Čtyřiašedesátiletý vinař a podle mnoha kolegů nadšenec až blázen má pořád pevný stisk ruky. Když mluví o víně, vinicích či hroznech, je z něho po desítkách let stále cítit nadšení.
Za blázna ho považovali hlavně v dobách, kdy začal v sedmdesátých letech minulého století obnovovat vinařství na haldách z dolů v okolí Mostu.
Vinice na sýpkách jsou světová rarita. Tehdy si ještě jako zaměstnanec státního statku vysloužil přezdívku divoch, kterou vtěsnal i do jména mostecké vinárny U Divocha.
"Byli tu docela ohební komunisti a šlo tak v podstatě dělat, co jsme potřebovali," vzpomíná Váňa. V roce 1991 si Váňa s rodinou pronajali mostecké vinařství a postupně je privatizovali.
Dnes se stará o více než sedmdesát hektarů vinic. Stará se i celá rodina. Z jeho pěti dětí tři přímo ve vinařství pracují a k tomu muž jedné z Váňových dcer. "Káča tu šéfuje, Franta dělá košer vína, Honza lahvuje, zeť Petr je sklepmistr," shrnuje stručně Ivan Váňa.
V roce 2001 předal vinařství, které ročně produkuje zhruba čtvrt milionu litrů vína, dětem. Stará se hlavně o vinice a finance. "Kdo dělá finance, většinou z toho nespí. A to by Káča neunesla," říká Váňa.
"Je tu hlavní sekyrka," doplňuje ho dcera Kateřina, která má na starosti obchod a vše okolo něho. "Oficiálně je pracující důchodce, ale ve skutečnosti je tu velký šéf," přidává se syn František.
František je zárukou pro židovskou obec, že košer vína jsou správně vyrobena a je s nimi podle toho nakládáno. "Promiňte, nemohu vám podat ruku," vysvětloval fotografce některá omezení, která kvůli víře musí dodržovat.
"Myslím, že to víno dělá ještě ortodoxněji, než musí. Já ani nevím, jak to u něj vypadá, protože jsem pohan, nevěřící, tak tam nemůžu," doplňuje Františka otec.
Nápad pochází od rabína Sidona
Ke košer vínům přišel František na studiích v Praze, kde začal navštěvovat židovskou obec. "Když se rabín Sidon dozvěděl, že máme vinařství a že jsme po mamince Židi, tak ho napadlo, že bychom mohli dělat košer víno," vzpomíná František.
Do té doby se do Česka dovážela košer vína z Francie a Maďarska, odkud byla samozřejmě dražší. V Chrámcích se dělají od roku 1994, kdy jejich produkci na Mostecku schválil rabín Sidon a každoročně jezdí na kontroly.
"Přijel sem na kontrolu i rabín z Jeruzaléma, který jako by kontroloval jeho a pak to nechal na jeho odpovědnost. Jde o důvěru. Rabín teď zase důvěřuje mně," vysvětluje František. Židovská obec byla nejdříve více na červená sladká vína, protože bylo zvykem je pít na svátky. "Teď má každý něco jiného," říká František s tím, že hvězdou židovské obce je ledové víno. "Všichni ho chválí, ale skoro nikdo si ho nekoupí," dodává František.
 |
Košer vína dnes tvoří asi pětinu produkce mosteckého vinařství a z toho asi jen patnáct procent odebírá židovská obec. Se zbytkem se prosadili Váňovi na běžném trhu. Košer víno odebírá například Tesco, zprostředkovaně i Hypernovy a Makro.
"Prodej byl ze začátku problém, protože kluci před námi to tu dělali, jak chtěli, a já neměl tehdy vliv na výrobu, staral jsem se jen o vinice," vzpomíná Váňa. "V srpnu 1991 jsem objel všechny obchody a začal teprve prodávat. Do té doby jsme neprodali lahev dobrého vína," dodává s tím, že pak už přežili všechno.
Na začátku devadesátých let přišli o dva až tři miliony, které jim nezaplatili buď podvodníci, nebo zkrachovalé firmy. "Souviselo to s dobou. Soudy jsme sice nakonec vyhráli, ale nikdy jsme neviděli ani korunu," říká Váňa.
Víno z okresu na severu
Letos prvně chce Váňa první špatné hrozny vyhodit, z druhých udělat jen burčák a nechat jen ty nejlepší a nejkrásnější na přívlastková vína. Často sklízí až v listopadu. Úspěšně dělá i pozdní ledová, ale ne vždy to vyjde.
"Je třeba nebezpečí, že nepřijdou mrazy. To se nám stalo loni, mrzlo až v půlce prosince a hrozny nám spíš vyschly. Něco spadlo na zem, něco sežrali ptáci a nám to lis nevzal. Ale protože to vlastně byly hrozinky a Franta je namočil do modrého rulandu, tak tomu říkáme první český červený tokaj. Je to zajímavé víno," říká Váňa.
K žádnému rozkolu kvůli podnikání v rodině zatím nedošlo. "Všichni pochopili, že to je sice velký majetek, ale nepřináší okamžité peníze a živí okolo čtyřiceti lidí," říká Ivan Váňa. "Děti vinařství moc nebavilo, trošku jsem je donutil. Vinařství je moc práce a stálá starost," dodává.
Podle něho se děti musí naučit všechno. "Kdybych skápnul, tak se musí postarat o to, aby neskápnul i podnik," komentuje to lakonicky Váňa. Jeho o dva roky mladší žena Eva občas prodává rodinná vína ve vinárně, pomáhá s překlady a hlavně s vnuky.
"Jsou jen čtyři, to je málo. Je to líná generace. Já v jejich věku měl dětí pět," lamentuje Váňa a jeho žena přitakává. Už i mezi vnuky má Váňa následovníka. "Jednoho už si připravuji, to je sportovec Vojta. Je mu osm a napsal jednou do školy: Děda už je starej, jednou umře a já to musím vzít za něj," říká Váňa.
