Co vás vedlo k tomu, že jste se ohledně svého důchodu obrátil až na Ústavní soud?
Šel jsem do invalidního důchodu, a ačkoliv byl sice správně vypočítaný, nepřipadal mi dost vysoký. V porovnání byl stejný, jako kdybych 35 let kopal kanály, a ne sloužil u justice.
Jak byste reagoval na argument, že důchodový systém je postavený na solidaritě, takže se peníze přerozdělují tak, aby všichni důchodci či invalidé měli z čeho žít?
Byl jsem solidární roky, kdy z mého platu šly odvody na sociální pojištění bez omezení. K tomu se při výpočtu důchodu vůbec nepřihlíželo. I ta solidarita musí mít nějaké meze.
Co se teď podle vás bude dít s penzijním systémem po září 2011, kdy paragraf musí být dle Ústavního soudu zrušen?
Mám kvalifikaci v oboru právo, nikoliv ve věštění z kávové sedliny. Rozhodnutí nemá retroaktivní působnost, takže mně nepomůže, pomůže těm, kteří půjdou do invalidního nebo starobního důchodu po mně.
Počítal jste s tím, že pro vás by případné kladné rozhodnutí Ústavního soudu nemuselo platit?
Nevěřil jsem, že by to pomohlo mně, ale myslel jsem, že je potřeba s tím něco dělat. Zdálo se mi to přinejmenším nepřiléhavé.
Čtěte víceLidem s vyššími příjmy patří vyšší penze, řekl soud. A politici jsou v šoku |
Pavel Varvařovský chtěl změnit důchodový systém už v roce 2004. Ale tehdy neuspěl
Když odcházel soudce Pavel Varvařovský do penze, nechtěl se spokojit s důchodem, jenž nedosahoval ani deseti tisíc korun. Dnes důchodce, jehož koníčkem je historický moped Jawetta, považuje vítězství svého kolegy z Ostravy za zadostiučinění. Snažil se totiž o totéž. Ústavní soud rozhodl, že současný důchodový systém je nespravedlivý k lidem s vyššími příjmy.
Vy jste si u něj na to stěžoval už před šesti lety, kdy jste odcházel do penze. Je to pro vás satisfakce?
Určitě ano. Jsem rád, že moje argumenty, neboť v návrhu ostravského soudu v podstatě nic jiného, resp. nového nebylo, nakonec byly akceptovány. Přestože případné plody včerejšího verdiktu už budu ochutnávat jen skrze ústa jiných, těší mě to.
Proč jste vy tenkrát neuspěl a nynější stěžovatel ano?
Prvním důvodem bylo, že jsem se stížností šel rovnou k Ústavnímu soudu, neboť jsem si stěžoval na to, jak je napsaný zákon. Tehdy však senát můj případ odmítl s tím, že jsem nejdřív měl jít k obecnému soudu. To by ale bylo prostředkem zjevně neefektivním, stejně by to nakonec doputovalo k Ústavnímu soudu, jak to ostatně ukázal včera skončený případ. Jen by to bylo o čtyři roky dřív. Podle kuloárních informací ovšem velkou roli hrály i obavy soudců z toho, že kdyby senát rozhodl v můj prospěch, objevily by se útoky, že mi bývalí kolegové šli na ruku.
V čem byl tedy postup stěžovatele tentokrát jiný, že uspěl?
Už v roce 2004 se ten člověk začal dle mých informací o můj případ zajímat a poučil se z něj. Své názory na verdikt Ústavního soudu jsem navíc publikoval v odborném právnickém tisku, takže on i ostravský soud mohli použít postup, o němž Ústavní soud řekl, že by jej přijal.
Pavel Varvařovský (64)Pavel Varvařovský vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze v období 1963–1968. Po revoluci byl poradcem zmocněnce vlády ČSFR pro otázky uprchlíků. V září 1992 jmenován soudcem Nejvyššího soudu. 29. března 1994 jej Václav Havel jmenoval soudcem Ústavního soudu. V této funkci setrval po celé desetileté funkční období. |
Jako soudci zpravodaji připadla tato plenární věc soudkyni Lastovecké, která byla členkou 2. senátu, který můj návrh odmítl projednat. Už tenkrát, v roce 2004, jsem v žertu vašim kolegům říkal, že až se soudcům přiblíží důchodový věk, změní na celou věc názor.
Když jste neuspěl v České republice, pokračoval jste k Soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Proč jste neuspěl ani tam?
U Štrasburku jsem si stěžoval na postup tuzemského Ústavního soudu, nikoli na výši své penze. Štrasburk ale řekl, že jsem si stěžoval na své sociální postavení, a smetli to ze stolu.
Tušíte, jaký dopad může mít včerejší verdikt na státní rozpočet?
Stát bude muset podle mého názoru patrně v nějakém dlouhodobějším horizontu rezignovat na to, že penze ufinancuje sám, a bude muset přistoupit k větší spoluúčasti občanů. Když někdo teď říká, že si už na svůj důchod zaplatil do státní kasy dost, nemá pravdu. Platí na důchod svých rodičů a prarodičů. Domnívám se, že cestou do budoucnosti může být například stanovení základního důchodu na úrovni třeba životního minima, a cokoli nad to již půjde z peněz, které si lidé s pomocí státu naspoří. Jistě, nepůjde to hned, ale důchodový systém se prostě musí změnit.
Poslanci mají nyní na jeho změnu rok a půl. Jaký očekáváte vývoj?
Je otázka, jak se s tím náš zákonodárný sbor vypořádá. Na ministerstvu práce a sociálních věcí a v Legislativní radě vlády se to může připravit dobře, ale po projednání ve Sněmovně z toho bude může být něco úplně jiného. Několikrát jsem zasedal v legislativní radě a co se se zákony dělo při druhém čtení v parlamentu v rámci připomínek, to bylo fantastické. Věřím ale, že poslanci budou respektovat verdikt Ústavního soudu.
Pracujete nyní, když jste v penzi?
Žiji převážně z důchodu a čas od času něco odpřednáším nebo napíšu. Spolupracuji s nakladatelstvím Wolters Kluwer a jezdím do Luhačovic učit berní úředníky základy práva.
