Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJak se máte měsíc po požáru?
Máme za sebou hodně hektický měsíc, jeden z nejhektičtějších v mém podnikatelském i celkovém životě. Nicméně jsem strašně moc rád za každého z našeho týmu, protože všichni odvedli skvělé výkony a podařilo se nám, řekl bych, až neskutečné věci.
Už se ví něco o tom, proč požár vznikl? Začátek byl podle dostupných informací v devátém patře, kde sídlila vaše firma...
Informace stále nejsou potvrzené. Také na to čekáme, ať už kvůli pojišťovně, nebo kvůli celkovému klidu na duši. Čekáme na vyjádření hasičů, ale zcela jistě se stále neví, co požár způsobilo.
Kdy byste vyjádření měli mít?
To se ptáme každý den. Bohužel nevíme.
Policie požár ve Zlíně prověřuje jako obecné ohrožení, budova se už nedá zachránit |
Čistě teoreticky, pokud by se potvrdilo pochybení na vaší straně – nechci spekulovat, ale věřím, že jako podnikatel kalkulujete s různými možnostmi – co by to pro firmu znamenalo?
Já si nechci takový scénář ani připouštět, protože jsem přesvědčený, že na naší straně pochybení nebylo a že žádný z našich zaměstnanců se žádného pochybení nedopustil. Nepřipouštím si to. Samozřejmě, v tu chvíli by nám pojišťovna neplnila a bylo by to pro nás zcela zásadní.
Finanční ztráty měly i jiné firmy, které v budově sídlily. Vy jste v rozhovoru pro DVTV bezprostředně po požáru vyjádřil naději, že nedojde k vzájemným sporům o zavinění. Podařilo se to? Jaká je teď atmosféra mezi vámi?
Snažíme se komunikovat primárně s hasiči a s orgány, s nimiž musíme. Dáváme jim co největší součinnost, to je pro nás hlavní. S některými firmami jsme byli v kontaktu a rozhodně neberu, že by mezi námi byla nějaká zlá krev. Každý se teď snažíme tu situaci zvládnout co nejlépe, protože je to hrůza, na kterou se nelze připravit.
Václav Staněk založil obuvnickou firmu s názvem Vasky pár dnů po osmnáctých narozeninách.
Ptám se částečně i proto, že majitel Alpine Pro Václav Hrbek bezprostředně po požáru – a mohlo to být pod vlivem emocí – na dotaz, zda by mohlo jít o pojistný podvod, řekl: „Ať to okomentuje ta druhá firma.“ To mi moc přátelsky neznělo.
A koho tím myslel?
Obávám se, že vás.
No, já nevím, jestli někdo dokáže logickou úvahou dojít k tomu, že přijdeme o všechno, stane se něco s takovou budovou a že bychom spáchali pojistný podvod. Přijde mi úsměvné, že někoho vůbec něco takového napadne. My jsme v nejtěžší situaci, v jaké jsme kdy byli. Vůbec nevíme, jestli pojišťovna bude plnit a do jaké výše. Zajímalo by mě, jaký myšlenkový pochod může k takové domněnce dojít.
Teorie, že šlo o pojistný podvod, se mimochodem objevily i na sociálních sítích a ptali se na to i někteří novináři…
Když to vidím v komentářích, spíš se tomu směju. Když se mě na to ptají média, naštve mě to.
O kolik jste celkově přišli?
V prodejní ceně zboží a veškerého majetku na skladě to máme spočítané zhruba na 140 milionů korun. Ale je to v prodejní ceně, nákupní je samozřejmě jinde.
Po požáru hrozí firmě Vasky nedostatek zboží, nabídku zúžila o 60 procent |
Co jste tam měli za zboží? Byla to letní kolekce, nebo příprava na předvánoční trh?
Na skladě bylo v té době přes sedmdesát tisíc produktů – bot, doplňků, oblečení. Standardně se snažíme mít sortiment celý, nefungujeme jako fast fashion značky, které naskladní a potřebují hned vyprodat. Sortiment, který máme na skladě, chceme mít dostupný na e-shopu i na prodejnách celý rok. Šlo o letní, zimní, podzimní i jarní modely, úplně všechny.
Procentuálně, jak velká část vaší produkce to byla?
Je to náš jediný centrální sklad. Máme deset prodejen po České republice, takže tam nějaké boty samozřejmě byly a naštěstí některé stále jsou, zákazníci u nás nakupovat můžou. Daří se nám už i znovu naskladňovat boty na e-shop. Děláme maximum. Na centrálním skladu jsme ale přišli o všechno.
Část budovy v bývalém baťovském továrním areálu ve Zlíně, kterou zasáhl rozsáhlý požár, se zřítila. (9. července 2026)
Co se děje s e-objednávkami, které tam byly? Posouváte je? Komunikujete s lidmi?
Hned několik dní po požáru, i když to bylo těžké, jsme zasedli s provozním ředitelem a bráchou, který vede Botas. Společně s kolegy jsme obvolávali zákazníky, informovali je, co se děje, a ptali se, jakou možnost chtějí – jestli jsou ochotní počkat na objednávku, vyměnit produkt za jiný na prodejně nebo vrátit peníze. Se všemi jsme byli v kontaktu bezprostředně po požáru, aby věděli, co se děje a jak to řešíme.
Co chtěli nejvíc a jak reagovali?
Jen asi čtyři procenta objednávek se zrušila, což nás příjemně překvapilo. Ozývala se slova podpory. Samozřejmě zákazníci, kteří čekali déle, mohli být i naštvaní, ale i oni nakonec často řekli: „Hele, my počkáme, držte se.“ Pro kolegy to bylo zpočátku náročné obvolávat tolik lidí, ale věřím, že ty dny končili pozitivně naladění, protože ta podpora byla neuvěřitelná.
Dívala jsem se na recenze na Zboží.cz. V lednu 2026 jste měli 92procentní spokojenost, pak to kleslo a v červnu, ještě před požárem, to bylo 32 procent. Hlavní stížnost směřovala na dobu dodání. Dělo se něco už předtím?
Dělo. Do letošního roku jsme vstoupili úspěšně. Každý měsíc jsme zvyšovali tržby i objednávky oproti loňsku. Měli jsme velmi úspěšný květen, který jsme nečekali, a některé zboží se vyprodalo. S tím jsme pak bojovali.
V jaké situaci je firma teď finančně?
Momentálně máme zboží na prodejnách, které normálně fungují. Na e- shopu už je deset různých modelů, které nám došly z výroben, a zákazníci můžou nakupovat. Upřímně, v červenci nám pomohli hlavně zákazníci – hned po požáru jsme spustili prodej poukázek, které budou moci využít koncem roku, až budeme plně naskladněni. Podpory bylo hodně, takže červenec nebyl takový propadák, jak se může zdát.
Kolik máte zaměstnanců?
Okolo sta.
Výjimečná stavba, symbol areálu, popisují historici zničenou budovu ve Zlíně |
Máte partnery, kteří pro vás vyrábějí? Ptám se i s ohledem na nepoměr mezi zájmem a schopností ho uspokojit.
Dlouhodobě spolupracujeme s několika partnery z Česka i Slovenska. U všech se teď snažíme navyšovat kapacity. Vycházejí nám vstříc, ale přišli jsme o sedmiměsíční produkci. Dohnat to letos určitě nestihneme. V příštím roce bychom to rádi zvládli, ale výrobní kapacity nejsou nafukovací. I kdybychom je zdvojnásobili, letos to nestihneme, protože boty mezitím prodáváme. Jsem rád, jak to zvládá tým i dodavatelé.
S čím se nejvíc potýkáte? Jsou to prostory, stroje nebo lidská síla?
Primárně lidská síla. Kdysi jsem chtěl mít ve vlastní výrobě stovky lidí, ale pak mi došlo, že abych naplnil vizi a pomohl české ševcovině, jediná možnost je „krást“ lidi z jiných výroben, což by ševcovině nepomohlo. Proto už dvacet let podporujeme i výrobny, které mají šikovné lidi, ale nemají zakázky. Teď jim budeme kapacity vykrývat, protože máme co dohánět. I v tom vidím pozitivum.
Řekl jste spojení „česká ševcovina“. Dá se to definovat? Je jiná než německá nebo japonská?
Česká republika byla obuví proslulá. V mých očích nebyl větší podnikatel než Tomáš Baťa. Pomohl rozvoji Zlína i celé republiky – novými výrobními technikami, systémem, jakým fungoval. Baťovský odkaz je všude. Boty by měly být součástí nejen české historie, ale i budoucnosti.
Podařilo se vám vybudovat firmu s obratem přes 260 milionů korun v segmentu s obrovskou konkurencí, zejména z Asie. Takže jste nenašel díru na trhu. Co je klíčem k úspěchu?
Naší devízou bylo, že jsme vážně mysleli to, že chceme, aby Česko mělo obuvnictví v krvi. Věřili jsme, že existuje dost lidí, kteří chtějí podporovat české zlaté ručičky. A ty umí vyrobit kvalitní produkt. Od zákazníků slýcháme, že nám skoro nadávají, že boty vydrží až moc dlouho a nemůžou si koupit nové, protože pořád mají ty staré.
Dobře, ale věřím, že podobou vizi měla na začátku třeba i firma Botas, která nakonec skončila v likvidaci a vy jste značku koupili…
Nemyslím, že v posledních letech před naším vstupem Botas dělal maximum pro úspěch. Měl jsem pocit, že to směřovalo k úpadku. Chytili jsme se příležitosti a čísla rostou. Prodali jsme už snad sto tisíc párů, zatímco roky před námi se prodávalo maximálně deset tisíc ročně. Šlo o energii a chuť dělat věci jinak.
Legendární Botasky zřejmě neskončí. (14. března 2023)
Co jste dělali jinak?
Stáli jsme před otázkou, jestli stavět na nostalgii z osmdesátých let, nebo značku modernizovat pro mladé. Ukázalo se, že moderní pojetí bylo správné. Kolekce s Footshopem oslovila mladou generaci a těší mě, když vidím šestnáctiletého kluka v botaskách – před námi to nebylo obvyklé.
Roli hrají určitě i marketing a sociální sítě…
Dnešní byznys je komplexní. Člověk musí držet trendy a vědět, co se vyplácí. V tom se snažíme být deset let co nejlepší.
Máte spočítáno u Botasek, kdy se investice vrátí?
Myslím, že už první rok se vrátila. Samozřejmě musíme investovat dál, abychom zvedli povědomí značky u mladých.
Investoval jste i ve firmách Begind a Wuders, tam to ale nevyšlo. Proč?
Nebyl jsem v denní operativě, takže neznám přesná fakta. V obou případech šlo o velké oči, plánoval se větší růst, který se nekonal. Mnoho podniků končí kvůli tomu, že se naplánuje něco, co pak zhatí vnější okolnosti – covid, válka na Ukrajině, pozastavení dřeva pro Wuders.
Dá se vůbec přežít jen na českém trhu anebo je nutná expanze do zahraničí?
Začínal jsem před deseti lety, když mi bylo osmnáct. Pořád žijeme a náš byznys je z více než devadesáti procent v Česku. Bez českého trhu bychom nepřežili. Nicméně máme ambice do zahraničí – v japonské Ósace už máme prodejnu přes partnera a další partnery v Evropě. Letos měla být expanze, ale teď řešíme operativu kvůli požáru.
Tovární areál míval vlastní hasičskou jednotku. S ohněm bojovala i za války |
Často zmiňujete kvalitu. V čem jsou vaše boty jiné než ty z Asie?
Jde o podíl ruční výroby. Vyrábíme boty dvěma způsoby – flexiblovým a lepeným. V Číně se primárně vyrábí lepená obuv. Při flexiblovém způsobu obšíváte celou botu, podešev je vyměnitelná. Boty vám vydrží a můžete je opravovat. Já mám zimní boty z prvního vzorku před deseti lety a pořád je nosím. Asijské značky mi nikdy nevydržely víc než dvě sezóny.
Koupil jste značku Botas, společnost vede váš mladší bratr. Jak moc jsou firmy propojené?
Poměrně dost. Máme stejnou logistiku, na skladě, který shořel, byly nejen Vasky, ale i Botasky. Prodejny máme společné, deset po celé republice, prodávají produkty obou značek. E-shopy máme oddělené. S bráchou máme značky rozdělené, protože za každou musí někdo žít a přemýšlet o jejím směřování. Je o čtyři roky mladší, je blíž generaci, kterou chceme oslovit, aby Botas fungoval i za dvacet let. Mé osmnáctileté já mělo neomezené myšlenky. Věřím, že budeme prodávat milion párů ročně, nejen v Česku, ale v celé Evropě, a že japonských prodejen a dalších po světě bude víc.
Změnil ten požár tuhle vizi?
Nezměnil. Jen některé plány musí počkat. Je to o nastavení hlavy.
Je na té události něco, co teď dokážete vyhodnotit jako pozitivní zkušenost?
Pozitivní je, že víme, že umíme pracovat v krizi. Tým, provozní ředitel Tomáš Karlík, brácha – všichni odvedli skvělou práci už pár hodin po požáru. Naučili jsme se dělat velká rozhodnutí. Třeba tři dny po požáru jsme zrušili padesát procent sortimentu, abychom zrychlili a zefektivnili výrobu – z 350 druhů bot jsme snížili na 170. A ukazuje se, že i tak lze fungovat. Nejdůležitější ale byla podpora zákazníků. Připomněli jsme si, že nejsme jen firma, ale značka s komunitou lidí, která v těžkých chvílích podpoří. Toho si nesmírně vážím.
Vaším vzorem je Baťa, jste ze Zlína. Nehodláte jít tím přesahem, který šel on – začít budovat něco víc než v uvozovkách pouze boty?
Teď máme jiné priority. Mám spoustu plánů – vzdělávání, charitativní projekty, jiné byznysy. Ale primární je, aby hlavní firma Vasky fungovala co nejlépe a aby byly z čeho ty projekty financovat. Letos se soustředíme na to, abychom měli na konci roku pozitivní finanční ukazatele a ideálně i růst, který se nám i během požáru daří plnit.
