Betsson zařadil české stránky pro webové sázení hned po bok britské, německé, italské a skandinávské verčze. Zástupci firmy zdůvodňují své rozhodnutí silnou tradicí sázek na sportovní zápasy a zkušeností tuzemských sázkařů.
„Současně je ale konkurence a tím i rozvoj tohoto odvětví omezován nepsaným zákazem internetového sázení. V českých zákonech totiž slovo „internet“ ani nic, co by se podnikání na něm týkalo, vůbec nenajdete,“ říká mluvčí Betsson Martin Bunge-Meyer.
„Pokud víme, tak je Česká republika jediným státem Evropské unie, který zcela zakazuje sázky po internetu. Taková omezení by se měla v rámci harmonizace s pravidly Evropské unie velmi rychle změnit,“ dodává.
Společnost počítá s tím, že ani legislativní nejasnosti tuzemské sázkaře neodradí. Během následujícího roku chce v tuzemsku získat kolem deseti tisíc registrovaných hráčů.
Ministerstvu financí se ale tyto záměry nelíbí. „Český právní řád skutečně neumožňuje sázení prostřednictvím internetu. Navíc je u nás zakázáno sázení do zahraničí,“ sdělil mluvčí resortu Marek Zeman.
Nabídka Betssonu neprošla podle něj na ministerstvu bez povšimnutí. „Už jsme zahájili patřičné kroky. Vstoupili jsme v jednání s britskou ambasádou a rovněž s příslušnými orgány ve Velké Británii,“ dodal.
V Česku je sice povoleno sázení po telefonu, hazard po internetu ale ministerstvo nepovoluje. Hlavním argumentem odpůrců webových sázek jsou obavy z nekontrolovaného přesouvání peněz a možného financování terorismu.
Zástupci Betsson ale namítají, že Česko je v tomto ohledu až přehnaně přísné. „V žádném jiném státě Evropské unie jsme se dosud nesetkali s jakoukoliv reakcí. Vyvolává to v nás dojem, že jde o snahu chránit český trh omezováním konkurence,“ tvrdí Bunge-Meyer.
Společnost navíc spoléhá na to, že se v unii obecně prosadí postoj Evropského soudního dvora, který loni v listopadu rozhodoval o italském sázkovém agentovi Piergorgiu Gambellim. Ten Italům zprostředkovával internetové sázky pro britskou kancelář.
Gambelli byl v Itálii obžalován za porušování místní loterijní legislativy. Evropský soudní dvůr ale nakonec rozhodl, že národní legislativa v tomto případě „představuje omezení svobody podnikání a svobody poskytování služeb“.
