Co chystá stát v boji proti suchu?
Připravuje se změna vodního zákona – přibude tam kapitola Sucho. Podle ní vzniknou komise pro sucho, celorepubliková i krajské, jsou kopií povodňových komisí. Tento systém se ukázal být velmi užitečný v ochraně před povodněmi. Rád bych, aby to u sucha bylo podobně. Úkolem komisí je operativní řízení při nedostatku vody. Tam, kde je to potřebné, mohou být zřízeny i na úrovni obcí s rozšířenou působností. Zákon by mohl platit nejdřív od ledna 2020.
Pavel Punčochář ze sekce vodního hospodaření ministerstva zemědělství.
Co by komise proti suchu v obci měla dělat?
Budou vyhlašovat a odvolávat stav nedostatku vody a vydávat například omezení nakládání s vodami nebo umožní pro odběr ze záložního zdroje vody.
Dnes si lidé uvědomí vzácnost vody, jen když se někde vyhlásí zákaz napouštění bazénů, zalévání zahrádek nebo omezení spotřeby pitné vody na hlavu. Považují to za omezení svých práv. Je to v pořádku?
Lidé nejsou ochotni solidárně přemýšlet. Jejich nekázeň nutí stát a místní zastupitelstva, aby solidaritu vynutil. V Anglii za války, když byl Londýn bombardován a byly problémy se zásobováním vodou, tamní starosta vyhlásil, že každý správný Brit si nenapustí vanu víc než pět palců. A Angličani jsou známí koupáním ve vaně. Do večera byla vykoupena všechna měřidla, aby si těch pět palců mohli naměřit. Dovedete si to představit u nás? Dokud voda teče, lidé napouštějí. Kontrolu potřebujeme, ale přitom ji kritizujeme.
Stane se teď sucho součástí našich životů?
Trendy ve vývoji změny klimatu jsou rychlejší, než scénáře očekávaly – nárůst o 1 až 1,5 stupně průměrné teploty vzduchu očekávaný v roce 2040 je tu už teď. A dál poroste počet dní s tropickou teplotou 33 až 36 stupňů a v zimě bude méně často mrznout.
Co to udělá s krajinou?
Má to fatální důsledky: s každým stupněm průměrné roční teploty se předpokládá nárůst odparu až o 30 procent. Zeleň s lesy jsou fajn, odparem ochladí prostředí lokálně, ale jsou také velkým spotřebitelem vody. Odolnost krajiny proti suchu závisí na tom, aby podíl vody v půdním profilu narůstal, aby bylo dost mokřadů, menších nádrží, rybníků. Bohužel to ale nepomůže zdrojům vody pro spotřebu – ať pro hospodářskou, nebo pitnou vodu. Bez akumulace v nádržích to nepůjde.
Proč rybníky nepomáhají?
Vodní blahobyt, který máme, se odvíjí od 165 nádrží, které tu jsou, a 49 z nich je pro vodárenské účely. To kdyby nebylo, tak od roku 2015 máme v létě s velké potíže s dostatkem pitné vody. Významné nádrže drží objem vody 3,360 milionů metrů krychlových (přes tři kilometry krychlové) vody. Ve všech rybnících, kterých je 23 tisíc, je akumulace až sedmkrát menší. Plocha hladin nádrží s velkou kapacitou je asi 30 tisíc hektarů, zatímco rybníky mají plochu 52 tisíc hektarů. Je tam obrovský odpar a navíc průměrná hloubka rybníků je do dvou metrů, takže se voda prohřeje a odpar je enormní. Proto dnes mají rybníkáři problém s úhynem ryb. Rybník není vodní zdroj k využití, žádný rybník vodu neupustí, každý je rád, že se mu jednou naplnil. Je otázka, jestli se naplní při mírných zimách.
Sucho představuje katastrofu jako povodně. Stát se začíná připravovat |
Máme 165 významných nádrží. Proč je třeba stavět nové a kde?
Za současných okolností akumulovaná kapacita vody u nás je v některých regionech vyčerpaná a začíná být problém. Vranovská údolní nádrž v letošním roce zatím nepřekročila naplnění 78 procent zásobního prostoru, což je poprvé v historii. Vždy se zatím přes zimu naplnila na 100 procent. Zdroj pitné vody je ohrožen – kdyby voda dál klesala, tak odběrové zařízení pro vodárny už by nemuselo být schopno vodu využívat a muselo by se předělat. V úvahu pro přehrady připadají pouze menší vodní toky, na těch velkých už nádrže stavět nelze – profily na to jsou, ale kvůli změně krajiny, zastavěnosti území a množství domů, které by byly zatopeny, to nepřichází v úvahu.
Naplní se ty nádrže, když je postavíme?
Měli bychom uvažovat o propojení vodohospodářských soustav, aby se mohla slabá místa posílit ze silnějších zdrojů. Když se jednou naplní, jejich odolnost je mnohem vyšší. V povodí Odry mají připojenou nádrž Olešná a při nerovnoměrném výskytu srážek s tím lze pracovat. Totéž platí o propojení vodárenských soustav – sítí vodovodů. Existuje to například v jižních a východních Čechách, ale zatím se to méně využívá.
Už se někde nové nádrže staví?
Na Rakovnicku, kde je nedostatek vody pro zemědělce a chmelaře, navrhujeme doplnit nádrže Senomaty a Šanov výstavbou nádrže Kryry a připojit přivaděč nádrže Nechranice. Další propojení nádrží se plánuje v Jizerských horách, na Zlínsku se připravuje nádrž Vlachovice. Přehradní nádrže u nás se připravují neuvěřitelně dlouho – dvacet let. Věřím, že tato sucha to urychlí a do 15 let by mohly Kryry fungovat. Někde se ale obce stavbě nádrže dál brání – například v Nových Heřminovech, kde už stát dokonce vykoupil domy a pozemky.
Počasí ničí úrodu, zdraží pečivo, mák i vánoční kapři |
V souvislosti s povodněmi byli politici ochotni opatření dělat poměrně rychle. Je to se suchem jiné?
Sucho se nám připomíná výrazně teprve tři roky po sobě, což znamená, že když se to bude zhoršovat, tak rozhodnutí pro naše potomky, aby měli komfort stejný jako my, musíme udělat do roku 2025, protože výstavby trvají dlouho. Varovný příklad je Jihoafrická republika, Kapské město. Tam cosi zanedbali, zjevně si nikdy nedovedli představit, že jejich nádrž může být tak zatížena odběry, že se nedoplní. Teď mají limity na spotřebu na obyvatele asi třetinu toho, co spotřebováváme my. To v tom vedru může pro obyvatele znamenat velký problém. To nechceme dopustit.
Propojení vodárenských soustav se dělá kvůli tomu, aby lidé mohli otočit kohoutkem a voda tekla, případně aby podniky měly vodu pro výrobu?
Jistě, 94 procent lidí jsme navykli na to, že otočí kohoutkem a voda teče. Někdy je to až přehnaná péče a do vodojemu ji musejí v některých menších obcích, kde je nedostatečný vodní zdroj, dovézt odjinud cisternami. Pro obyvatelstvo je to pohodlné, nikdo nepozná, že voda byla dovezená, z kohoutku teče. Narazili jsme také na to, že malé obce, které mají svůj lokální zdroj podzemní vody, příliš nestojí o napojení na dostatečně kapacitní zdroj – protože mají vodu ze svého zdroje poměrně levnou a ještě to obec mnohde dotuje. Při napojení na silnější a kvalitní systém se obávají, že cena bude vyšší a o to nestojí.
V Česku ale máme velké zásoby podzemní vody. To nestačí?
Doplňování zdrojů podzemní vody trvá neskonale déle než zachycení přívalových srážek. Do budoucna by se pro kritická období měla upřednostnit akumulace povrchové vody. Scénáře změny klimatu nasvědčují, že průměrných srážek bude zhruba stejně, ale jejich rozdělení se změní. Budou přívalové, prodlouží se sucho.
Nečekají nás ale takové časy, kdy budou cisterny v ulicích kvůli suchu, častěji?
To by měla být výjimečná krizová situace, kterou nechceme dopustit. Když se začne včas s propojením vodárenských soustav, zajistí se včas dostatek navýšení vodních zdrojů, tak kvalita života by se v příštích 50 letech neměla snižovat.
Budou si moci dvě generace po nás dovolit stejný vodní komfort jako my?
Pokud zajistíme větší akumulaci nerovnoměrných srážek, dostatečný vodní komfort bude. Rozhodnutí pro naše potomky ale musíme udělat do roku 2025, protože výstavby trvají dlouho.
Česko potřebuje pět nových přehrad, řekl bioklimatolog Trnka v Rozstřelu:
20. května 2018 |
