Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJak se nastupuje na místo po osobnosti tak oblíbené jako byla Dana Drábová?
Je to určitě výzva, protože naše paní předsedkyně byla velmi odborně zdatná. Byla všeobecně uznávanou mezinárodní odbornicí a samozřejmě byla oblíbená i u veřejnosti. V tuto chvíli my jako úřad, ale i já osobně, musíme udělat maximum pro to, abychom nezklamali ta očekávání, která tady zůstala za paní předsedkyní.
Kdybychom mohli být konkrétní, tak co plánujete převzít a co třeba naopak změnit?
My se určitě musíme zaměřit na nové výzvy, které náš úřad v nadcházejících letech čekají – a to je něco, v čem máme velmi dobrý základ už od působení paní předsedkyně.
Není tajemstvím, že se plánuje výstavba nových jaderných bloků, případně nasazení malých a středních modulárních reaktorů. Určitě ale bude nutné se zaměřit i na to, jak efektivně je naše regulace nastavená.
Mezinárodně je velký tlak, aby se jaderní regulátoři pokusili zefektivňovat procesy a zprůchodňovat licencování nových technologií tak, aby se daly použít co nejdříve, protože je potřebujeme pro zachování energetické bezpečnosti.
Jaderná elektrárna Dukovany
V jaké fázi je aktuálně licenční proces pro nové bloky na Dukovanech?
V případě Dukovan jsme teď v přípravné fázi před povolováním výstavby. Ten proces jako celek má několik fází, ve kterých my vydáváme několik navazujících povolení.
Ta první fáze – povolení k umístění – už proběhla. Toto povolení už dneska společnost Elektrárna Dukovany II má. Nyní nás čeká povolování výstavby, tedy skutečně to kopnutí do země, postavení reaktorů a souvisejících systémů. Pak přijde povolení k uvádění do provozu, kterým se povoluje testování, zkoušení, první zavážení paliva. Až se zařízení vyzkouší a bude zřejmé, že je plně bezpečné, přijde finální fáze – trvalé povolení provozu, které nemá časové omezení.
Nakolik sledujete jako úřad také bezpečnost technologií firem, které vyhrály výběrové řízení?
Tomu se věnujeme s určitým předstihem. Kdybychom čekali až na samotnou povolovací fázi, mohli bychom být nepříjemně překvapeni. Důležité je to zejména u nových technologií, které teď přicházejí. Ty sice stavějí na osvědčených postupech, ale jedná se o nové projekty, o nové designy. My jako regulátor se musíme v předstihu seznámit s tím, jaké technologické novinky jsou v projektu zahrnuty, abychom je pak byli schopni adekvátně vyhodnotit.
Jaké jsou v těchto dnech hlavní bezpečnostní výzvy?
Těch prvků je celá řada. Jaderná elektrárna je extrémně komplexní zařízení, je tam obrovské množství systémů a technologií, všechny musí být perfektně sladěny. K havárii může dojít různými mechanismy – selhání technologie, selhání lidí, ale i útok z vnějšku. Teď se hodně řeší téma dronů v souvislosti s válkou na Ukrajině. Dronové útoky se staly masivním nástrojem pro poškození jakékoliv technologie, takže existuje možnost, že to někdo zneužije proti jaderným elektrárnám. I toto sledujeme a zabýváme se tím.
V Jaderné elektrárně Temelín letos proinvestují 3,1 miliardy. Přijme palivo od firmy Westinghouse.
Temelín i Dukovany mají velmi robustní systém ochrany. Jak by se ale řešila bezpečnost při provozu většího počtu malých modulárních reaktorů, o jejichž rozvoji se stále více hovoří?
Postupy musí být v podstatě totožné jako u velkých elektráren. Ty malé modulární reaktory, o kterých uvažujeme v českém kontextu, jsou postaveny na tradiční technologii. Například ten od Rolls-Royce je postaven na klasické tlakovodní technologii podobné tomu, co je dneska v Dukovanech. Principy a postupy, jak zajistit bezpečnost, se neliší. Zase jde o to, aby projekt byl kvalitní, vše dobře vyrobeno a postaveno, personál proškolen, a aby nedošlo k napadení. Týká se to i kybernetické bezpečnosti.
Existují v tuto chvíli plány, kolik těch malých modulárních reaktorů by tady mělo být?
Dá se říct, že ano. Momentálně jsou ve hře tři potenciální investoři. Společnost ČEZ má v plánu využít technologii Rolls-Royce, uvažuje o jednom reaktoru přímo v Temelíně, další až tři v Tušimicích a následně další lokality. Jejich střednědobá strategie je mít až 10 reaktorů tohoto typu v horizontu 15–20 let. Společnost Sokolovská uhelná by ráda nahradila jednu ze svých tepelných elektráren malým reaktorem. A třetí je Orlen, který zvažuje nahrazení zdrojů v Kralupech a Neratovicích, tam je ve hře technologie BWRX 300.
V současné geopolitické situaci jsou kyberútoky už běžnou praxí. Zažili jste takový pokus i v rámci jaderných elektráren?
Je to trošku složitější v tom, že tato informace není něco, co bychom mohli sdělovat. Ale dá se říct, že i v evropském kontextu se takové věci dějí. U nás v Čechách je systém nastavený od provozovatele ČEZ natolik robustně, že nepřipouští, aby takový útok mohl zasáhnout skutečně důležité systémy. Ale pochopitelně i elektrárny jsou stejným terčem útoků jako nemocnice či úřady.
Co by se mohlo stát, kdyby se ten útok podařil?
Ta elektrárna je nastavená tak, že kdyby došlo k útoku a vyřadily se systémy ovládání, mělo by dojít k bezpečnému odstavení, takže riziko nehrozí. Samozřejmě to vyžaduje spoustu úsilí, aby se provoz znovu obnovil, a mělo by to dalekosáhlé dopady na naši energetickou bezpečnost, protože tyto elektrárny dnes představují klíčový podíl naší výroby elektřiny.
Bezpečnost jaderných elektráren ve světě kontroluje Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Jak probíhá komunikace a spolupráce vašeho úřadu s ní?
Velmi intenzivně. My máme dokonce svého stálého zástupce při MAAE ve Vídni, který nás zastupuje na každodenní bázi. Vedle toho existuje celá řada pracovních orgánů a skupin, které si agentura zakládá, a i tam máme své experty. Ti se podílejí na tvorbě mezinárodních doporučení, která se pak zpětně promítají i do našich národních požadavků.
Součástí čtvrteční akce bylo cvičení složek Integrovaného záchranného systému a profesionálních záchranářů z Jaderné elektrárny Temelín.
Co se děje, když některé země třeba odmítnou s agenturou komunikovat nebo nemluví pravdu?
Těch, co by odmítali, je velmi málo. Pro ty státy to jednoznačně dobře není, protože agentura nejen vytváří mezinárodní standardy a nastavuje globální úroveň bezpečnosti, ale je také nositelem obrovského know-how a platformou pro výměnu informací. Agentura nemá žádné přímé silové nástroje, má diplomatické a politické nástroje. Pokud narazí na to, že nějaký stát nefunguje, jak by měl, snaží se ho přesvědčit, aby svoji politiku změnil. Pokud nefunguje, využívají se kontakty přes jiné mezinárodní organizace nebo světové mocnosti.
Bylo to tak při útoku Rusů na jadernou elektrárnu v Záporoží v roce 2022? Dana Drábová tenkrát řekla, že se jí zhroutil svět, protože do té doby byly na základě mezinárodních smluv a konvencí jaderné elektrárny nedotknutelné.
Nám se zhroutil svět všem, co se v té oblasti pohybujeme. To, co dělalo a dělá Rusko, je naprosto bezprecedentní. Jaderná elektrárna je něco, k čemu musíme přistupovat s velkou pokorou a odpovědností, a to se ze strany Ruska neděje. Agentura vyvinula nemalý tlak, podařilo se jí dosáhnout toho, že má na Záporožské elektrárně své stálé inspektory. Díky diplomatickému tlaku se podařilo obnovit vnější napájení elektrárny, které ztratila v důsledku ostřelování. To je hezký příklad, jak agentura může zapůsobit.
Záporožská jaderná elektrárna (15. června 2023)
Pokud by došlo v Záporoží k havárii, bude to mít přímý důsledek i pro ruské obyvatelstvo. Tento fakt pro Rusko roli nehraje?
Záleželo by na tom, co by se stalo. Ta elektrárna je dnes ve stavu, kdy asi jen přímý explozivní útok by mohl vyvolat únik radioaktivity. Je otázka, jak velký by ten únik byl a kam až by zasáhl, ale určitě je to potenciálně rizikové i pro Rusko a ruský personál, který tam je. Já si osobně myslím, že oni nemají zájem na tom, aby se to zařízení poškodilo. Naopak – jeden z reaktorů chtějí znovu spustit, což je ale také velmi negativní jev, protože elektrárna nemá dostatečné chlazení a nachází se ve válečné zóně. Provozovat v takové situaci jaderný reaktor je extrémně nezodpovědné.
A oni to nevědí?
Oni to vědí, samozřejmě, že to velmi dobře vědí. Může to být i určitá forma politického a diplomatického nátlaku – „dejte nám, co chceme, jinak to spustíme a děj se vůle Boží“. Ale to je moje spekulace.
Vy jste se stal předsedou v nelehké situaci. Byl jste si toho vědom, když jste šel do konkurzu?
Byla to do jisté míry i motivace. Je pravda, že je třeba těm výzvám čelit a chápu to jako úkol. To, že žijeme z jaderného pohledu v nelehké, ale zajímavé době, víme všichni. Musíme se s tím nějak vypořádat a děláme maximum pro to, aby se to podařilo. Je to něco, s čím bylo třeba do toho jít a mít představu, kam by se to dalo posunout v horizontu těch pěti let.
To období dalších deseti, patnácti let je pro Českou republiku, ale vůbec jaderný program i v Evropě bezprecedentní, protože nejen Česká republika, ale celá řada dalších zemí obnovuje své jaderné programy, uvažuje o výstavbě nových jaderných bloků a zároveň je tady určitý tlak na to, aby ty procesy, aby ta regulace nebyla až tak náročná, abychom se podívali znovu na to, jestli se to postupně nerozvinulo až do nějaké přebujelé formy.
Takže opravdu to vyžaduje, aby úřad se do jisté míry obrátil k nějakému sebezpytování, podíval se na to, jak funguje, jestli funguje dobře, jestli by se něco nedalo zkusit zefektivnit, ale zároveň víme, že musíme vytvářet nové příležitosti a nové možnosti, jak ty činnosti vůbec zvládnout.
Jenom pro vaši představu, dneska tady máme tedy šest velkých reaktorů jaderných, s tím, co jsem říkal, tady budeme mít čtyři velké a možná 16, 18 malých, pokud se to zrealizuje. To znamená, že to je nárůst o více než dvojnásobek, možná až trojnásobek toho, co tady dneska je. Tím pádem musí být adekvátně posíleny i ty dohledové činnosti, nejde to prostě udělat jinak.
Váš ústav měl velice dobrou pověst i díky otevřené komunikaci s veřejností. Dokážete v ní pokračovat?
Určitě, jak jen to půjde. Samozřejmě velikosti paní předsedkyně Drábové asi těžko dosáhneme, ona měla jedinečnou schopnost velmi složité věci vysvětlit jednoduše. Ale pokusíme se, aby to bylo alespoň tak dobré.
Veřejnost je pro nás naprosto klíčová, protože jako jaderný regulátor potřebujete, aby lidi chápali, co děláte a proč to děláte. A že to děláte pro ně. Nejdůležitější prvek je důvěra. Ne vždy byla, pamatujeme si zkušenosti s uváděním Temelína do provozu před 20 lety.
Teď, s novými bloky a technologiemi, se dá čekat, že opět vyvstanou pochybnosti, a ty jsou zcela oprávněné, je to naprosto legitimní. Veřejnost se musí ptát, jestli děláme všechno pro to, aby to bylo bezpečné. A my musíme být schopni říct, že ano.
Tak poslední otázka – jaká je radiační situace na Ukrajině dnes?
Já doufám, že normální.
