousedce za odměnu děti, proč ne? Každá koruna dobrá. Ale jak se pak vyrovnat s finančním úřadem? Pravidla jsou poměrně jednoduchá. Ten, kdo si vydělá občasnou prací více než deset tisíc korun za rok, měl by podat daňové přiznání. Což ovšem už tak jednoduché není. Pokud je totiž zaměstnán, musí do přiznání uvést i příjmy z práce, sečíst je s příležitostnými výdělky a všechno pěkně zdanit. A co zálohy, které mi měsíčně strhával zaměstnavatel z platu, přece nebudu platit daň dvakrát? »Zaplacené zálohy se samozřejmě od celkové daně odečtou. Ten, kdo podává daňové přiznání, si však musí u zaměstnavatele vyžádat formulář potvrzení o příjmech ze zaměstnání, který k přiznání přiloží,« vysvětluje daňový poradce Jan Horešovský. Mohou si příležitostní podnikatelé od daňového základu odečíst výdaje, které s prací měli? »V jejich případě je to poněkud odlišné než u běžných podnikatelů,« říká Jan Horešovský. Dodává, že je ve srovnání s běžným podnikáním více omezen okruh daňově uznatelných výdajů, navíc se obtížně prokazují a výdaje převyšující příjmy se vůbec nepřipouštějí. Těžko by se podle Horešovského například dokazovalo, že stolička, na které prodával zahrádkář okurky, byla použita jen k tomuto účelu. »Naopak sáčky, do kterých bude zeleninu dávat, daňově uznatelným výdajem jsou,« uvedl Horešovský. Člověk s příležitostnými výdělky, který podává daňové přiznání, sice nemusí vést účetnictví, měl by si ale pro případné dohadování s finančním úřadem schovávat doklady o výdajích. Měl by umět doložit i své příjmy. Se sociálním a zdravotním pojištěním si příležitostní podnikatelé hlavu lámat nemusí. Z těchto příjmů se totiž neplatí.
2. listopadu 1999
