Kdo chce o velké části sumy, kterou dokáže vydělat, rozhodovat sám, najde řešení v programech ODS a Koalice. Kdo se raději spokojí s tím, že se stát "postará" o většinu jeho výdělku a na oplátku nabídne rovnostářskou společnost a jistotu příspěvku z bohaté sociální sítě pro každého s podprůměrným platem (dvě třetiny lidí), vsadí na ČSSD.
Tady však průzračnost končí. Pokud nejsou poslední volební průzkumy úplnou blamáží, sestaví příští vládu dva ze zmíněné trojice, ČSSD a Koalice. Ke slovu přijdou kompromisy, z nichž některé vypadají jako soužití vody s ohněm.
Skutečnost se však od teoretického kalkulu nad programy vždy na hony liší. Za minulých vlád jsme se přesvědčili, že mezi rétorikou, imagem a konkrétními činy v úřadovnách Strakovy akademie zeje obrovská propast. Klausovy papírově pravicové vlády jsou architekty dnešního přebujelého sociálního systému, ať se od něho jakkoliv distancují. ČSSD naopak souhlasila se zmírněním rovnostářství v nemocenské.
ČSSD s ODS: zásadní rozpor
Programy dvou největších stran jsou v přímém rozporu zejména v otázce možností člověka rozhodovat o vydělaných penězích. Kontrast je stejně razantní jako ostré půtky Klause se Špidlou korunované výrokem šéfa ČSSD, že s Klausem do vlády nezasedne. Pokud k tomu tedy dojde, nebude to kvůli blízkosti programů. ODS navrhuje razantní snížení daní: rovnou daň z příjmu na laťce 15 procent a stejně vysokou daň z přidané hodnoty.
Sociální demokraté chtějí naopak zvýšit daně lidem s nadprůměrnými platy, tedy asi jedné třetině společnosti. Na toho, kdo je schopen vydělat více než milion korun ročně, chystají výrazně vyšší sazbu. Špidla je ochoten snížit DPH, ale jen když zvýší daně z příjmu.
Šéf ČSSD se buldočí silou zasazuje o přídavky na děti pro každého a desetitisícové příspěvky každému narozenému dítěti, Klaus chce omezit řady příjemců sociálních dávek. Špidla slibuje penzistům zajištění důstojného stáří na státní účet. Klaus se zasazuje jen o minimální penzi od státu. Nadstandard si má každý platit z úspor v penzijních fondech. ODS je pro školné na státních vysokých školách, Špidla je zásadně proti.
Každý kompromis by byl velkým ústupkem pro jednoho ze dvou aktérů nebo zabetonováním současného stavu. Když ve Francii léta vládla levicová vláda s pravicovým prezidentem, ekonomické reformy putovaly k ledu.
ČSSD a Koalice: složité kompromisy
U daní, sociálních dávek, penzí i školného jsou programy ve srovnatelném rozporu jako mezi ČSSD a ODS. Pokud by se člověk rozhodoval podle vlivu na osobní finance, mají nabídky ODS a Koalice stejnou filozofii: nechat lidi, aby mohli rozhodovat o co největší části svých peněz.
Rozdíly jsou v cestě, jak toho dosáhnout. Koalice nepřichází s tak razantním snížením daňové sazby jako ODS. Nabízí však možnost společně zdaňovat příjmy manželů a odečíst si z daní řadu výdajů. Konečný dopad na rodinný rozpočet je srovnatelný.
Přímý rozpor s ČSSD je zřetelný i zde. Především šéf KDU-ČSL Cyril Svoboda však umí se Špidlou komunikovat. Hrany by se tak mohly obrousit a jistý kompromis - i v podobě snížení daní - najít. Koalice totiž nabízí velké odpočty z daní rodinám s dětmi, což výrazně snižuje daně lidem s nízkými příjmy. Tím by se mohla trefit Špidlovi do noty.
Koalice chce skoncovat s regulací nájmů, sociální demokraté ji naopak hodlají prodloužit. Koalice však slibuje sociální dávky každému, kdo za nájem zaplatí víc než 15 procent příjmu. Dostala by je tedy každá rodina, která platí za nájem šest tisíc korun a přitom má menší příjem než 40 tisíc čistého měsíčně - tedy velká část lidí žijících v nájemních bytech. A to je s velkou pravděpodobností akceptovatelné i pro Špidlu.
ODS a Koalice: méně peněz státu
Na ekonomickém poli mají tyto strany největší možnou shodu v programech. Pod taktovkou této vlády by se v Česku výrazně snížily daně, omezil by se okruh příjemců sociálních dávek a lidé by začali platit za studium na vysoké škole.
Koalice je sice v programu nemá, ale Unie svobody po něm volá a ani šéf KDU-ČSL Cyril Svoboda je neodmítá. Požaduje jen, aby je nemuseli platit lidé s nízkými příjmy. Obě strany také prosazují zrušení regulovaného nájemného. Odehrála by se i léta odkládaná reforma penzí.
