Před pěti lety jste vydal knihu Slepé skvrny, ve které jste na základě dat ukázal temnější a přehlížené stránky Česka. Změnilo se od té doby něco k lepšímu, nebo jsou ta čísla varovnější?
Myslím, že se trošku zlepšil přístup k exekucím a je přístupnější oddlužení. V té době bylo v exekuci asi 850 tisíc lidí, teď jich je 600 tisíc, takže se 250 tisíc lidí exekucí zbavilo. Došlo k nějakým dílčím reformám, trochu jsme v inflační krizi zlepšili dávkový systém. Dále se snížila neúspěšnost ve školách, zejména se začali snažit v regionech, jako jsou Kadaň, Krnov nebo Litvínov, nějaká systémová reforma školství však přichází spíš až teď. Moc se toho naopak nestalo s vysokým zdaněním nízkopříjmových nebo s regionálním rozvojem – tam taky není vidět snaha ho nějak posílit.
Když obyvatelé ze spodní poloviny vidí, že ekonomika roste, ale oni z toho moc nemají, propadají frustraci. Nerovnoměrný a nespravedlivý růst je velké nebezpečí pro demokracii.
