Firma, která se od jaderného gigantu oddělila a nukleárními technologiemi se nezabývá, vidí příležitost v zákazu skládkování od roku 2024, který nedávno schválila Sněmovna. Více než polovina komunálního odpadu dnes končí na skládkách a stát bude muset najít způsob, jak tento podíl během deseti let snížit na nulu.
WPC proto v Česku plánuje prostřednictvím ostravské společnosti PGP Terminal investovat do výstavby plazmových reaktorů, které komunální odpad přemění na elektrickou energii. V reaktoru se při teplotách kolem tří tisíc stupňů Celsia odpad přeměňuje na syntetický plyn, který se po pročištění spaluje a vyrábí se s jeho pomocí elektřina.
I přes název reaktor tedy nejde o jadernou technologii a zástupci firmy neradi slyší i označení spalovna. „Slovo spalování je pro nás zakázané. Jde o elektrárnu na komunální odpad,“ říká Petr Břenek, generální ředitel PGP Terminal, která vlastní licenci na technologii WPC pro Česko. Na rozdíl od klasických spaloven nedochází totiž ke spalování, ale k destrukci odpadu na prvky a jednoduché sloučeniny, jako jsou vodík, oxid uhelnatý a voda. Podle zástupců je tak i množství škodlivin vypouštěné do ovzduší zcela minimální.
Podle Břenka se společnost nyní zaměřuje na jednání s představiteli krajů o zajištění dostatečných dodávek komunálního odpadu. Sama chce pak financovat výstavbu plazmových reaktorů o objemu sto tisíc tun odpadu ročně. Náklady na výstavbu takového zařízení by podle Břenka neměly překročit částku dvou miliard korun.
Projekt podpořil i kanadský velvyslanec Otto Jelinek, který minulý týden uspořádal na ambasádě pro potenciální partnery seminář. Toho se mimo jiné zúčastnili i zástupci tepláren včetně expremiéra a šéfa Teplárenského sdružení Mirka Topolánka. Vedlejším produktem plazmového zplynování je totiž teplo.
Chtěli by získat garanci
Hlavním zdrojem příjmů by se však měly stát poplatky za zpracování odpadu a především prodej elektřiny. Zástupci PGP Terminal doufají, že by výkupní cena elektřiny z plazmové technologie mohla v budoucnu získat státní garanci.
„Ve Velké Británii je plazmová technologie podporována na principu Contract for Difference,“ udává příklad Kevin Willerton, viceprezident WPC pro strategii. To znamená, že stát dorovnává výkupní cenu elektřiny tak, aby na ní výrobce netratil. Podobně britská vláda garantuje úroveň ceny z chystané jaderné elektrárny Hinkley Point a uvažovalo se o tom i v souvislosti s dostavbou Temelína. Při současných nízkých cenách elektřiny na burzách se totiž nevyplatí stavět téměř žádný zdroj bez státních garancí.
V minulosti se v Česku záměry na zpracování odpadu na principu plazmového zplynování už objevily, ale žádný se zatím nerealizoval.
„Projekty většinou zkrachovaly zejména proto, že investor nebyl schopen veřejnosti předložit pádné argumenty a svá tvrzení o nezávadnosti technologie nepodložil žádnými protokoly o měření z podobných fungujících zařízení,“ říká Matěj Man z ekologické organizace Arnika, který se tématu zpracování odpadu dlouhodobě věnuje.
Podle něj zplynování dobře funguje při zpracování jednodruhového, průmyslového odpadu. „Směsný komunální odpad je však materiál nevyzpytatelný a tyto spalovny si s ním nedovedou dobře poradit. Investoři často říkají, že plazmové spalovny nepotřebují drahé filtrační zařízení, že škodliviny, jako například toxické dioxiny, zde nevznikají, to však není pravda,“ míní Man. Podle ekologů by stát měl spíše tlačit na maximalizaci recyklace odpadů, pro kterou mohou jiné druhy zpracování odpadu představovat konkurenci.
