„Že se skladem proženou dvě řeky, jsem si nedokázal představit,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz majitel jesenické outdoorové společnosti Woox Dan Arzt.
Když v pondělí po povodni stál se svým kolegou po kolena v blátě, věděl, že bude muset začít zase od nuly, jako před lety. Ví, že se jeho byznys nevrátí do starých kolejí, přesto doufá, že nakonec bude i lepší. „Myslím, že tato zkušenost změní samotnou značku i nás, kteří ji tvoříme,“ věří Arzt.
Čekal jste až takovou pohromu? Byla již v minulosti na tomto místě velká voda?
Tahle velká voda byla jiná třída, alespoň v Jeseníku a okolí, dál jsem se zatím nedostal. Když se koukám na fotky tisícileté vody z roku 1903, vypadá to dost podobně. Woox areál v bývalých tkalcovnách Raymann und Regenhart není podle map v záplavovém území stoleté vody. Takže pokud by byly záplavy srovnatelné s rokem 1997, byli bychom s těmi opatřeními, která jsme udělali, v suchu. Zdá se mi, že stoleté povodně se mění na dvacetileté a ty tisícileté na stoleté. To, co se nakonec Jeseníkem prohnalo, překonalo mou představivost. A změnilo životy mnoha lidí.
Záplavy zasáhly i výrobu Sava v Bohumíně, po dezinfekcích stoupá poptávka |
Co všechno jste měli pod vodou?
V Jeseníku vlastníme několik objektů. Kromě zaplavených skladů v původních tkalcovnách máme ještě bývalou kotelnu v obchodním parku na Bezručově ulici, kde je prodejna a kožedílna. Tady nám, na rozdíl od skladů, pomohly pytle s pískem, kterými jsme utěsnili dveře a vrata, dovnitř se dostalo jen minimum vody. Na hlavním náměstí máme ještě menší obchod, kde jsme před patnácti lety začínali, jenže na náměstí vodu nikdo nečekal a v neděli ráno už přes něj protékala řeka. Tady nemáme téměř žádné škody, ale co se dělo v tkalcovnách, předčilo nejčernější scénář, který jsem si vystavěl během pár předchozích bezesných nocí.
Kolik času jste měli na vyklízení před povodněmi? Vláda a meteorologové na situaci upozorňovali již v úterý.
Náš vytopený sklad pojme zhruba třicet námořních kontejnerů, které postupně naskladňujeme celý rok, abychom měli v podzimní sezoně dostatek zboží. Nebylo v našich silách tuhle zásobu přemístit, prostě nemáme kam a jak. V Jeseníku a okolí je o skladovací prostory nouze, volná hala o ploše tři tisíce metrů čtverečních, kam bychom teoreticky měli zboží během pár dnů přestěhovat, tu není.
Kdy vás to smetlo? Byl jste poblíž? Sledoval jste na vlastní oči, co se děje?
Do poslední chvíle jsem věřil, že se vyplní prognózy a voda se zastaví na stoleté úrovni, nebo lehce nad ní. Podle povodňových map a pamětníků z devadesátého sedmého mohly řeky teoreticky vystoupat od soutoku k severní části objektů, kde máme několik vrat pro expedici a příjem zboží. Na ty jsme se zaměřili a zajistili, aby se přes ně voda nedostala. Ještě v neděli ráno jsem uvnitř skladů utěsnil odpadní trubku, přes kterou se tlačila spodní voda a měl jsem dobrý pocit, že jsem to zachránil. O hodinu později už jednou půlkou skladů tekla rozbouřená Bělá a druhou řeka Staříč. Obě se vylily kilometr nad naším objektem a přiřítily se přes náměstí a přilehlými ulicemi. Centrem plula auta, kmeny stržených stromů prorážely výlohy obchodů, voda trhala asfalt a podloží do dvoumetrové hloubky, celé ulice se měnily v říční koryto. Do našeho skladu voda vtrhla okny, vyraženými dveřmi i komunikačními kanály uvnitř budovy. Z druhé strany, než jsme čekali. Všechno zboží tam dvě hodiny lítalo jak nudle v bandě.
Zachraňoval jste kromě byznysu také sám sebe, či rodinu? Měl jste vy nebo vaši blízcí vodu ve vlastním domě?
Chystali jsme se ženou a dcerkou strávit víkend na chatě v Ostružné. Holky jely napřed, já jsem se za nimi ještě v pátek večer zastavil a na noc se vrátil do Jeseníku hlídat. Pak spadla elektrika, plyn i veškeré spojení, takže jsem až do pondělí nevěděl, co s nimi je. Silnice pryč, signál žádný, člověk leží potmě a v chladu sám doma, kouká do stropu a každou hodinu chodí v přívalovém dešti s baterkou svítit na řeku, jako by čekal, že jeho přítomnost zpomalí kulminaci rozbouřeného toku. A doufá, že jsou jeho milovaní blízcí v pořádku. Tohle dopadlo dobře, v Ostružné se rozvodnil jen potůček asi o dva centimetry, žádné sesuvy a vytrhané silnice. Když jsem pak během příštích dní našel do deset kilometrů vzdálené Ostružné průjezdnou objížďku, trvala mi cesta tam a zpátky tři hodiny. Ale jezdil bych každý den i pět hodin, abych mohl dcerku obejmout při uspávání. Tehdy jsem si uvědomil, že mám obrovské štěstí. Co mi zbylo, je tisíckrát cennější než o co jsem přišel.
Kofole se vrací sudy. Povodňová vlna jich odnesla na dvanáct tisíc |
Kolik v pondělí přišlo zaměstnanců do práce? A měli sílu firmě pomáhat?
Můj kolega Janis, který je ve Wooxu taky od začátku, vstoupil do zpustošených hal na sekundu stejně jako já, ale z druhé strany. Dělily nás tisíce krabic rozházených po celé ploše, v blátě jsem se brodili do půl lýtek. Dvě minuty jsme na sebe mlčky koukali a říkali si, že dvacet let úsilí, invence a snahy všech je zničené, tohle je konec Wooxu. Už v té chvíli jsem věděl, že začneme znovu a postavíme to z nuly jako tenkrát. Kolegové, kteří se dokázali dostat ze svých domovů ke skladu, přišli a se slzami v očích a začali vytahovat z bláta jednu krabici po druhé. Začali jsme uklízet bahno a vše co se dalo. Můj bratr David, který dělá Wooxu marketing na dálku, nás přinutil jednou denně vyzout gumáky a sejít se na videokonferenci s ostatními externími kolegy, kde jsme si začali ujasňovat, jakým směrem se vydáme, jak dostaneme k našim zákazníkům informace, které potřebují, a co budeme dělat zítra. Náš nedávný tlak na vznik detailního finančního plánu na rok dopředu působí naší současnou jednodenní perspektivou poměrně legračně.
Ale kromě zaměstnanců vám pomáhali i lidé zvenčí, že?
Den po dni se k nám přidávali lidé z různých míst. Na pomoc přijeli dva borci z Prahy, skauti z Olomouce a Šumperku, kluci z Horské služby v Harrachově, ale i rodina nebo kamarádi. Přesně za týden, v neděli večer, jsme vypnuli vapky, vyvezli poslední kolečka a bláto bylo pryč.
Jaké máte škody, co vše se podařilo a nepodařilo zachránit?
Škodu zatím nedokážeme spočítat, zbožím se budeme probírat ještě několik týdnů. Dneska máme na e-shopu zhruba 15 procent původní skladové zásoby – to jsou věci, ke kterým se voda nedostala a mohly jít zpátky do obnoveného pozičního skladu. Vylovit odněkud suchou krabici je jako najít poklad.
Pomůže se škodami pojišťovna?
S částí ano, protože sklad nebyl v záplavové oblasti, nemáme optimálně nastavená rizika v pojistce – například požár jsme pojistili mnohem výš než povodeň. Tu jsem si doposud představoval jako vodu do výšky palety a deset procent vlhkého zboží ze spodních krabic, když už by přišla po třiceti letech ta stoletá voda. Že se skladem proženou dvě řeky, jsem si nedokázal představit. Moje chyba.
Povodně zdecimovaly pstruží farmu na Opavsku, ryby uplavaly asi až do Polska |
Na Doniu jste požádali o finanční pomoc. Jeden a půl milionu jste měli v plánu vybrat za 45 dní, vám se to ovšem podařilo za den. Jak s penězi naložíte?
Zvedla se obří vlna podpory a solidarity, větší, než ta záplavová. Okamžitě s prvními příspěvky na sociálních sítích nás chtěli naši věrní zákazníci podpořit. I když jsme museli e-shop uprostřed nejsilnější prodejní sezony vypnout, protože náš expediční sklad se rozsypal, zavázali jsme se dodat čtyři produkty v různé cenové hladině za příspěvek na Donio. Narychlo jsme vytvořili provizorní mini e-shop. Vypsaná částka se pak vybrala v rekordním čase, a to hlavně proto, že někteří zákazníci a kamarádi zaplatili za batoh dvojnásobek toho, co jsme žádali. Hotovost je teď pro nás důležitá, jde na financování provozu, především výplaty. Celá firma třídí zboží na suché a mokré, to zachráněné okamžitě věšíme na resuscitovaný e-shop a zákazníci po něm skočí. Jejich pomoc nás dojímá, naplňuje nás vděk a pokora.
Kdy se byznys vrátí do starých kolejí?
Nikdy. Myslím, že tahle zkušenost změní brand i nás, kteří ho tvoříme. Těsně před povodní jsme začali jednat s několika strategickými investory, kteří by dokázali posunout značku na další úroveň. To jsme měli všechno ťip ťop a vše vypadalo moc hezky, ve skutečnosti i na papíře. Myslím, že až se dostaneme za pár let zpátky na čísla, která jsme dělali před povodní, bude firma vypadat ve skutečnosti i na papíře ještě o kus líp. Protože pokud to chceme zvládnout, musíme začít být brutálně efektivní.
