Jak podle vás celá kauza Union banky dopadne?
Union bance bude odebrána licence, bude do ní instalován konkurzní správce a proběhne konkurz.
Myslíte, že záchranný plán v režii vašeho nástupce Romana Mentlíka nemá šanci?
Já jsem ten plán neviděl. S Romanem jsme se viděli naposledy předevčírem a já jsem to z něj nepáčil.
Ale znáte detailně stav banky...
No právě. Ta restrukturalizace není o tom, jestli budete klientům vyplácet pět tisíc nebo dva tisíce a jestli budete s provozem nabíhat týden nebo měsíc. To jsou podružné technikálie. Problém je v tom, že v bance chybí čtyři a půl miliardy korun. A když se nenajde někdo, kdo je tam dá, je vše kolem zbytečné. A jak sleduji všechny možné dárce, tak velkou ochotu nevidím u žádného z nich. Proto si myslím, že ten plán nemá šanci, a to nejde o Romana, že by to odborně neuřídil.
Proč Union banka dopadla, tak jak dopadla?
Po celou dobu, co eviduji její existenci, to byla problémová banka. Měla obrovské množství úvěrů stranám se zvláštním vztahem k bance nebo stranám, které měly nadstandardní vliv na ovlivňování jejího chodu.
Myslíte tím akcionáře?
Šlo i o tyto případy, které však měly, řekněme, rozmazanou podobu. Banka nikdy nepřiznávala, že nemá žádný kapitál a je vlastněna prostřednictvím úvěrů, které sama poskytla. V absolutním vyjádření šlo o několik miliard korun, které nesloužily k ničemu jinému než k financování pseudokapitálu banky. Tyto miliardy zatěžovaly bilanci jako aktivum, které nic nepřináší.
Takže banka půjčila akcionářům a ti za to koupili akcie?
Ano. Když nemluvím o tom, že to je s největší mírou pravděpodobnosti nelegální. Vedle toho měla banka velký objem úvěrů k osobám, které nebyly akcionáři. Tyto obchody se dělaly na bázi personálních propojení, často velmi těsných. Banka měla velice málo normálních obchodů. Tuto informaci jsem však měl již z doby, kdy jsem byl v Citibank a zkoumali jsme banku jako možnou akvizici. Jenže jsme zjistili, že vlastně není co kupovat.
Když jste to věděl, proč jste podepsal dohodu s Invesmartem a do Union banky šel?
Od té doby se stalo několik věcí. Banka například prodala Vojenský otevřený penzijní fond, řádově za miliardy. Předpokládal jsem, že se to použilo na sanaci banky. Zároveň transakce, na kterou jsem byl najat, měla povahu sanace, a nikoliv prodeje akcií a tržby za ně. Invesmart neměl 2,6 miliardy korun zaplatit akcionářům, ale dát je přímo do banky a posílit ji. Věřil jsem číslům, která pro Invesmart připravovaly renomované firmy, že rozsah problému Union banky je 2,6 miliardy.
A v čem byl problém?
V tom, že to nebylo 2,6 miliardy, ale 4,5 miliardy. To jsem zjistil během měsíce od nástupu do banky.
Co konkrétně myslíte slovem "problém"? Že jsou ty peníze prohospodařené, že jsou pryč?
Přesně tak.
Proč stát odmítl bance pomoci?
Na to nemám odpověď. Stát učinil rozhodnutí a jakkoliv se mi zdálo neekonomické, jako manažer banky jsem nemohl udělat nic jiného, než co jsem udělal. Zakonzervoval jsem banku, zastavil činnost, aby co nejvíce peněz zůstalo na jedné hromadě. A ponechal akcionářům volbu, zda se o tu hromadu podělit s vkladateli, nebo najít jiné řešení.
Bylo vám jasné, že bez pomoci banka skončí?
Mou reakcí vůči Invesmartu bylo, že se chystá pořídit něco, co má náklad 4,5 miliardy a ekonomickou výnosnost nula. Invesmart jasně řekl, že investuje maximálně 2,6 miliardy, takže zbytek by musel dodat stát.
Jak to vypadalo v bance, když stát pomoc definitivně odmítl?
Pro lidi to byl šok, změna ze dne na den. Šel jsem na jednání do centrální banky o likviditní půjčce a vrátil se de facto s tím, že nemáme licenci. Šok to byl takový, že to v ten čtvrtek a pátek někteří lidé vůbec nechápali. A protože jsem možná racionálnější než někteří kolegové, mohlo to působit rušivě. V debatě, co budeme dál dělat, jsme já a Truhlář říkali: No, zavřeme.
Když jste zavírali, tak banka už neměla dost peněz?
Banka byla schopna vyplácet, ale právě proto jsem zavřel. Při dřívější likvidní krizi jsme za jeden den přišli o 1,7 miliardy korun, a když stát odmítl pomoc, měli jsme likviditu 500 milionů. Z toho si můžete odvodit, že bychom přežili tak jedno dopoledne a pak by se staly věci, kterým jsem chtěl zabránit. Rozmlácená okna, bitva mezi klienty, na které se peníze dostanou, a na které už ne. Zavřít bylo racionální a za tím si stojím.
Co teď budete dělat?
Nechám si narůst dlouhé vlasy, to je věc číslo jedna. A v pátek letím do Londýna na první interview, takže uvidíme.
Do nějaké banky?
Ano.
To šlo rychle, to se nemáte čeho bát...
Já se nemám vůbec o co bát. Neštěstí mé kariéry je, že ta firma se mi ozvala měsíc poté, co jsem se dohodl s Invesmartem a já jim říkal, že na dva až tři roky jsem zadaný. Ale fakt je, že jsem jim před dvěma měsíci zavolal, že to asi bude kratší.
To už jste věděl, že banka končí?
V té době jsem viděl, že mé směřování banky a záměry Invesmartu jsou natolik odlišné a naše vztahy dostaly už tolik ran, že jsem plánoval předčasné ukončení spolupráce na léto. Život je barevný a lidé různí, ale dříve jste byl Invesmartem a panem Catalfamem nadšen, jak to mají srovnané.
Jak přijde taková změna?
Při konkrétních obchodech. Přijde Invesmart a řekne, že má bezvadnou investici do nemovitostí a že ji bude financovat Union banka. Můj předchůdce řekl bezva a se zavřenýma očima to podepsal a nasekal další problémy.
Kolik má Invesmart půjčeno?
To je vnitřní informace banky. Ale mohu říci, že já jim nepůjčil ani korunu. A když dlouhodobě někomu říkáte ne, tak ten vztah to poznamená.
Myslíte, že působení v Union bance poškodilo vaši pověst bankéře?
To ukáže budoucnost. Myslím, že je to dobré pro média, zvlášť v kombinaci s mými povahovými rysy, ale s mou kariérou to nesouvisí. Já neodvíjím svůj intelektuální stav od toho, co si o sobě přečtu. Ale trvám na tom, že mé působení v bance pro ni bylo jednoznačně přínosem.
Řekl byste o sobě znovu, že jste nejlepší bankéř v Česku?
Smích... Proč mi tohle děláte... samozřejmě, že jsem nejlepší bankéř. Já už jiný nebudu. Ale vážně, nejsem možná nejlepší, ale rozhodně jsem odpovědný bankéř a v Union bance jsem se zachoval odpovědně.
