Katolická církev považuje manželství za svátost - příprava na sňatek je proto časově náročnější. Jestliže některý z partnerů není členem církve, předchází obřadu speciální příprava, která obvykle trvá několik měsíců. Má podobu školení, kdy se lidé seznamují s církevní historií a tradicemi víry.
Tato sezení s duchovními církve, tedy pastorační přípravu, požaduje i Československá církev husitská. U Českobratrské církve evangelické kazatel s manželi před svatbou pohovoří. Za požehnání se neplatí, ale očekává se příspěvek na topení, úklid nebo pronájem sálu.
»Pravá židovská svatba se může konat jen mezi snoubenci židovského původu nebo těmi, kteří předloží doklad o náboženské konverzi,« říká vrchní rabín Karol Sidon. »Snoubenka musí navíc před sňatkem podstoupit i rituální lázeň - mikve,« dodává. Pro členy pražské židovské obce je obřad zdarma, s cizinci se na poplatcích obec dohodne individuálně.
Církevní svatba se musí zapsat na matrice
Církevní sňatek se musí zaregistrovat na matričním úřadě. A to dvojím způsobem. Manželé mohou mít nejprve obřad na radnici a pak říci své ano v kostele nebo zvolit opačný postup. Po církevním obřadu vystaví duchovní formuláře pro matriku, se kterými dojdou manželé na obecní úřad.
S volbou kostela nebývají problémy. Když se chce člověk oženit v chrámu, který nepatří do jeho bydliště, musí obvykle požádat příslušnou církev o povolení. »Jestliže mají snoubenci většinu příbuzných v jiném městě nebo k nějakému místu zvláštní vztah, není důvod jim nevyhovět,« komentuje situaci Stanislav Kosík z České biskupské konference.
Cesta ven z manželského chomoutu je však pro lidi, kteří měli svatbu před Bohem v kostele, hodně spletitá. Zejména katoličtí manželé se sice mohou nechat rozvést státními úředníky, ovšem před očima církve zůstávají stále svoji. Souhlas k rozchodu totiž leží v rukou samotné hlavy katolické církve - papeže.
Svatbomanie se církvím vyhnula
K datům, která by vyvolala zvýšený zájem snoubenců o svatby, se většina představitelů náboženské obce staví s rozpaky. »Zatím se u nás takhle neblbne, doufám, že ani nebude,« kroutí hlavou Miroslav Brož ze Synodní rady Československé církve evangelické.
Podobný pohled má také patriarcha Josef Špak: »Takzvané svatbomanii nechceme podlehnout. Neslevíme z předpokladů daných církevním řádem na úkor kvality budoucích manželství.« Svérázný postoj má i židovská církev: »Podle našeho kalendáře nejde o kulaté výročí - hromadné svatby se proto u nás nekonají,« vysvětluje Karol Sidon. Žadatelé o církevní sňatek magickým datům podle představitelů církví nepodléhají, neplánují se tedy ani žádná zvláštní opatření.
Tato sezení s duchovními církve, tedy pastorační přípravu, požaduje i Československá církev husitská. U Českobratrské církve evangelické kazatel s manželi před svatbou pohovoří. Za požehnání se neplatí, ale očekává se příspěvek na topení, úklid nebo pronájem sálu.
»Pravá židovská svatba se může konat jen mezi snoubenci židovského původu nebo těmi, kteří předloží doklad o náboženské konverzi,« říká vrchní rabín Karol Sidon. »Snoubenka musí navíc před sňatkem podstoupit i rituální lázeň - mikve,« dodává. Pro členy pražské židovské obce je obřad zdarma, s cizinci se na poplatcích obec dohodne individuálně.
Církevní svatba se musí zapsat na matrice
Církevní sňatek se musí zaregistrovat na matričním úřadě. A to dvojím způsobem. Manželé mohou mít nejprve obřad na radnici a pak říci své ano v kostele nebo zvolit opačný postup. Po církevním obřadu vystaví duchovní formuláře pro matriku, se kterými dojdou manželé na obecní úřad.
S volbou kostela nebývají problémy. Když se chce člověk oženit v chrámu, který nepatří do jeho bydliště, musí obvykle požádat příslušnou církev o povolení. »Jestliže mají snoubenci většinu příbuzných v jiném městě nebo k nějakému místu zvláštní vztah, není důvod jim nevyhovět,« komentuje situaci Stanislav Kosík z České biskupské konference.
Cesta ven z manželského chomoutu je však pro lidi, kteří měli svatbu před Bohem v kostele, hodně spletitá. Zejména katoličtí manželé se sice mohou nechat rozvést státními úředníky, ovšem před očima církve zůstávají stále svoji. Souhlas k rozchodu totiž leží v rukou samotné hlavy katolické církve - papeže.
Svatbomanie se církvím vyhnula
K datům, která by vyvolala zvýšený zájem snoubenců o svatby, se většina představitelů náboženské obce staví s rozpaky. »Zatím se u nás takhle neblbne, doufám, že ani nebude,« kroutí hlavou Miroslav Brož ze Synodní rady Československé církve evangelické.
Podobný pohled má také patriarcha Josef Špak: »Takzvané svatbomanii nechceme podlehnout. Neslevíme z předpokladů daných církevním řádem na úkor kvality budoucích manželství.« Svérázný postoj má i židovská církev: »Podle našeho kalendáře nejde o kulaté výročí - hromadné svatby se proto u nás nekonají,« vysvětluje Karol Sidon. Žadatelé o církevní sňatek magickým datům podle představitelů církví nepodléhají, neplánují se tedy ani žádná zvláštní opatření.
