Finanční správa odhaduje, že na podvodech s DPH přijde stát každoročně až o osmdesát miliard korun. Černou díru v rozpočtu mělo zmenšit kontrolní hlášení. Opatření, účinné od loňského ledna, má mnoho nepřátel mezi firmami i politiky. Úředníci vidí podnikatelům do faktur a vědí kdy, za kolik a od koho nakoupili nebo komu prodali. Podle ministerstva financí se na DPH díky tomu v premiérovém roce vybralo o deset až dvanáct miliard víc.
Úspěch? Bývalý ředitel Finanční správy a poradce společnosti Apogeo Jiří Žežulka to tak jednoznačně nevidí. „Z hlediska karuselů a řetězů kontrolní hlášení tolik nezapůsobilo. Účinek teprve naběhne, můžeme ho očekávat možná letos,“ řekl Žežulka v rozhovoru pro iDNES.cz.
Důvody jsou podle něj dva. Analytické nástroje, které třídí množství dat o transakcích firem, se spustily až koncem roku. Druhým důvodem je podle něj fakt, že kontrolní hlášení pomůže jen v identifikaci, ale ne v samotném vyšetřování. „Správce daně je schopen identifikovat podvod dřív. Ale počet lidí, kteří se zabývají jejich prověřováním na Finanční správě, je pořád stejný a mají omezenou kapacitu. Neudělal se tam žádný posun,“ uvedl.
Bílí koně a fiktivní faktury
Už samotné odhalení daňového podvodu je složité. Zboží nebo služby si přeprodávají dokola většinou desítky firem, někdy jsou jich však i stovky. V nejjednodušším schématu (viz obrázek) stačí tři až čtyři, přičemž alespoň jedna se nachází za hranicemi. Plnění buď probíhá, nebo je obchod jen na papíře, tedy fiktivní. Zboží vůbec nemusí existovat.
Karuselový podvod v nejjednodušší formě.
V principu karuselový podvod funguje velmi zjednodušeně takto: Firma v zahraničí dodá zboží tuzemské firmě, v níž je nastrčen bílý kůň. Ta zboží přeprodává a později přestává komunikovat nebo zmizí. Následuje přeprodávání zboží mezi dalšími tuzemskými firmami a následný export původnímu článku řetězce.
Poslední z tuzemských firem uplatňuje nárok na odpočet DPH. Stát vratku přiznává, zároveň však přichází o peníze, protože subjekt řízený bílým koněm daň úmyslně neodvedl. Peníze na DPH stát vrátit musí, pokud neprokáže vazby na podvodnou firmu. Takto se zboží v kolotoči může otáčet dál, přičemž články řetězce se různě mění.
V praxi to bývá mnohem zamotanější. Obchody se někdy točí i přes šest zemí, probíhají křížově a peníze mizí v daňových rájích. Bílí koně mohou být nastrkáni v mnoha firmách. „V praxi těch článků bývá patnáct nebo dvacet. Historicky jsem viděl případ, kdy jich bylo padesát,“ říká Žežulka. Jsou však případy, kdy jich je mnohem více. Situaci si můžete představit na následujícím obrázku, který znázorňuje reálný případ.
Každá další firma, zejména ty neaktivní, v nichž často figurují bezdomovci, komplikuje odkrývání organizovaného zločinu. „Než Finanční správa zjistí, odkud zboží přiteklo, jak bylo placeno atd., můžeme se blížit prekluzivní tříleté lhůtě, kterou úřad má. Vyřešit největší schémata zpravidla zabere minimálně dva roky,“ popsal loni nynější šéf Finanční správy Martin Janeček. Mezitím si organizátoři založí novou pavučinu firem a podvod jede dál.
Reálné schéma velmi složitého karuselového podvodu se zapojením českých firem.
Kolik karuselových struktur v Česku je, zatím kontrolní hlášení neukázalo. Na Slovensku nástroj odhalil kolem 160 schémat měsíčně. Podle Janečka je odhalení těch největších práce minimálně na dva roky.
Podle berňáku se v karuselech obchoduje v podstatě se vším – od emisních povolenek po rtěnky, ale třeba i plynové masky nebo železo. Oblíbená je však především elektronika nebo reklamní služby.
Řetězové podvody
Dalšími velmi podobnými podvody na DPH jsou řetězové podvody, které se často zaměňují za karusely. Na rozdíl od nich však zboží nachází koncového zákazníka a podvod se dělá primárně kvůli zlevnění zboží. Firma, nakupující v zahraničí, ho přeprodává dál se zápornou marží. Koncový obchodník tak může nabídnout o několik procent nižší regálovou cenu. Známé jsou případy těchto podvodů s elektronikou, pohonnými hmotami nebo cukrem.
„Cenu nesníží o jednadvacet procent, tedy DPH. Organizátor nějaké peníze potřebuje, aby udržel celou entitu naživu. Snížení ceny může být o deset až patnáct procent,“ říká Žežulka. Podle něj si Česká republika v daňových únicích nevede zrovna nejlépe. „Bohužel daňových úniků je zde hodně. Ale není to žádná tragédie, jsme někde v polovině Evropy. Je třeba, aby si podnikatelé své obchodní partnery prověřovali,“ radí.
