Martin Šibal založil v devadesátých letech v Brně firmu Valosun. Časem se tento výrobce potravních doplňků a kosmetiky rozrůstal až na tržby okolo 200 milionů korun ročně. V posledních letech však bezmála padesátiletý Šibal začal čím dál častěji přemýšlet o budoucnosti firmy, která zahájila expanzi na americký trh a její řízení začalo být náročné.
K přemýšlení ho ponoukaly i tři až čtyři nabídky na prodej, které mu poslední dobou ročně přistávaly na stole. Ta, kterou loni předložil třinecký Walmark, mu přišla nejzajímavější.
Šibal o možném prodeji rok vyjednával a v půlce letošního prosince se se zástupci české jedničky na poli doplňků stravy dohodl.
Prodal svůj majoritní podíl a nechal si americkou část firmy, kterou hodlá dál rozvíjet. „S rodinou jsem se také přestěhoval do USA, kde na vše budu mít víc času,“ popisuje.
Na prodej jsou stovky firem
Případ Valosunu je typický pro současnou obrodu na českém akvizičním trhu. „Máme momentálně podepsáno dvacet prodejních mandátů – tedy smluv, kdy nás firmy pověří, abychom jim hledali kupce,“ potvrzuje partner poradenské společnosti BDO Petr Kymlička, který vedl také transakci Valosunu. Další přibližně třicítku mandátů mají podepsanou i představitelé takzvané velké auditorské čtyřky – Deloitte, EY, PwC a KPMG.
Skutečný počet firem na prodej je podle odhadů ještě o řád vyšší. Podle Kymličky z BDO je nyní na prodej asi 70 procent středně velkých českých výrobních firem.
Většinou se jedná o firmy do dvou set zaměstnanců s obratem v řádu nižších stovek milionů korun. Často se taková společnost zabývá strojírenstvím navázaným na automobilový průmysl nebo třeba výrobou plastů. Zpravidla sídlí spíše v malém městě či vesnici, často například v bývalém areálu JZD. Za poslední roky si vydobyla silnou pozici v dodavatelském řetězci a vyváží i do zahraničí.
Šéfka Siko se stáhla z vedení. Kormidlo v rodinné firmě předala synovi |
Proč se nyní takové firmy prodávají? Již několik let dochází k tomu, že generace „zakládajících otců a matek“, kteří začali podnikat po pádu železné opony a nyní jim táhne na důchodový věk, se poohlíží po nástupcích. Ne každý je najde v rodině, jako se to nedávno povedlo třeba zakladatelce koupelnové a kuchyňské firmy Siko Jaroslavě Valové (více čtěte zde).
Zavřít oči a koupit
Někdy potenciální nástupci nejsou k dispozici. Jindy jsou, ale rodinné podnikání je neláká. Další skupinou jsou ti, kteří využili zázemí rodičů, nabyli kvalitního (velmi často zahraničního) vzdělání a budují kariéru v jiných oborech. A tak pro jejich rodiče připadá v úvahu pouze poslední varianta: prodej firmy.
Nemusí si však zoufat. Aktuálně k takovému kroku z více důvodů nastal vhodný čas. Obecně mívá ten, kdo prodává solidní firmu, při jednání výhodu. „Mezi kupujícím a prodávajícím je výrazná informační asymetrie, kterou nelze překonat žádnou prověrkou. Prodávající bude mít vždy náskok, sedí ve firmě dvacet let a zná ji do detailu. Kupující mu musí uvěřit. Zavřít oči a koupit. O ničem jiném to ve finále není,“ popisuje šéf akvizičních poradců EY Petr Kříž.
Do karet prodávajícím hrají nyní ještě dvě další věci. Na trhu je díky globální měnové politice přebytek volných peněz a s nimi také investorů. Z toho důvodu se o prodejích majitelům českých firem vyjednává lépe. Klasicky se cena stanovuje v daném byznysu obvyklým násobkem provozního zisku před zdaněním a odpisy (EBITDA).
Konjunktura a poptávka
„Firma, která by se ještě loni prodávala za čtyřnásobek zisku, si nyní řekne o pěti- či šestinásobek,“ přibližuje Kymlička. Ještě štědřejší jsou potom nakupující podle Petra Kostince z KPMG. „Prodejní cena měřená jako násobek ukazatele EBITDA se zvýšila z loňského pěti- či šestinásobku až třeba na úroveň desetinásobku,“ říká.
Byznys předáme dětem, plánujíVíce než polovina českých podnikatelů hodlá předat firmu vlastním potomkům. Podporují v nich proto zejména trpělivost a správný odhad na lidi. Vyplývá to z průzkumu mezi účastníky nového ročníku soutěže EY Podnikatel roku. více |
Díky ekonomické konjunktuře rostly i samotné zisky firem. Dohromady se tak cena určuje součinem vyšších čísel než dříve, což může způsobit, že ceny meziročně vzrostly až o desítky milionů korun.
I když cena za Valosun dosud nebyla zveřejněna, potvrzuje tento trend i Šibal. „Měli jsme co do tržeb i zisků rekordní rok, což se na vyjednávání projevilo v náš prospěch,“ vysvětluje majitel Valosunu.
Společnosti si díky tomu mohou pečlivěji vybírat investory. Podle Kymličky třeba většinou odmítají ty ryze finanční (takzvané private equity). Ti přitom nyní díky příznivým podmínkám na finančním trhu patří mezi časté zájemce.
„Zakladatelé firem mají často k zaměstnancům i místu, kde působí, silný vztah. A bojí se, že by jednostranně na zisk z transakce zaměřený investor firmu dál nerozvíjel,“ popisuje své zkušenosti z podobných jednání Kymlička z BDO.
I to byl koneckonců případ brněnského Valosunu. „Majitelé Walmarku přišli s dobrou vizí, kam chtějí firmu dál dostat. Proto jsem se nakonec dohodl s nimi,“ dodává Šibal.
