Stát má podle žaloby platit za to, že Petrcíli v roce 2000 neoprávněně vypověděl privatizační smlouvu na Novou huť.
Tím jí neumožnil v následujícím roce získat patnáct procent akcií firmy. S nápadem, jak by mohl stát nějaké peníze dostat zpět, přitom přichází i podnikatel a někdejší sponzor sociálních demokratů Radim Masný, který říká, že je současným majitelem Petrcíle.
Hlavní chybu podle něho udělala auditorská firma BDO, která v 90. letech ověřovala účetnictví Nové huti. Právě poté, co tento auditor v roce 2000 schválil uzávěrku, podle níž byla hodnota Nové huti kvůli obrovským ztrátám a dluhům záporná, stát privatizaci vypověděl.
Jenže arbitři dospěli k závěru, že tato uzávěrka neměla platit. Podle původní zprávy o hospodaření firmy byl kapitál Nové huti v mírném plusu a stát nechal narychlo uzávěrku předělat.
To byl podle arbitrů účelový krok, který stát využil pro vyhnání Petrcíle z Nové huti. Fond národního majetku podle mluvčí Petry Krainové roli auditorů prověří. Právník FNM Roman Felix však uvedl, že dosud pochybení auditorů nic nenasvědčuje.
Jeden z šéfů BDO Radomír Kosina pak připomíná, že auditor firmě neradil, jak velkou ztrátu má udělat, ale pouze ověřil, zda účetnictví firmy věrně zobrazuje majetek.
"Nová huť byla kvůli manažerům z Petrcíle na pokraji bankrotu, měla dvě a půl miliardy dlouhodobě neplacených dluhů a stát do její záchrany musel napumpovat přes pět miliard. Ekonomicky a morálně je to rozhodnutí arbitrů šílené, právo však funguje jinak. Kvůli pár desítkám milionů v uzávěrce se prohrál spor o miliardy," říká ekonom, který se před třemi lety podílel na státním projektu záchrany huti.
Fond zvažuje ještě jednu cestu: žalobu na někdejší manažery Nové huti a původní majitele Petrcíle, kteří stojí za ekonomickým kolapsem firmy. Jenže z nich dvě miliardy korun stěží stát dostane.
Poslední ze zvažovaných kroků, pokus o napadení arbitráže (původně neměla rozhodovat o náhradě škody, ale pouze o tom, zda stát při zrušení privatizace pochybil), má ještě nejistější výsledek.
Arbitrážní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a napadena mohou být jen z velmi závažných důvodů. Například kvůli spojení arbitrů s některou stranou sporu. Překvapením ve zdůvodnění rozhodnutí arbitráže je pasáž, podle které měla Petrcíle šanci rozvíjet Novou huť.
Firma vlastnila jedno procento Nové huti a nárok na 15 procent akcií měla, pokud by v roce 2001 jedna akcie firmy stála skoro tisícikorunu. To je o polovinu více, než kolik akcie stojí po masivní státní podpoře dnes, a osmatřicetinásobek ceny z doby, kdy stát privatizaci zrušil.
Jak k ceně dvou miliard korun arbitři vůbec došli? V přepočtu na jednu akcii jde o stejnou částku 1250 korun, kterou stát v rámci jedenapůlmiliardové státní podpory platí Třineckým železárnám.
A právník Petrcíle Tomáš Sokol tvrdí, že stát jako řádný hospodář při koupi akcií od Třince vyčíslil hodnotu akcií Nové huti, a tu chtěl i jeho klient. Jinými slovy, vládní pomoc Třinci bude znamenat další stovky milionů výdajů státní kasy.
