Novela zákona o vinohradnictví a vinařství budí u části vinařů, prodejců a odborné veřejnosti rozpaky už déle než půl roku. Nejdříve se mluvilo o katastrofických verzích zákona, které by úplně zakázaly dovoz „sudovek“, později o možném prodeji dovozového vína jen v obalech Bag In Box. Neprošlo ani jedno, ale zákon, zahalený mlhou různých zájmových skupin, se objevuje v nové podobě. A opět budí emoce.
Ministerstvo zemědělství, vedeno snahou zasadit tvrdou ránu černému trhu s vínem, chce zavést několik zásadních opatření, která mají ve výsledku zvýšit výběr daní. Nejspornějším je požadavek na chlazení sudového vína v celém řetězci (od výrobce až po vinotéky) na teplotu 18 °C, ale také ustanovení, podle kterého sudové víno smí spotřebiteli prodávat pouze výrobce, přímý dovozce nebo prodejce (vinotéka), který má s nimi smluvní vztah.
Obchodníci z kola ven
Ze hry tak vypadávají velcí obchodníci s vínem, kterých je v tuzemsku zhruba dvacet. Každá vinotéka by místo nich musela nově uzavírat smlouvu přímo s vinaři nebo přímými dovozci. Nyní většina dodávek sudového i lahvového vína do vinoték míří právě přes velké distributory, vinaři nemají čas ani logistické možnosti sami zásobovat vinotéky.
„Ochutnám třeba dvacet druhů vín, za půl hodiny máme objednáno. Teď bych musel napřímo jezdit za vinaři na Moravu, to nejde. Různorodost nabídky, která lidi táhne do vinoték, by s tímto zákonem skončila,“ zlobí se Vilém Číhala, majitel vinotéky Decinka v pražských Kunraticích. Příjmy vinoték, kterých je podle odhadů v tuzemsku až 15 tisíc, se odvíjí zhruba ze dvou třetin z prodejů sudového vína.
Ustanovení zákona kromě některých vinoték, vinařů a distributorů kritizuje i Úřad vlády. Podle něj zákon zakazuje „řetězení“ prodeje sudového vína mezi podnikateli. „Není zde opět jasný důvod navrhované úpravy a také není jasné, jaký by byl přínos k zamezení falšování sudového vína,“ uvádí v připomínkách k zákonu, který je podle ní nutné přepracovat, protože odporuje požadavkům na unijní svobodu volného pohybu zboží.
Nová povinnost: skladovat a čekat na kontrolu
Návrh zákona zavádí i povinnost skladovat nebalené víno z dovozu 10 dní kvůli kontrolám SZPI. Pokud vzorky inspekce zkontroluje, musí počkat prodejce na její vyjádření, které by mělo vydat „bez zbytečného odkladu“.
Prodejci vína v tom vidí další útok na své podnikání. „Znamená to velké investice do skladových prostor. Když dochází šarže a přijede další cisterna, musíte mít další nádrže, kam cisternu stočíte, protože to nemůžete míchat s vínem, které není zkontrolované,“ říká jednatel obchodníka s vínem Vinip Vladimír Pilous.
„Pro nás končí prodej sudového vína. Je to absolutně nemyslitelné. Zákon přináší nesmyslné požadavky,“ dodává podnikatel, který se domnívá, že jde o cílenou likvidaci obchodu se sudovým vínem, na které vydělají velcí vinaři, dodávající lahvové víno do obchodních řetězců. Vinip přímo sudová vína nedováží, ale obchoduje s nimi jako prostředník a dodavatel vinoték. Společnost prodá asi 20 tisíc litrů měsíčně. Pokud zákon projde, bude zvažovat žaloby na stát.
Drahé chlazení a přestavby
Také požadavek na chlazení sudového vína je podle prodejců nesmyslný. Původně se v zákoně objevilo 15 °Celsia, po tvrdé kritice se teplota změnila na 18°C. Ministerstvo financí požadavek označilo za diskriminační a nákladný pro vinotéky, ministerstvo zemědělství však namítá, že to vyjde levněji, než původně zamýšlené stáčení sudového vína do Bag in Boxů.
Finance nejsou jediným úřadem, který nad tím kroutí hlavou. Také Hospodářská komora požadavek na teploty považuje za nesmyslný a neodůvodněný: „Omezuje prodej sudového vína za standardních podmínek a vyžaduje dodatečné dochlazování sudů, což nápadně připomíná legislativní přehmaty z nedávné minulosti, jako bylo povinné zavádění bezdotykových vodovodních baterií v prodejnách, povinný prodej některých druhů pečiva jen zabaleného (takzvaná „koblížková vyhláška“) apod.“
Některé vinotéky požadavek označují za likvidační. „I se stavebními úpravami mě to může stát až 150 tisíc korun. Nemáme obrat ani milion korun, je to pro nás likvidační. Museli bychom to dotovat nebo víno zdražit, tím ale nebudeme konkurenceschopní a zkrachujeme. Nahraje to velkým obchodníkům, kteří chtějí, aby se víno kupovalo v řetězcích,“ je přesvědčený majitel kunratické vinotéky.
Miliardové úniky na daních?
Zákon mimo jiné zakazuje i prodej sudového vína z automatů a zvyšuje pokuty za falšování vína z 5 na 50 milionů korun. Falšováním se myslí přidání vody, alkoholu, cukru, ale také neuvedení povinného značení. Kvůli zabránění podvodům s dovozovým vínem budou muset být sudy označeny kontrolními páskami se jménem, firmou, sídlem a především evidenčním označením umožňujícím identifikaci každé pásky. Porušení pásky by mělo jít snadno rozpoznat.
Dovozci budou muset do 12 hodin nahlásit Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému některé informace jako je množství a původ vína. Víno bylo podle loňských kontrol druhou nejfalšovanější komoditou po medu.
Ministerstvo zemědělství uvádí, že na daních u sudového vína stát přichází zhruba o tři miliardy korun ročně. Podle Pilouse je však toto často opakované číslo nesmyslné. Obrat v prodeji vína (lahvového i sudového) je cca 10 miliard korun ročně. „Obrat v prodeji sudového vína činí cca 1,5 miliardy Kč ročně, z toho DPH je cca 330 miliónů Kč,“ říká. Podle něj státu touto cestou unikají maximálně desítky milionů korun.
