Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvŠvihlíková dlouhodobě upozorňuje na odliv zisků z české ekonomiky do zahraničí. Česká národní banka eviduje přibližně 300 miliard korun ročně. „To je oficiální číslo,“ říká ekonomka. Podle ní však zachycuje jen část skutečnosti.
„Těch 600 miliard je dolní odhad. Drží se hodně při zemi,“ tvrdí. Vedle dividend, které odvádějí banky a nadnárodní korporace svým mateřským společnostem, podle ní existují i méně viditelné kanály. Zmiňuje například licenční poplatky, nájmy za budovy vlastněné zahraniční centrálou, interní poradenství či servisní služby, které jsou podle ní často účtovány za ceny neodpovídající domácím podmínkám.
„Sedíte v české dceři zahraniční firmy a platíte matce nájem, platíte za poradenství, za licence, za software. Těch metod je neuvěřitelně mnoho,“ popisuje ekonomka. Podle ní nejde o výjimečný jev, ale o trvalý rys české ekonomiky. „To není výjimka, to je systém.“
Přispíváme k sociálnímu smíru v Německu
Odliv kapitálu má podle Švihlíkové přímý dopad na životní úroveň v Česku. „Vzhledem k těmto odlivům jsme jedním ze základních přispěvatelů k sociálnímu smíru v Německu.“
Česká ekonomika podle ní vytváří hodnotu prací českých zaměstnanců, ale významná část vytvořeného zisku je systematicky převáděna do mateřských zemí firem. Výsledkem je pomalejší přibližování českých mezd západním standardům a také přetrvávající majetková nerovnost.
„Tady se řeší, jestli je schodek 280 nebo 310 miliard. Ale přitom 600 miliard korun může každý rok odplout pryč,“ upozorňuje ekonomka.
Podle ní nejde jen o ekonomickou otázku, ale i o otázku postoje k vlastní zemi. Kritizuje část českých elit, které podle ní přijímají závislé postavení jako danost. „Je tu skupina lidí, kteří automaticky věří, že Západ to ví lépe a že my se musíme přizpůsobit,“ říká.
doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D.Česká ekonomka, vysokoškolská pedagožka a publicistka. Autorka řady knih zaměřených na strukturální problémy české ekonomiky, odliv zisků do zahraničí a proměny světového hospodářského řádu. Zakladatelka spolku Svatopluk, který má blízko k uskupení Stačilo!. Ostře kritizuje globalizaci a liberální demokracii. Ve veřejném prostoru je známá jako kritička daňového mixu v Česku, dominance zahraničního kapitálu a slabé suverenity ČR. Dlouhodobě se věnuje tématům nerovnosti, závislé ekonomiky a kritizuje současnou podobu tzv. rentiérského kapitalismu. |
Česko sice podle ní nemůže mít stoprocentní ekonomickou suverenitu, ale může se k ní postupně přibližovat. „Musíme si skutečně chránit své zájmy,“ dodává Švihlíková.
Proč se to neřeší?
Na otázku, proč žádná vláda problém systematicky neřeší, odpovídá, že nejde o silné politické téma. Podle ní většině voličů nevadí ani současný daňový mix, který označuje za nespravedlivý a výrazně zatěžující nízkopříjmové skupiny.
„Nejvíce platí zaměstnanci a lidé s nižšími příjmy. Majetkové daně jsou minimální,“ říká. Progresivní zdanění by podle ní bylo možné uplatnit zejména v oblasti majetku – například obnovením dědické a darovací daně nebo zavedením daně z prázdných bytů.
U bank by podle ní dávalo smysl zavést sektorovou daň navázanou na aktiva, nikoli na zisk, aby se omezily možnosti účetní optimalizace. Připouští však, že takové kroky by narazily na silné zahraniční zájmy. „Za 35 let se zde ukotvily struktury, které jsou zvyklé, že jim projde téměř vše,“ říká.
Na mou adresu se spustil mediální „hnojomet“, řekla v Rozstřelu moderátorovi Vladimíru Vokálovi ekonomka Ilona Švihlíková.
Radikální změnu proto v dohledné době neočekává. Reálnější podle ní je postupné narovnávání deformací – například důslednější boj proti šedé ekonomice. V tomto ohledů věří, že vláda Andreje Babiše by mohla být úspěšná.
A proč se Ilona Švihlíková nakonec nestala poradkyní premiéra Andreje Babiše? Jednoduše proto, že jí to nikdy oficiálně nabídnuto nebylo. Zároveň se proti její osobě během několika dní zvedla silná mediální vlna.
„Nevypadá to tak, že bych se poradkyní někdy mohla stát,“ odpověděla v Rozstřelu na otázku, zda se stane součástí premiérova týmu. Kritiku, která se po jejím jménu objevila, označila za „hnojomet“ a zdůraznila, že nešlo o žádná obvinění z pochybení, ale výhradně o její názory. Podle ní část veřejného prostoru nepřijala, že by „levicová ekonomka“ mohla radit předsedovi vlády – a právě to nakonec celou věc uzavřelo dřív, než se vůbec mohla otevřít.
