Délku povolovacích procesů ovlivňuje více územní plánování než samotné stavební řízení. Žádná novinka, průzkum České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) to naznal již v roce 2024. Největší zdržení vzniká při pořizování a změnách územních plánů nebo při koordinaci stanovisek dotčených orgánů, zatímco vlastní stavební řízení bývá při jasně nastavených podmínkách spíše formální procedurou.
Toto zjištění z praxe se promítá i do samotné konstrukce legislativních změn, s nimiž počítá novela stavebního zákona z pera vládních poslanců. Ta se vedle změn v samotném povolovacím řízení zaměřuje i na územní plánování, kde rozšiřuje pravomoci obcí a krajů a posiluje jejich roli při určování podmínek rozvoje vlastního území.
Zákon má urychlit stavby. A co lidé s kočárkem? zajímalo poslankyni |
Novela totiž vrací podstatnou část rozhodování do rukou místních samospráv. Obce mají dostat možnost pořídit a schválit své územní plány v samostatné působnosti a získají také rychlé nástroje pro úpravy plánů včetně zkrácených postupů. To má obcím umožnit lépe sladit rozvoj s potřebami a reagovat na investiční příležitosti. Podle vlády jde o jednu z největších posil samospráv za poslední dvě desítky let.
Zodpovědnost jde za samosprávami
Deset největších měst v Česku tvoří pouze 0,2 procenta ze všech obcí. Tato města však zároveň vytváří 78 procent ekonomiky celé země. Pokud jde o územní plánování, především velká města plánované změny kvitují s povděkem. Současný stav často vede k tomu, že se územní plán pořizuje několik let. Například v Brně na něm práce trvaly tři dekády, Praha svůj Metropolitní plán, jak bývá tamní územní plán označován, připravuje už více než deset let, a schválený zatím není.
Nově by tak za plán měly být zodpovědné samotné samosprávy, které si tak budou moci řídit vlastní rozvoj. „Samospráva sice de iure rozhoduje o pořízení, zadání a výsledném schválení, ale samotný proces pořizování i obsah pořizované územně plánovací dokumentace týkající se jejího vlastního území nemá pod kontrolou a v mnoha ohledech se jí podstatně omezuje prostor, jak může do svého vlastního dokumentu mluvit,“ stojí v připomínkách ke vznikající novele stavebního zákona.
Chystané změny vyvolaly obavy rozpočtově menších samospráv, které se s příchodem nových pravomocí obávají vyšší administrativy. V krajním případě by jejich financi mohly zatížit dodatečné milionové výdaje – například za služby externího urbanisty. Podle nejnovějšího návrhu bude pro tyto případy ale k dispozici síť krajského úřadu, jiné obce či externího pořizovatele.
Územní plán jako veřejný zájem
Schválený územní plán sám o sobě by nově měl vyjadřovat veřejný zájem. Pokud ale existuje podrobnější dokument, který se komplexně věnuje části území a jeho specifičnosti, pak kvůli tomu není třeba územní plán měnit. Krajská města si budou moci tvořit vlastní stavební předpisy. Jde o urbanistické principy a zároveň technické požadavky na stavby. Dříve mohla mít tyto požadavky pouze Praha, od roku 2024 se k ní přidalo i Brno a Ostrava.
V Praze postaví nejvyšší mrakodrap Česka, schválili radní. Bude mít tvar vraku lodi |
Za tuto možnost bojovala iniciativa City Deal, aliance plánovačů českých měst, která dlouhodobě požadovala, aby města mohla rozhodovat o tom, co a jak se v nich bude stavět. Klíč k ní podle plánovačů spočívá v ekonomické motivaci měst a obcí k rozvoji.
Města plánují, stát rozhoduje
Dosavadní systém stavebního řízení je dlouhodobě kritizován především pro roztříštěnost rozhodovacích pravomocí a složitou strukturu dotčených orgánů vstupujících do povolovacích procesů. Obce sice nesou hlavní odpovědnost za rozvoj svého území, jeho podobu i kvalitu života obyvatel, jejich skutečný vliv na rozhodování o konkrétních projektech byl však často omezený.
Platí, že města plánují, ale stát v řadě případů rozhoduje. Samosprávy zároveň poukazovaly na zdlouhavé územní plánování, nepředvídatelnost řízení a obtížnou koordinaci různých veřejných zájmů, která komplikovala realizaci strategických projektů i běžnou výstavbu.
Podle předpokladu vlády skončí svévolné blokace rozvoje, klíčové projekty se nebudou zdržovat díky podpoře infrastruktury a rozvojových ploch a samosprávy mohou pružně reagovat na investice dopravu i veřejnou infrastrukturu díky možnosti povolit stavební záměr v rozporu s územním plánem.
Kritici ale upozorňují, že opatření, která na konci ledna zákonodárci schválili v úvodním kole hlasování v Poslanecké sněmovně, sice přinesou rychlost a flexibilitu, ale zároveň to ve výsledku může vést k oslabování právního rámce územního plánování.
Jedno razítko stačí. Změna zásadně zrychlí výstavbu bytů, zaznívá však i kritika |
Zastánci novely zase naopak argumentují tím, že změny mají obcím poskytnout větší prostor pro aktivní řízení vlastního rozvoje a posílit jejich schopnost reagovat na aktuální potřeby území. Podle nich by přehlednější a pružnější pravidla mohla samosprávám usnadnit prosazování strategických projektů, zrychlit výstavbu veřejné infrastruktury či dostupného bydlení a snížit administrativní zátěž spojenou s koordinací různých rozhodovacích procesů. Výsledkem by tak podle předkladatelů mělo být vyváženější postavení obcí, které za rozvoj území nesou odpovědnost a zároveň získají efektivnější nástroje k jeho realizaci.
„Tato úprava reaguje na praktické potřeby obcí a krajů, kdy v průběhu schvalování vyvstanou formální nebo nepodstatné věcné nesrovnalosti, které by jinak vedly k neefektivnímu vracení dokumentace pořizovateli,“ vysvětlují předkladatelé v návrhu novinku v důvodové zprávě k novele.
Centralizace stavební správy nehrozí
Vedle změn v pořizování územních plánů zavádí novela i další konkrétní nástroje, které mají posílit schopnost obcí aktivně řídit rozvoj svého území. Reforma se přitom netýká pouze plánování, ale také financování infrastruktury, postavení obcí vůči státním orgánům nebo pravidel pro veřejné investice.
Stavějme rychle jako Čína, vyzval německý kancléř. Česko na nový zákon čeká |
Zatímco novela posiluje pravomoci obcí a krajů v územním plánování, současně centralizuje výkon stavební správy. Podle předkladatelů však nejde o protichůdné kroky. Rozhodování o rozvoji území má nadále zůstat v rukou samospráv prostřednictvím územních plánů, zatímco stát sjednocuje metodiku, výklad pravidel a odpovědnost stavebních úřadů. Cílem je odstranit rozdílné postupy a nejednotnou rozhodovací praxi, které podle vlády dosud vedly k nepředvídatelnosti a průtahům v povolovacích procesech.
Změny tak směřují k oddělení dvou rovin rozhodování: samosprávy určují podobu rozvoje území, zatímco stát má zajistit jednotné a předvídatelné rozhodování o konkrétních stavebních záměrech.
Navrhovaná novela tak představuje výrazný posun v dosavadním rozdělení pravomocí mezi státem a samosprávou při řízení rozvoje území. Posiluje roli obcí a krajů v územním plánování, rozšiřuje jejich nástroje pro koordinaci výstavby i financování infrastruktury a současně se snaží omezit roztříštěnost rozhodování, která dosud povolovací proces komplikovala. Reforma tak neřeší pouze technické nastavení stavebního řízení, ale otevírá širší otázku, jakou roli mají města a obce v plánování svého budoucího rozvoje.
