Většina peněz by měla jít z rozpočtu ministerstva zemědělství, kterému pak 60 procent proplatí Evropská unie.
Podle materiálu, který schválila v květnu vláda, se ale příliš neřeší stále problematičtější financování provozu infrastruktury, příliš se také nepokročilo v tématu řešení odvodňovacích systémů.
Už v posledním období bylo s příspěvkem státu podpořeno 2300 malých nádrží a rybníků, díky odbahnění se zvýšily vodní prostory o 1,3 milionu metrů krychlových. Stát také chystá několik víceúčelových vodních nádrží, hlavně na severozápad od Prahy. Na přípravu stavby v Kryrech, Senomatech a Šanovu, ale také na Vlachovice ve Zlínském kraji má stát už zálohovaných 663 milionů korun.
Nízké poplatky za odběr podzemních vod
Samotná ministerstva zemědělství a životního prostředí, která koncepční dokument překládala, ale upozorňují, že některé věci ve vodním hospodářství v Česku nefungují. Je to například motivace k vyššímu využití povrchové vody a naopak menšímu odběru hodnotnější podzemní vody. Poplatek se nezvyšoval prakticky od roku 2001. Ten činí dvě koruny za metr krychlový pro zásobování pitnou vodou a tři koruny pro ostatní účely.
„Diskutované změny jsou dlouhodobě neúspěšné a klíčovým argumentem je často diskuse o sociálně přijatelné ceně pro vodné a stočné pro koncové uživatele,“ píše se v dokumentu. Naposledy navrhoval zvýšení bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v roce 2016. Tehdy chtěl, aby do roku 2022 vzrostl postupně na trojnásobek. Nakonec ale plán po předvolební kritice koaličního partnera ČSSD opustil.
Šéf Svazu vodního hospodářství: Je třeba zvýšit poplatky za odběr podzemních vod |
Například před deseti lety v roce 2013 získal Státní fond životního prostředí za poplatky spojené s podzemní vodou 360 milionů korun. Letos by pak podle plánů státu měly platby dosáhnout 310 milionů korun.
Do budoucna pak budou mít beze změny financování problémy i správci vodních toků, tedy státní podniky Povodí. Ty získávají část peněz z poplatků za odběr povrchových vod, které ale platí zejména velcí odběratelé, jako jsou průmyslové podniky.
„Vzniká tím stále větší zátěž velkým odběratelům, zejména průmyslu a energetice. Tato skutečnost vyvolává realizaci dalších úsporných opatření z jejich strany, což vede k dalšímu snížení odběrů povrchové vody. S ohledem na požadavky Evropské komise na úseku energetiky lze předpokládat po roce 2021 útlum elektráren využívajících pro chlazení povrchovou vodou, a tedy další pokles odběrů,“ vysvětlují ministerstva.
Podle nich je tak nejspíš stávající systém neudržitelný, bude muset být zavedený nový. „Kde nebude zátěž jeho financování přenesena pouze na průmysl, energetiku a vodárenské společnosti,“ vysvětluje dokument.
S melioracemi se nepokročilo
Dalším velkým problémem jsou stále používané meliorační odvodňovací systémy. Čtvrtina zemědělské půdy je v ČR odvodněna. „A z toho bylo navíc cca 20 procent původně možné zavlažovat. Velikost odtoku odvodňovacích systémů lze na vhodných plochách regulovat hrazením v kontrolních šachticích, což se v řadě zemí již začalo používat,“ vysvětluje dokument. V Česku se ale podle něj tento způsob pouze experimentálně testuje. Prakticky ty samé věty ale úřady napsaly do předchozího dokumentu, který měl republice pomáhat od roku 2017.
Stát si nyní stanovil, že chce v budoucnosti digitalizovat archivní projektové dokumentace, technické zprávy, podklady z průzkumů, stejně jako informace z dálkového průzkumu Země, aby se vidělo, kde jsou pozemky skutečně odvodňované. Každoročně by se měly odvodňovací kanály inventarizovat.
