Lidé ze stavebního průmyslu v posledních letech upozorňují, že dochází písek, štěrk a stavební kámen. Není to příliš katastrofický pohled?
Josef Godány: Stav reálně využitelných zásob je kritický a znepokojující. Po stavebních surovinách je hlad. Například v Olomouckém, Zlínském a Středočeském kraji, kde je bohatá zásoba štěrkopísku, převažuje frakce 0 až 4 mm zrnitosti, tedy je dostatek písku, ale chybí hrubší granulometrie – drobné drcené kamenivo do betonů a hrubé drcené kamenivo do asfaltových směsí a drážní štěrky. Štěrkovny na Moravě frakce nedokážou vyrábět v dostatečném množství, jsou hned vyprodané, dokonce se dovážejí ze Slovenska, takže se prodražují – stojí až 700 korun za tunu, přitom před třemi čtyřmi roky stály polovinu.
Může nedostatek kameniva omezit naplánované dopravní stavby?
Josef Godány: Určitě. Problém je konec životnosti stávajících lomů ve stejný čas i horšící se kvalita suroviny. Během pěti až deseti let hrozí stavební surovinová krize.
Petr Rambousek: Ekonomická dovozní vzdálenost písku je 40 až 60 kilometrů, u kamene 100. Už teď se vozí z kamenolomu Měrunice (Teplicko) do Prahy, jediný lom Zbraslav u Prahy nestačí regionální poptávku naplňovat. Plánuje se tu vysokorychlostní trať Praha–Drážďany a další železniční stavby, stavba metra Pankrác–Písnice – to je všechno na drážním štěrku. Potřebujeme otevřít kvalitní lom a pokud chtějí do 10 let zásobovat stavbu, už by papírování mělo začít.
Josef Godány: Povolovací procedura pět až deset let není nic neobvyklého. Vnímáme jako nesprávné, že se neumožní alespoň dotěžit stávající zásoby s kompromisy. A případně povolit nové kamenolomy zejména v blízkosti projektovaných dálnic a železničních koridorů
Co se stane, když se v Česku neotevře žádný nový lom?
Josef Godány: Pokud nebudou náhrady za lokality, které končí, tak se bude muset dovážet. Z ciziny to bude stát jednou tolik a my si zatížíme komunikace dovozem ze zahraničí, budou trpět průjezdové obce. V Česku jsou suroviny nerovnoměrně zastoupené, takže už teď se musejí dovážet z velkých vzdáleností a doplňovat území a kraje, které surovinu nemají. Například drcené kamenivo na kolejové lože chybí ve východních a severních Čechách a na Zlínsku. Tam se vozí kámen z Olomouckého kraje a prodražuje to cenu o 20 procent.
Podle evidence máme řadu nevyužívaných rezervních ložisek – u kamene 141 státních a 176 soukromých ložisek. Co brání tomu je začít těžit?
Josef Godány: Jsou tam velké střety zájmů. Složky životního prostředí hájí ochranu vody, půdy, těžba má dopravní aspekty, roli hraje negativní veřejné mínění, zájmy dotčených obcí, které mají zátěž kvůli průjezdnosti, hluku, prašnosti. Zatímco pískovna se slušnými zásobami se vytěží za 15 až 20 let, u lomu je životnost minimálně 20 až 40 let, aby byl ekonomicky rentabilní. Ložiska jsou zakreslená v územních plánovacích dokumentacích a veřejnost o nich ví, takže je ostražitá před otevřením lomu.
Kdo se zpravidla ohrazuje proti těžbě? Ekologové? Místní?
Josef Godány: Často jsou to nově přistěhovavší, kteří si v místě koupili pozemek, postavili chatu a chtějí mít klid. Jenže ložisko je nepřemístitelné a neobnovitelné a těžba je dlouhodobá záležitost. Stačí pár lidí, kteří si mohou dovolit platit právníky a snaží se celý záměr shodit, či stávající těžbu zastavit.
Kolik kamenolomů aktuálně jedná o povolení další těžby?
Josef Godány: Za posledních pět šest let se posuzovalo 20 až 30 těžebních záměrů na kamenolomy a podobné množství na štěrkopísky. U kamenolomů, kde už je povolená těžba, je úspěšnost dotěžení dobývacího prostoru 80 procent, u záměrů, kde chtějí rozšiřovat dobývací prostory po hranici chráněného ložiskového území, je 40 procent a u záměrů zcela nových nula. Třicet let v Česku nebyl otevřen žádný nový kamenolom.
Kdo to všechno zaplatí. Stát plánuje stavět silnice i koleje za stamiliardy |
Proč je problém i s dotěžením nebo rozšířením dobývacího prostoru?
Josef Godány: Těžaři nemusí být umožněno ložisko hospodárně dotěžit, protože zároveň musí dodržet podmínky povolení EIA (posouzení vlivu na životní prostředí, pozn. red.). Například musí zachovat pohledovou kulisu vrchlíku kopce – nesmí ho odtěžit. Z hlediska krajinného rázu by vrcholek působil vyhlodaně.
Jak se na to dívá geolog? Má přednost vzhled krajiny, nebo hospodárné odtěžení?
Petr Rambousek: Je důležité zachovat krajinný ráz. Například v Českém středohoří je řada kopců v krajině dominantní. A nejde jen o estetiku – když se například poruší hřbetní linie a vznikne tam kaňon, může to přinést mikroklimatické změny, zarážejí se o to srážky. Máme vágní termín „veřejný zájem“, pod nějž spadá ochrana přírody, ochrana vod, ale také efektivní dotěžení zásob, které stát vlastní a představují jeho bohatství. Při řízení se posuzuje, který veřejný zájem je vyšší. Správní řízení s úřady se táhnou třeba deset let.
Kde hledat kompromis?
Josef Godány: Nebýt kompromisů mezi ochranou přírody a těžařem, nevznikla by Panská skála. Materiál je krásný tvrdý čedič, vhodný na kolejové lože. V minulosti byly vytěžené čedičové sloupky vyvážené do zemí Beneluxu, kde se využíval pro stavbu přímořských hrází– kámen je odolný proti mořské vodě.
Petr Rambousek: Ta lokalita je chráněná po těžbě od roku 1916... první v Rakousku-Uhersku.
Josef Godány: Ochranáři řekli stop, takhle se nám ty varhany líbí – byl to krásný obnažený přírodní výtvor. Těžař chtěl pokračovat do hloubky, ale ochranáři povolili jen drobné zahloubení, to se lehce zatopilo a v roce 1953 se místo vyhlásilo jako národní přírodní památka. Zákon sice ukládá hospodárně dotěžit zásoby, ale když to nejde, tak lze dotěžit alespoň část a zbytek ponechat přírodě a neeliminovat krajinný ráz pro obyvatele. Jenže dnes kompromisy nejdou a zákony nadřazují ochranu přírody před hospodárným dotěžením zásob.
Můžete dát příklad lokality, kde je snaha o kompromis?
Josef Godány: Například rozšíření lomu Tlustec na Liberecku se řeší už 11 let. Po historické těžbě, která to zdevastovala, přišel nový těžař s mnoha kompromisy: že nevytěží celý kopec, 80 procent včetně vrchlíku by zůstalo, veškerou dopravu povede na železnici, protože tam má vlečku. A po opuštění to předá sousedním obcím, třeba pro geoturistiku. Těžař má kladné posouzení EIA, rozhodnutí jít do krajinného rázu, ale chybí mu povolení od ochranářů. Ti řekli, že jsou tam natolik významné rostliny a živočichové, že to není možné. Nejsem pro hyzdění celých kopců, ale pro kompromisy.
Kde se těžil kámen necitlivě, a došlo ke „zhyzdění“ krajiny?
Josef Godány: V Českém středohoří na Litoměřicku. U lomu Obřice za komunistů došlo k nehoráznosti – ačkoliv se vědělo, že je tam pyroklastické nahromadění materiálu a málo kvalitního rigidního kamenického čediče, tak vrchlík odpálili. Na to by se při posuzování vlivů nepřistoupilo. Zkoumalo by se, zda je nezbytné odtěžit to celé. Nebo lom Dobkovičky, který byl otevřen za historicky měkčích pravidel. Těžaři ale později ustoupili, nechali vrchlík. Přes údolí Porta Bohemica je odtamtud vidět lom Libochovany – obrovská stěna s technologickým zařízením. Tam lom neměl nikdy být. Stávající těžař se to snaží v rámci rekultivace vylepšit a neodtěžit to celé.
Když probíhá povolování lomu, počítá se s tím, že z něj bude chráněná přírodní památka?
Petr Rambousek: Součástí projektu je plán rekultivace a sanace, který schvaluje báňský úřad a orgány životního prostředí mají možnost se k tomu vyjádřit a říct, jak má lokalita po dotěžení vypadat. Báňské předpisy předepisují uvést lokalitu do původního stavu. V minulosti to u pískoven byla vodní plocha. Pokud byla plocha suchá, tak se nařizovala zemědělská rekultivace, případně zalesnění.
Spoustu lomů i pískoven se v minulosti zavezlo komunálním odpadem jako skládky. Nyní se propaguje zanechat lokality přirozené sukcesi – jen je technicky zabezpečit, aby nemohlo dojít ke zranění, k pádu a nechat přírodu působit, aby tam volně šířila své druhy. Tímto způsobem dochází k diverzifikaci krajiny.
Josef Godány: Když se mapovaly staré opuštěné lomy a pískovny, zjistilo se, že se tam vyskytují vzácné živočišné a rostlinné druhy, které by tam bez lomu nebyly.
Řada staveb vzniká a jiné se bourají, materiál se neztrácí. Dá se kamenivo využít znovu?
Petr Rambousek: Jde o kvalitu. Nahradit kamenivo recykláty lze jen do určité míry, na podřadnější využití. Demoliční materiály nemůžete používat na speciální betony, nejde z toho stavět dálnici D1.
