Jak vás kamarádi oslovují? Všimla jsem si, že často po našem „Vítku“.
Je to tak, říkají mi tak odmala. Když vietnamské dítě přijelo do Čech, vždycky mu paní učitelka ve škole dala české jméno, které se nejvíc podobalo jeho vietnamskému. Takže já jsem Víťa, i když jsem se narodil ve Vietnamu.
Kdy jste se s rodiči přesunul do Českého Těšína?
Ve Vietnamu jsem ještě stihl první třídu. Do Česka jsme odjeli, když mi bylo šest let. Víte, jaká je moje první vzpomínka na Česko?
Věk je rozhodující. Do deseti let jste v pohodě. Když se Vietnamec začne učit jazyk později, tak má silný přízvuk. A když až v dospělosti, tak už se většinou moc neučí. Protože tu mají velkou uzavřenou komunitu, z které nepotřebují moc vycházet.
