zavřít
1 / 25
náhledy
Vedení velmi vysokého napětí (VVN) je součástí elektrické přenosové soustavy, která dopravuje velké množství elektrické energie na dlouhé vzdálenosti s minimálními ztrátami. Jejím výhradním provozovatelem v Česku je společnost ČEPS, která přenáší elektřinu z elektráren k distributorům. Ti ji pak dopravují až do domácností. Podívejte se, z čeho přesně je hustá síť elektrického vedení, složená a jak funguje.
Autor: ČEPS
Nejviditelnější částí přenosové i distribuční soustavy jsou podpěrné body nadzemních vedení zvané stožáry a sloupy. Vedení na nich zavěšená protínají krajinu a tvoří pomyslnou kostru rozvodu elektrické energie. Elektřina putuje prostřednictvím větších kostí přenosové soustavy přes klouby rozvoden až po malé kůstky distribučních paprsků vysokého a nízkého napětí.
Autor: ČEZ
Stožárů existuje mnoho druhů, každý má specifické vlastnosti a plní zadanou funkci. Nejpoužívanější konstrukce často dostaly svá jména podle věcí nebo i zvířat, které připomínají, například Dunaj, Delta, Kočka nebo Jedle. Některé mohou být použity jak v přenosové, tak v distribuční soustavě.
Autor: Profimedia.cz
Donau nebo také Dunaj je nejtypičtější konstrukci pro vícenásobná, respektive dvojitá vedení 400 kV. Stožáry ČEPS vyrobené z ocelových válcovaných profilů jsou vzájemně spojeny šrouby, v ojedinělých případech svařováním. Na Dunaj se spotřebuje zhruba více než 3 200 šroubů. Stožáry typu Dunaj jsou nejvyšší, měří 69,6 metru a v Česku se nachází na třech místech – dvakrát na severní a jednou na jižní Moravě.
Autor: ČTK
Další typ stožáru, Delta, se začal používat se začal až v 80. letech minulého století a slouží dodnes. Stožár je velmi úsporným řešením z hlediska záboru vodiči, které jsou vyloženy od osy vedení jen několik jednotek metrů, nevýhodou je však výška konstrukce. Na Slovensku se hojně používá modifikace s názvem Mačka.
Autor: ČTK
Kočka je konstrukce stožáru s horizontálním uspořádáním vodičů a skládá se ze dvou držáků pro zemnicí lano, dvou konzol a mostu, z rozvětvené části-hlavy, dříku, dílů nad základy a patek. Jednotlivé díly jsou vzájemně spojeny šrouby, některé jsou svařené. Základní výška závěsu spodního fázového vodiče je 18 metrů. Kočka byla navržena jako „typ lehké ocelové konstrukce“ a už při náhradách původních ocelových zemnicích lan za ocelohliníkové se musely konstrukce v minulosti zesilovat.
Autor: ČTK
Vertikál je stožárová konstrukce tvarem nejblíže podobná Soudku, která je určena pro dvojitá vedení. Stranové vyložení konzol pro fázové vodiče je ve všech třech výškových úrovních konstrukce totožné. Využití poskytuje ve všech napěťových hladinách, a to zejména v lokalitách s nízkou úrovní výskytu námrazy.
Autor: ČEPS
Soudek je stožár určený pro dvojitá vedení většiny napěťových hladin. Umístění vodičů na krajích konzol tvarem připomíná soudek – odtud je odvozen název stožáru. V porovnání s Dunajem jde o prostorově užší konstrukci, nicméně oproti Dunaji je vyšší, což je dáno vertikálním uspořádáním vodičů.
Autor: ČEPS
Podle konstrukčního řešení (počtu svislých částí stožáru) se stožáry dělí na jednodříkové a portálové. Jednodříkové příhradové stožáry mají obyčejně čtvercový průřez dříku, jehož rozměr se směrem k základně rozšiřuje. Čtyřboká příhradová konstrukce dobře odolává vertikálním tíhovým silám i namáhání na zkrut a ohyb. Portálová konstrukce stožáru má dva dříky, které jsou nahoře spojeny relativně dlouhým příčným ramenem. Konstrukce připomíná bránu neboli portál. Na snímku je jednodříkový Soudek.
Autor: Tomáš Ventura, iDNES.cz
Podnebí v České republice často překvapí náročnými podmínkami. Stožáry však zvládají silný vítr, výkyvy teplot či námrazu. Jsou navrženy tak, aby vydržely i mimořádná zatížení, jako je přetržení jednoho izolátorového řetězce nebo zemnícího lana. Přenosová soustava ČR patří k nejlepším a nejrobustnějším v Evropě.
Autor: Tomáš Ventura, iDNES.cz
Velmi vysoké napětí se využívá pro přenos velkých výkonů elektřiny, které by nebylo možné efektivně přenášet pomocí nižších napěťových úrovní. To je způsobeno fyzikálními vlastnostmi elektrického proudu – čím vyšší je napětí, tím menší jsou ztráty energie během přenosu.
Autor: Dáša Hyklová
Stožáry nacházející se v blízkosti rozvodny na území pražské čtvrti Slivence asi 10 km jihozápadně od centra Prahy. Rozvodna Řeporyje patří k nejvýznamnějším v Praze. Část 400 kV provozuje ČEPS, část 110 kV spadá pod společnost ČEZ. Rozvodna byla založena v roce 1975 jako první rozvodna 400 kV v Praze.
Autor: Dáša Hyklová
Třidřík představuje stožárovou konstrukci, která je tvořena třemi svislými navzájem nezávislými dříky. Stožáry jsou vybaveny dvojicí zemnicích lan, umístěných na špičkách krajních dříků a třemi fázovými vodiči.
Autor: ČEPS
Soudek konstrukčně řešený pro čtyřnásobné vedení (3x 400 a 1x 220 kV) je nejtěžším stožárem používaným v přenosové soustavě v Česku. Má také největší nátěrovou plochu a to 2 225 m2. Na tak velkou plochu by se vešlo přibližně 200 natěsno zaparkovaných aut. Na snímku je Soudek kotevní.
Autor: ČEPS
Stožáry lze dělit i podle zatížení a namáhání příhradové konstrukce. Většina stožárů přímé trasy vedení je dimenzována převážně na svislé namáhání způsobené vlastní hmotností lanových vodičů. Jsou to tzv. nosné stožáry. Po určitých vzdálenostech je vždy mezi nosné stožáry umístěn výstužní kotevní stožár, který tvoří díky robustnější konstrukci pevný bod vedení. Na snímku je Delta kotevní.
Autor: ČEPS
Mačka - stožáry tohoto typu jsou určeny pro fázové vodiče uspořádané do trojúhelníku a pro dvě zemnicí lana. Kotevní stožáry mají půdorys dříku čtvercový. Dříky konstrukcí se ve spodní části dle potřeby prodlužují či snižují, jsou odstupňovány a to po třech metrech. Na fotce je Mačka kotevní.
Autor: ČEPS
Mačka - tvary stožárů tohoto jména byly využity ze slovenského území a v přenosové soustavě ČR se nacházejí pouze na Moravě. Jde o velmi blízký ekvivalent k českému stožáru tvaru Delta pro vedení 400 kV. Na snímku je vyfocena Mačka nosná.
Autor: ČEPS
Portál - konstrukce stožáru je tvořena dvojicí svislých dříků navzájem spojených vodorovným nosníkem – mostem. Jednotlivé díly jsou šroubované, v minulosti byly i svařené. Základní výška závěsu spodního vodiče pro vedení 400 kV byla 18 metrů. Původní hranolové tvary mostů stožárů byly konstrukčně nevhodně řešeny a v dnešních podmínkách jsou již používány prolamované mosty. Portály byly v elektrizační soustavě 400 kV zastoupeny při jejím budování od 60. let minulého století nejvyšším podílem, hojně se používaly rovněž v napěťové hladině 220 kV. Na fotce je Portál kotevní.
Autor: ČEPS
Mercedes - pro návrh tohoto stožáru byla jako podklad využita geometrie dříku stožáru určeného pro dvojité vedení 400 kV konfigurace Dunaj. Prozatím je v přenosové soustavě ČEPS použit jediný exemplář stožáru, který zabezpečuje smyčku dvou vedení 400 kV do nové rozvodny 420 kV v Milíně. Hmotnost stožáru je 68 tun, výška v nadzemní úrovni je 44 metrů. Název konstrukce je odvozen od trojcípé hvězdy ve tvaru ypsilon, odtud tedy název Mercedes, při pohledu shora. První myšlenka pro použití tohoto tvaru stožárové konstrukce byla představena v roce 2015, stožár byl vystavěn v roce 2022.
Autor: ČEPS
Společnost ČEPS pečuje o víc než 14 200 stožárů. Pokud by se všechny tyto stožáry postavily na sebe, dosáhnou už ve výšce 160 km na oběžnou dráhu. Celková výška stožárů ČEPS přesahuje 550 km. Každý metr se musí pravidelně ošetřovat.
Autor: Dáša Hyklová
Každý stožár má v horní části číselné označení svého pořadového čísla. Důležitá vedení přenosové i distribuční soustavy se často zdvojují, aby se zvýšila kapacita a spolehlivost dodávek elektřiny.
Autor: Dáša Hyklová
Jedle – v přenosové soustavě se nepoužívají, ani v minulosti nepoužívaly. Využity jsou primárně v distribuční soustavě na nižších napěťových hladinách. Jejich obecnějším pojmenováním býval použit pojem stromeček, jehož tvar představuje.
Autor: ČEZ
Sedlák - stožár v minulosti často používaný pro liniová vedení v polích. Stožár velmi jednoduché, ale funkční konstrukce určený pro jedno vedení, využití poskytl zpravidla na hladině 110 kV, tedy v distribuční síti. Tvarem se jedná o blízký typ konstrukci Portál.
Autor: ČEZ
Stožáry a častější sloupy nízkého napětí, pomocí kterých se dostává elektřina do domácností. Pro úroveň nízkého napětí se většinou používají betonové sloupy. Jsou to konické betonové trubice se spodním průměrem od 20 do 36 cm a výškou kolem 10 metrů. V horní části se instaluje kovová konzole nesoucí izolátory s upevněným vedením. V některých případech, především u rozvodů nízkého napětí, se lze setkat ještě se sloupy dřevěnými, připevněnými na betonové patce. Samostatné dřevěné sloupy se používají již jen u provizorních, dočasných vedení.
Autor: ČEZ
Koncová odbočka k odběrnému místu. U ní se cesta elektřiny od místa výroby až ke spotřebiteli uzavírá.
Autor: ČEZ
