Ceny jsou v průměru o patnáct procent nižší
Nejdražší supermarket a nejlevnější hypermarket se při nákupu čtyřiadvaceti druhů stejného zboží cenově lišily až o třetinu, průměrně byl rozdíl patnáctiprocentní. Při nákupu za tisíc korun je tedy úspora v případě hypermarketu či diskontní prodejny průměrně sto padesát korun musel by ovšem stát přímo v místě bydliště zákazníka.
S každým najetým kilometrem ušetřený obnos samozřejmě klesá. Tyto cenové relace platí však pouze u takzvaného rychloobrátkového zboží - tedy potravin a drogistických výrobků.
V případě dalšího zboží, třeba elektroniky, je to jiné. U ní jsou ceny v hypermarketech obvykle na srovnatelné úrovni jako ve specializovaných obchodech - s výjimkou některých »letákových hitů« ve zvláštní nabídce.
Důležitá je vzdálenost obchodu
Vzdálenost nákupního střediska od místa bydliště je při posuzování výhodnosti nákupu velmi důležitá. Platí přímá úměra - čím je hypermarket blíž, tím menší může být nákup, aby se ještě vyplatil. A naopak - do třicet kilometrů vzdáleného hypermarketu se rozhodně nevyplatí jet pro nákup za pár stokorun.
»Vzdálenost hypermarketů od bydliště byla ještě před nedávnem v průměru padesát kilometrů na jednu cestu, teď je okolo třiceti kilometrů a stále klesá,« říká Jaromír Beránek z marketingové agentury magConsulting.
Uvedené údaje neplatí pro každého - řada lidí tedy musí ujet do »svého« hypermarketu delší vzdálenost. »Jen se podívejte na parkoviště, odkud zákazníci přijíždějí - i ze sto kilometrů vzdálených míst,« říká Tomáš Krásný.
Se vzdáleností obchodu souvisí úzce ztráta času při nakupování i další náklady. Při průměrné šedesátikilometrové trase, kterou zákazník do obchodu a zpět urazí, spotřebuje jeho automobil pět litrů benzinu, a to znamená při pětadvaceti korunách za jeden litr další náklady ve výši sto dvaceti pěti korun.
Nejméně o tolik by pak měl být celkový nákup levnější, aby byl pro zákazníka výhodný. V případě patnáctiprocentního rozdílu cen tedy musí nákup stát osm set korun, aby člověk alespoň neprodělal. Podobné je to i se ztrátou času - pokud rodina jede na velký nákup jednou za týden nebo čtrnáct dní a nemá to do hypermarketu extrémně daleko, je to stejně nebo méně časově náročné než každodenní nákup v samoobsluze za rohem.
Jakmile je to jinak, výlety za nákupy zaberou více času. »Ať dělám, co dělám, vždycky jsem v Hypernově nejméně dvě a půl hodiny, zvlášť když mám s sebou děti,« říká Jana Morávková z Prahy. »Poslední dobou tam ani o víkendu nejezdíme, protože už po příjezdové komunikaci z dálnice se jede krokem a trvá to pak všechno ještě o hodně déle,« dodává.
Nejdražší supermarket a nejlevnější hypermarket se při nákupu čtyřiadvaceti druhů stejného zboží cenově lišily až o třetinu, průměrně byl rozdíl patnáctiprocentní. Při nákupu za tisíc korun je tedy úspora v případě hypermarketu či diskontní prodejny průměrně sto padesát korun musel by ovšem stát přímo v místě bydliště zákazníka.
S každým najetým kilometrem ušetřený obnos samozřejmě klesá. Tyto cenové relace platí však pouze u takzvaného rychloobrátkového zboží - tedy potravin a drogistických výrobků.
V případě dalšího zboží, třeba elektroniky, je to jiné. U ní jsou ceny v hypermarketech obvykle na srovnatelné úrovni jako ve specializovaných obchodech - s výjimkou některých »letákových hitů« ve zvláštní nabídce.
Důležitá je vzdálenost obchodu
Vzdálenost nákupního střediska od místa bydliště je při posuzování výhodnosti nákupu velmi důležitá. Platí přímá úměra - čím je hypermarket blíž, tím menší může být nákup, aby se ještě vyplatil. A naopak - do třicet kilometrů vzdáleného hypermarketu se rozhodně nevyplatí jet pro nákup za pár stokorun.
»Vzdálenost hypermarketů od bydliště byla ještě před nedávnem v průměru padesát kilometrů na jednu cestu, teď je okolo třiceti kilometrů a stále klesá,« říká Jaromír Beránek z marketingové agentury magConsulting.
Uvedené údaje neplatí pro každého - řada lidí tedy musí ujet do »svého« hypermarketu delší vzdálenost. »Jen se podívejte na parkoviště, odkud zákazníci přijíždějí - i ze sto kilometrů vzdálených míst,« říká Tomáš Krásný.
Se vzdáleností obchodu souvisí úzce ztráta času při nakupování i další náklady. Při průměrné šedesátikilometrové trase, kterou zákazník do obchodu a zpět urazí, spotřebuje jeho automobil pět litrů benzinu, a to znamená při pětadvaceti korunách za jeden litr další náklady ve výši sto dvaceti pěti korun.
Nejméně o tolik by pak měl být celkový nákup levnější, aby byl pro zákazníka výhodný. V případě patnáctiprocentního rozdílu cen tedy musí nákup stát osm set korun, aby člověk alespoň neprodělal. Podobné je to i se ztrátou času - pokud rodina jede na velký nákup jednou za týden nebo čtrnáct dní a nemá to do hypermarketu extrémně daleko, je to stejně nebo méně časově náročné než každodenní nákup v samoobsluze za rohem.
Jakmile je to jinak, výlety za nákupy zaberou více času. »Ať dělám, co dělám, vždycky jsem v Hypernově nejméně dvě a půl hodiny, zvlášť když mám s sebou děti,« říká Jana Morávková z Prahy. »Poslední dobou tam ani o víkendu nejezdíme, protože už po příjezdové komunikaci z dálnice se jede krokem a trvá to pak všechno ještě o hodně déle,« dodává.
