Nové oddlužení rozvolňuje povinnosti dlužníků příliš, míní Hospodářská komora

  • 157
Již od léta 2021 by pro české dlužníky mělo být snazší oddlužit se, a to díky novele insolvenčního zákona. Podle Hospodářské komory však novela dosud postrádala odbornou diskuzi. Proto nyní poukazuje na problémy, které v novém oddlužení vidí.

„Nedíváme se na to černobíle, chápeme že hledání kroků k tomu, aby naše společnost dobře fungovala je na pořadu dne. Nedomníváme se však, že navržená novela je příkladem odpovídajícího řešení tohoto problému,“ uvedl  ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory Ladislav Minčič. 

Orgánu především vadí, že novela jde nad rámec unijní směrnice. Ta ukládá povinnost do zákonů propsat zkrácení doby oddlužení z pěti na tři roky u podnikatelských dluhů. Avšak novela napsaná ministerstvem spravedlnosti by umožnila tříleté oddlužení i u spotřebitelských dluhů. 

Podle Minčiče tak právní změna přichází z příliš velkým rozvolněním povinností dlužníků. Proto by komora doporučovala spíš minimalistické úpravy v insolvenčním zákoně. 

Chyběla diskuze

Pandemie ukousla Trumpovu impériu třetinu příjmů. A splatnost dluhů se blíží

Viceprezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček již na úvod řekl, že pondělní kulatý stůl si dává za úkol nastínit zejména jeden úhel pohledu na tuto ožehavou problematiku. „Chceme jednoznačně vyslat signál, kde vidíme problémy, a kde by stálo za to situaci přehodnotit nebo promyslet, abychom nezpůsobili víc škody než užitku,“ řekl Zajíček. 

Hospodářské komoře mimo jiné vadí, že se nad novelou příliš nediskutovalo. „Neměli jsme příležitost k diskuzím. Novela prošla relativně rychle fázemi legislativního procesu, které předcházejí projednávání na parlamentní půdě,“ upozornil Minčič. Právě do Poslanecké sněmovny se má novela dostat ve středu 27. ledna.

Transpozice je prováděna v rozporu s hlavním cílem směrnice, kterým je podpora podnikání

Michal Žižlavskýčlen představenstva České advokátní komory

Absence širší diskuze vadí i Marku Výbornému (za KDU-ČSL), poslanci a předsedovi podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. Podle jeho slov chtěla vláda novelu projednávat v Poslanecké sněmovně velmi narychlo, ve stavu legislativní nouze. To by však s ohledem na závažnost tématu nebylo podle Výborného moudré. 

„Jako poslanci jsme odmítli proces legislativní nouze, tak jak s tím původně ministryně a vláda do sněmovny přišli,“ uvedl Výborný. Zároveň upozornil, že není vůbec jisté, že se Poslanecká sněmovna bude v příštích dnech novelou zabývat, kvůli množství agendy, kterou má nyní před sebou. 

Co ukládá směrnice

Podle člena představenstva České advokátní komory Michala Žižlavského jde novela nejen nad rámec směrnice. „Transpozice je prováděna v rozporu s hlavním cílem směrnice, kterým je podpora podnikání,“ uvádí Žižlavský. Důvodem je právě to, že tříleté oddlužení chce novela umožnit nejen podnikatelům, ale také těm, kterým dluhy vznikly v rámci spotřebitelských půjček. 

V exekuci už od deseti let. Novela by mohla pomoci tisícům zadlužených dětí

Podle Žižlavského na začátku procesu vypracování novely stála „lež“, když ministerstvo spravedlnosti vztáhlo směrnici i na spotřebitelské dluhy. Proti tomu se ohradil náměstek z rezortu spravedlnosti Michal Franěk. „Ministerstvo spravedlnosti nikdy netvrdilo, že by evropské právo vyžadovalo zkrácení oddlužení i u spotřebitelů,“ upozornil Franěk. 

Zároveň diskutujícím připomenul, že směrnice mluví o tříletém oddlužení i u nepodnikatelských, tedy spotřebitelských, dluhů podnikatelů. Podle Fraňka tedy neexistuje důvod, proč zkrácenou dobu umožnit jedné části společnosti a druhé ne. 

„Myslíme si, že procesně je jednotný systém jednodušší. I z hlediska konstrukce směrnice nepovažujeme za důvodné jisté skupině obyvatelstva umožnit oddlužit se i z dluhů spotřebitelských a jiné skupině v tom bránit,“ řekl Franěk s tím, že i většina evropských zemí se k tomu staví jednotně. 

S náměstkem z ministerstva spravedlnosti souhlasí i Marek Výborný. „Nevidím důvod, proč mít režim spotřebitelský a podnikatelský odlišný. Přijde mi to logické a měli bychom touto cestou jít.“ Zároveň je ale podle něj potřeba proces oddlužení zpřísnit a zároveň upravit postup při odměňování insolvenčních správců. 

Nemůžeme rezignovat na sociální aspekt procesu oddlužení. Je přece naším cílem, cílem dlužníků, věřitelů i státu, abychom lidi dostali zpět do systému.

Marek Výbornýpředseda podvýboru pro exekuce, insolvence a oddlužení

Dvojí metr

„V roce 2019 zde byla již jedna velká novela. Do té doby věřitelé dostávali v průměru 56 procent svých pohledávek, po přijetí novely se to snížilo na 41 procent,“ upozornil Žižlavský. Podle něj je tak zřejmé, že usnadnění oddlužení znamená ukrajování práv věřitelů.

Teplárna pohrozila přerušením dodávek na sídliště kvůli dluhům, zasáhl úřad

Bližší charakteristiku českých dlužníků nabízí Jarmila Veselá z výzkumné a datové společnosti InsolCentrum. Podle Veselé klasický dlužník uvízl v tomto stavu na dlouhou dobu, je na něj adaptován, je schopen vyhýbat se splácení v exekucích a jeho dluhy vznikly z nezodpovědnosti. 

„Jestli připustíme, aby se ekonomicky schopní lidé zbavili dluhů snadno a rychle, tak vydáváme špatný signál veřejnosti před ekonomickou krizí,“ míní Veselá. Podle ní je třeba novelu stáhnout. „Není totiž podložena relevantními ani racionálními důvody,“ uvedla Veselá. 

Sociální aspekt věci

S tím souhlasí i prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. Podle něj se vlivem novely sníží vymahatelnost pohledávek na 24 procent. Staněk argumentuje i tím, že dlužníci během tříletého období splatí méně než za pět let. 

Nutno však říct, že v novele zůstává formulace o potřebě splatit věřitelům alespoň třicet procent z jejich pohledávek. Zákon předpokládá, že právě u tohoto podílu je splněna podmínka, že dlužník vynaložil „veškeré možné úsilí“ k plnému uspokojení pohledávek věřitelů. 

„Pokud chce stát pomáhat určitým skupinám obyvatel, insolvenční zákon by neměl být v tomto ohledu nástrojem,“ míní Bohumil Havel z Ústavu státu a práva. „Stát se tímto pokouší vytvářet modely, které jsou cizí insolvenčnímu právu.“ 

S tím však nesouhlasí již výše citovaný Marek Výborný z podvýboru pro problematiku exekucí. „Nemůžeme rezignovat na sociální aspekt procesu oddlužení. Je přece naším cílem, cílem dlužníků, věřitelů i státu, abychom lidi dostali zpět do systému. Chceme jim dát druhou šanci, která bude prospěšná pro celek,“ řekl Výborný. „Naším úkolem je dostat lidi z vícečetných exekucí do oddlužení, protože tam je ten restart.“

Hostem Hospodářské komory byla i Jarmila Veselá, ředitelka analytické společnosti InsolCentrum, která se zabývá datovou analýzou insolvenčních řízení v ČR. Níže Veselá odpovídá na dotazy iDNES.cz.

Proč je podle vašich slov špatně, že stát chce, aby se ekonomicky schopní lidé zbavili dluhů snadno a rychle? 
Bylo by fajn, kdyby to bylo rychlé. Ale zároveň by bylo fajn, kdyby dlužníci zaplatili maximum toho, co mohou. Jinak je to samozřejmě společensky úplně v pořádku. Mluvíme o tom ale proto, že máme obavy, že se oddluží snadno a rychle bez vlastního přičinění, že nezaplatí to, co by mohli, což je potom problém spravedlnosti. 

V novele však zůstává, že dlužník musí vyvinout veškeré své úsilí. Zákon zároveň předpokládá, že takové úsilí dlužník vyvine ve chvíli, kdy splatí alespoň třicet procent pohledávky. I přesto podle vás nakonec splatí méně? 
Určitě splatí méně. Ve staré úpravě bylo napsáno, že musí stoprocentně splatit třicet procent. Lidé se museli vybičovat. Data ukazují, že v rámci oddlužení spláceli 56 procent dluhů. Když ale nemáte žádnou striktní podmínku, tak lidé prostě nebudou nuceni k tomu, aby do toho šli "fest". Proč by se člověk snažil, když to jde udělat jednodušeji. Není to jenom o tom, aby něco zaplatili, ale aby si zároveň uvědomili, že to není zadarmo.

O tom, zdali bude člověk na konci zbaven zbytku dluhů rozhoduje insolvenční soud. Ten si snad ověří, zdali člověk vynakládal veškeré možné úsilí, ne?
Právě probíhá 115 tisíc případů oddlužení. Šikovní dlužníci se s tím poperou, a ti chudáci, kteří by si oddlužit zasloužili, nebudou umět prokázat, že se například snažili získat zaměstnání. To nemůžeme po těch soudech chtít, aby to rozpoznaly. Jde jen o formalismus.