Takzvaná Taxonomie udržitelných činností, je vlastně návod pro finanční instituce, banky, pojišťovny a investory, který říká, jaké investice lze považovat za udržitelné, a kam se tedy vyplatí směřovat finance. Zatímco jiná odvětví už svůj klasifikační systém mají, u energetiky měli eurokomisaři problém shodnout se, zdali jaderné a plynové zdroje energie považovat za udržitelné, nebo jestli je hodit do jednoho pytle s uhlím.
TaxonomieJádro
Zemní plyn
|
Překvapilo vás, co vyplývá z návrhu taxonomie?
Taxonomie nevznikla teď, platí už od roku 2020. Nové na tom je, že dochází ke změně, která se týká zemního plynu a jádra a která byla s ohledem na transformaci evropské energetiky vyžadována. Je potřeba nicméně říct, že Česká republika nejevila zájem o jednání o podmínkách pro plyn a jádro a nyní zbývá velmi málo času a možností na zveřejněném návrhu cokoli měnit. Ten vznikl jako těžce vyjednaný jaderno-plynový kompromis mezi Francií a Německem a jakýkoli významnější zásah do návrhu by mohl vyvolat další kolo sporů.
K roli Německa a Francii se dostaneme, ale konkrétně k těm podmínkám: mnoho českých odborníků například říká, že kritéria pro zařazení zemního plynu mezi udržitelné zdroje energetiky jsou nesplnitelná. Proč to tak je?
Protože jsme se na tom zkrátka vůbec nepodíleli. Nikdo z odvětví energetiky, nikdo z politiků, ani našich zástupců v Bruselu nevyvolal žádná jednání v tomto směru. Prostě jsme si to nechali spadnout na hlavu. Česká republika proto do nových podmínek pro zemní plyn a pro jádro vůbec nepasuje.
Nepoužitelné, rizikové. Čeští experti kritizují zelenou vizi Bruselu |
A třeba pro německou plynovou infrastrukturu to splnitelné je?
Pokud připustíme, že Němci nejsou úplně hloupí a nevyjednali si podmínky, které by pro ně nebyly realizovatelné, tak to pro ně v nějakém čase zvládnutelné bude. To samé platí pro Francii, která je jadernou velmocí, a přestože chce snižovat podíl jádra na svém energetickém mixu, tak ví, že se bez něj v dohledné době neobejde. Takže trvá na tom, aby se v jaderných elektrárnách alespoň dočasně pokračovalo. A Němci zase od jádra odstupují, takže to nechtějí úplně připustit a zdůrazňují nebezpečnost jaderného odpadu. Proto se v taxonomii mluví o povinnosti mít hlubinné úložiště do roku 2050.
A to by Česká republika vybudovat nezvládla? Vždyť je to spousta času.
To ano, ale musíme si uvědomit, v jaké jsme fázi. Česká republika ani nemá vybranou lokalitu pro hlubinné úložiště a současná koalice ve své koaliční smlouvě dokonce přislíbila v této věci obcím víc práv se bránit tomu, aby na jejich území byl sklad jaderného odpadu. A samozřejmě žádná obec to ve své oblasti nechce. Dále nejsou udělané žádné náročné geologické průzkumy. Může se stát, že vybereme lokalitu, ale na základě detailních hlubinných geologických průzkumů se ukáže, že to tam není vhodné.
Evropská komise uznala jádro a plyn jako udržitelné zdroje. Podařilo se nám tak mj. prosadit jádro jak na národní, tak evropské úrovni. Velkému vítězství Česka předcházela náročná jednání, která jsme zahájili v roce 2019.
Kdy bychom tedy nějaké hlubinné úložiště mohli mít?
Původní harmonogram říká, že povolovací proces by měl začít v roce 2050 a hotové by to mělo být v roce 2065. To říkají odborníci, kteří na projektu hlubinného úložiště pracují dlouhou dobu.
Posunout to kvůli taxonomii na rok 2050 znamená zkrátit naplánovanou dobu o jednu třetinu. Možnost, že se to nestihne nebo zkomplikuje, vnáší další zásadní riziko do potenciálních českých jaderných projektů. Mimochodem i ministryně životního prostředí v nové vládě v minulých dnech označila možnost dokončit hlubinné úložiště jaderného odpadu do roku 2050 doslova za fikci.
V energetice nejde věci měnit prásknutím biče.
Michal ŠnobrAnalytik, investor, minoritní akcionář ČEZu
Myslíte si, že kvůli podmínkám bude pátý jaderný blok v Dukovanech posledním jaderným blokem postaveným v Česku?
Já si dokonce myslím, že pátý blok vůbec být nemusí.
Jak to?
Celý proces přípravy a stavby jednoho bloku jaderné elektrárny Dukovany, tak jak ho připravila minulá vláda, byl nastaven špatně, komplikovaně a způsobem, který jen ztěžuje nebo dokonce zcela zavírá možnost notifikace ze strany Bruselu. Mimoto chceme vyhlásit tendr, ve kterém při požadovaných podmínkách na blok o výkonu do 1 200 MW vlastně nemá kdo soutěžit. Dva ze tří zájemců o stavbu, kteří zbyli po vyloučení Rusů a Číňanů, takový reaktor nemají a nikde nestojí. Dalším zádrhelem je pak i nová taxonomie. Jak jsem vám to teď vysvětloval: podmínkou pro to, aby jaderný blok v Dukovanech byl považován za udržitelný, je mít naplánované hlubinné úložiště do roku 2050.
Pokud by byl akt přijat v tomto znění, přinesl by zásadní komplikace z hlediska transformace české energetiky a zejména teplárenství. V oblasti jádra by přijetí návrhu znamenalo, že nový blok v Dukovanech by mohl být zároveň posledním novým jaderným zdrojem 2/
Jenže nutno říct, že taxonomie vlastně nikomu nic nepřikazuje, není to zákon, je to vlastně „jen“ návod pro finanční instituce.
Ano, jenže právě kvůli tomu to zkomplikuje podmínky investic. Nezískáte žádnou podporu, banky vám mohou říct, že vám na to nepůjčí nebo velmi draho a celý projet se stane finančně ještě komplikovanější, než jsme si kdy představovali. A taky je třeba říct, že v okamžiku, kdy náš jaderný projekt nebude v rámci této taxonomie průchozí, skončíme ve stádiu, kdy to bude čistě investice českého státu skrze státní rozpočet. Je pravděpodobné, že to právě takhle dopadne. A pak jsem skeptický k názoru, že by se to kdy povedlo dotáhnout do zdárného konce.
Delegovaný aktTaxonomie je delegovaným aktem, což znamená, že první i poslední slovo bude mít Evropská komise a jednotlivé unijní státy nemají moc prostoru k manévrování. Aby se od delegovaného aktu upustilo, muselo by se na tom shodnout minimálně dvacet zemí EU reprezentující 65 procent obyvatel EU nebo většina v Evropském parlamentu. |
Takže pátý jaderný blok třeba bude stát, ale zaplatí ho Češi sami?
Ano, může stát. Ale od okamžiku, kdy tento projekt vzešel na světlo světa, přibývají každý rok další a další rizika. Český stát i ČEZ tato rizika zcela přehlížejí. Nemáme nasazeny jedny růžové brýle, ale nyní se mi zdá, že hned už troje. Přesto trváme na tom, že pátý jaderný blok bude. Jenže taxonomie je přesně zaměřená na to, aby jaderné elektrárny nemohl stavět jen tak někdo. Říká se, že taxonomie je velké vítězství české a francouzské jaderné energetiky. Ale Francie nahrála především sama sobě.
Jaké další problémy se vážou na kritéria pro „zelené“ jádro?
Taxonomie ohrožuje i prodlužování životnosti stávajících jaderných elektráren na 60 let včetně současných Dukovan. Přitom prodlužování životnosti, nikoliv nový jaderný blok, má být prioritou českého státu v energetice.
Čím to taxonomie ohrožuje?
Limitem roku 2040, do něhož musí stávající jaderné elektrárny získat notifikace od Evropské komise, tedy vlastně schválení investic, pokud chtějí prodlužovat svou životnost. Taxonomie jaderné energetiky zkrátka není žádné vítězství. A ještě horší to má český plyn.
Macron uspěl, Zelení v Evropě zuří. Čistá jaderná energie může rozštěpit Evropu |
Proč?
Protože termíny dočasnosti udržitelnosti plynu jsou ještě podstatně přísnější, a to v podílu nutného spalování bioplynů a vodíku, těžko splnitelných limitů emisí CO2 a dalších látek při výrobě elektřiny. Podíl 30 procent vodíku v roce 2026 je pro Českou republiku naprosto nerealistický, o těch dalších termínech ani nemluvě.
Kritici taxonomie také říkají, že je toto kritérium ze strany Evropské komise nedomyšlené v tom smyslu, že by se plynové elektrárny musely každé čtyři nebo pět let předělávat, aby mohly spalovat vyšší podíl.
Pozor, ono se to týká podpory a financování nových investic. Taxonomie vlastně určuje podmínky pro nové investice, ne pro zařízení, která už stojí. Ta nakonec ani nejsou technologicky schopna takové množství vodíku pojmout.
Od kritiků se rovněž ozývá, že na takový razantní přechod na vodík ještě ani nejsou technologie.
Podívejme se na rozdíl mezi Českou republikou a Německem. První prototypy elektrolyzérů, které vyrábějí vodík elektrolýzou vody za použití elektřiny z větrných a solárních elektráren, stály v Německu už před deseti lety. Už tehdy se na tyto vzorové projekty jezdili koukat německé děti ze škol, studenti univerzit, politici z municipalit, vlády a tak dále. Má to dlouhou dobu podporu a dneska se dá říct, že i vývoj a tradici. Je to zase něco, co se v Česku zcela podcenilo, vysmívali jsme se tomu. Místo toho, abychom si všímali, kam kráčí evropské energetika, řešili jsme Lex Dukovany. Teď se nemůžeme divit. Velký rozdíl mezi námi a Německem je rovněž v tom, že Němci do toho mohou a chtějí investovat obrovské peníze a už to vlastně dlouho dělají. My ne.
Takže si nemyslíte, že by z podmínek taxonomie co se týče plynu mohli nějak slevit?
Doufám, že z toho trochu ustoupí. A to ne kvůli energetice jako takové, ale kvůli teplárenství. České teplárenství je specifickou záležitostí a je to oblast, která Německo ani Francii zas tak moc nezajímá. Takže myslím, že je tu dost důvodů dát tomu výjimku, umožnit lepší podmínky a pomalejší přechod. Nicméně, jak už jsem řekl, na vyjednávání zbývá strašně málo času.
Michal Šnobr
 |
Bavili jsme se o tom, že taxonomie vlastně nic nezakazuje, že je to nástroj finančních institucí a investorů. Vy jste investor. Když hledáte, do čeho investovat, zohledňujete udržitelnost, díváte se třeba na uhlíkovou stopu projektů?
Popravdě nedívám. Já jsem stará generace – tradiční investor. Koukám se především na finanční fundament společností do kterých investuji. Nicméně vnímám tento trend, rozumím mu, ale abych se k tomu přiklonil, muselo by to mít trochu racionálnější rozměr. Není problém, že směřujeme k nějaké zelenější energetice. Jsem pro. Nicméně pro mě je velký problém zadat jedno tempo paušálně pro všechny země v Evropské unii.
Proč?
Každá země EU má jiné energetické zázemí dané historií vývoje posledních až padesáti let, jsou tu rozdíly v bohatství jednotlivých evropských ekonomik. V energetice nejde věci měnit prásknutím biče. Bohužel to vypadá, že Německo díky svému bohatství a trochu i díky ideologii, se vydalo cestou, že chce práskat bičem. Jenže ostatní země na to nebudou mít ekonomicky a mohou se ocitnout v poměrně velkých problémech. Obávám se, že tempo a tlak Německa a přirozený export německé energetické politiky směrem na východ skrze cenotvorbu elektřiny, vykopává mezi západní a východní Evropou příkopy.
Zároveň ale naznačujete, že si za to Česko může i trochu samo.
Ano, bohužel chyba je i na druhé straně. Zejména za minulé vlády a pod patronací prezidenta republiky to úplně nevypadalo, že jsme pochopili proces transformace evropské energetiky. Premiér bez mrknutí oka na půdě EU schválil Green Deal ale na domácí půdě hned tvrdě kritizoval dílčí kroky a nástroje této politiky. Někdy mám pocit, že zejména země střední a východní Evropy doposud vůbec nepochopily podstatu plánované změny v energetice.
