Přes zdánlivě malou změnu se očekává tvrdá právní bitva. Není totiž vůbec jasné, jak velký dopad bude těchto několik slov mít.
Spor o ústavní ochranu vody se táhne už zhruba čtyři roky. V roce 2019 předložilo mnoho politických stran, včetně komunistů, návrhy, jak co nejlépe ochránit vodní zdroje. Řešila se mimo jiné těžba štěrkopísku mezi Uherským Ostrohem a Moravským Pískem, kde je zároveň pátý největší tuzemský zdroj pitné vody pro 140 tisíc lidí.
Pře o to, jestli se má v dané oblasti těžit, se v souboji rozhodnutí soudů a povolení Českého báňského úřadu táhne doposud. Naposledy na začátku letošního března zrušil Krajský soud v Brně stanovení dobývacího prostoru.
Šéf Svazu vodního hospodářství: Je třeba zvýšit poplatky za odběr podzemních vod |
Tehdejší poslanec a současný ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka dříve uváděl, že kdyby byla voda chráněná ústavou, o přednosti mezi těžbou štěrku a možným ohrožením zdroje by se nemuselo diskutovat.
Vláda za ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) začala o změnách jednat, minulá sněmovna ale výsledky neschválila. Právníci tehdy státu doporučili, aby cenný přírodní zdroj chránila ústavním zákonem, nikoliv změnou samotné Ústavy.
Změnu kritizují i odboráři
Nyní ministerstvo životního prostředí navrhuje právě změnu Ústavy a kritiků nápadu je podle připomínkového řízení mnoho. Ministerstvo pro místní rozvoj například tvrdí, že návrh neodpovídá vládnímu prohlášení, protože neobsahuje aktivní přístup k ochraně vody.
Nechce proto, aby změna prošla, případně navrhuje, že by se mělo v Ústavě nově psát, že „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, ochranu přírodního bohatství, ochranu krajiny a obnovu jejích přirozených funkcí“.
Ministerstvo životního prostředí argumentuje, že stávající podoba Ústavy je s ohledem na vývoj práva v ochraně životního prostředí už po 30 letech od přijetí zastaralá.
„Ústavodárce v době přijetí Ústavy nemohl předvídat, že dojde k dramatickému úbytku podzemních a povrchových vod a masivnímu úbytku úrodné půdy a snížení její kvality. V Česku je jedenáct procent krajiny zastavěno, dvě procenta tvoří vodní plochy a zbývajících 87 procent je zemědělská a lesnická krajina,“ píše v důvodové zprávě úřad. Rychlá degradace půdy a nehospodárné využívání vody současnou udržitelnost dále ohrožují.
S vypořádáním připomínek nesouhlasí ani firmy sdružené v Těžební unii. Ta argumentuje, že změnou ochrany „přírodního bohatství“ na „přírodní prostředí“ dojde k zúžení ochrany, která je navíc nejasně definovaná. Ministerstvo navíc podle něj při větší ochraně půdy a vody před ostatními veřejnými zájmy neudělalo takzvaný test proporcionality.
Proti přijetí změn se staví rovněž odboráři, kteří argumentují tím, že změna je nadbytečná. Současná ochrana je podle nich dostačující. Kromě toho uvádějí, že ministerstvo na jedné straně píše to, že slova o „přírodním bohatství“ jsou zastaralá, na druhé straně je běžně používá v legislativním procesu, například před třemi lety v důvodové zprávě k novele zákona o ochraně přírody a krajiny.
Nepotřebují speciální ochranu
Agrární analytik Petr Havel upozorňuje, že pokud se otevře Ústava, může dojít k daleko větším změnám než jenom k těm ohledně ochrany vody a půdy. Diskuse se vedou třeba o pravomocích prezidenta.
„Je velmi sporné nadhodnocovat jeden veřejný zájem nad jiný, protože se ukáže, že bychom tam potřebovali dát stromy, uhlík nebo něco jiného. Ve chvíli, kdy se řekne, že je něco strašně důležité, tak není třeba měnit ústavu,“ domnívá se Havel.
V Česku jsou podle Havla navíc poměrně přísné zákony na ochranu přírody, není proto třeba chránit vodu zvlášť. A v případě zmíněných štěrkopísků by podle něj stejně ke sporu došlo, protože ústavní zákon by byl pouze jedním z mnoha argumentů v hádce dvou protichůdných veřejných zájmů.
Materiál by měl do konce pololetí zamířit na vládu, novinka by pak měla začít platit od příštího roku.
