Drahocenný hudební nástroj například vlastní J&T Banka. V roce 2014 pořídila violoncello z roku 1911 od slavného italského výrobce Stefana Scarampelly, které poté zapůjčila České filharmonii. Nyní na něj hraje koncertní mistr Václav Petr.
„Důvody k nákupu byly dva. Věříme v investiční potenciál nástrojů nejvyšší kvality a souběžně jeho zapůjčením České filharmonii pomáháme tomuto hudebnímu tělesu,“ uvedla mluvčí banky Monika Veselá. Cenu, za kterou banka violoncello pořídila, zveřejnit nechtěla.
O hodnotě podobných skvostů se jejich vlastníci obecně neradi baví. V některých případech chtějí zůstat zcela anonymní.
Na houslích už není co vymýšlet, říká muž, díky němuž přežijí staletí |
Podle houslového virtuosa Jaroslava Svěceného, který je zároveň soudním znalcem v oboru smyčcových nástrojů a několik starých houslí sám vlastní, došlo k výraznějšímu nárůstu zájmu tuzemských privátních investorů o vzácné smyčcové nástroje v posledním roce. Byť, jak zdůrazňuje, je tento způsob investice v Česku stále ještě v plenkách.
„Zatím jde o pár desítek lidí. Preferují spíše dosažitelnější nástroje významných českých, německých mistrů 18., 19. a počátku 20. století, ale v jednotlivých případech již zaznamenávám zájem o dražší italské a francouzské nástroje,“ vysvětluje Svěcený.
Zájemci se na něj obracejí v případě, že chtějí koupit nějaký konkrétní nástroj nebo si chtějí nechat nějaký doporučit. „Poté pátrám v soukromých sbírkách či aukčních síních a dám dohromady portfolio, ze kterého si mohou vybrat,“ popisuje.
Zájem mohovitých Čechů ho těší. Je to totiž způsob, jak nástroje dostat do Česka, odkud se v minulosti převážně vyvážely. „Vítám každého českého investora, který se rozhodne koupit pěkné housle, violu nebo violoncello. A pokud jej poté zapůjčí interpretovi, který by si ho jinak nemohl dovolit, je to skvělé,“ hodnotí Svěcený.
To, co určuje cenu houslí, by se dalo připodobnit k obrazům - čím věhlasnější je jejich autor, tím vyšší je i cena a potažmo zhodnocení investice. Hodně záleží také na stáří nástroje a na tom, v jakém je stavu. Posuzuje se jeho originalita a původní stav laku či konstrukce.
K identifikaci nástroje pomáhají i štítky, které se vlepují na spodní desku houslí a původně označovaly jejich výrobce. To se dělá i dnes u takzvaných mistrovských (ručně vyrobených) nástrojů. Štítky se jmény těch nejslavnějších italských houslařů, jako Amati, Stradivari či Stainer, se vlepují i do továrních houslí za několik tisíc korun. Ty však označují pouze typ houslí.
Housle pro Ameriku, kytary pro Rusko. Český výrobce plánuje expanzi |
Se štítky se podle Svěceného navíc může manipulovat. „Za svou znaleckou praxi jsem se setkal s tím, že jsem viděl třikrát stejné housle a pokaždé měly cedulku jiného houslaře. Obchodníci toto dělají ve snaze získat co nejlepší cenu. Ale není to nic nového, to se dělalo už v 19. století,“ vysvětluje.
Často naráží i na padělky. „Dlouhodobě se kopírují všechny významné mistrovské smyčcové nástroje a dovážejí se především tam, kde je originálů nedostatek. Viděl jsem i kopie výborných českých houslařů 20. století, které se objevily pár let po jejich odchodu z tohoto světa,“ uvádí.
Vůbec nejvzácnější nástroje na světě pocházejí z dílen italských mistrů Stradivariho, Amatiho nebo Guarneriho del Gesú. Jde o nástroje staré stovky let, jejichž cena může dosáhnout desítek milionů dolarů a ročně roste v některých případech o deset i dvacet procent.
Takové nástroje neztrácejí na ceně ani v době finanční krize – podobně jako některé další alternativní investice, jako jsou vzácná klasická auta nebo zmiňované obrazy. „Cena uměleckých děl, jako jsou smyčcové nástroje, nešla dolů ani během druhé světové války. Rostla i v době krize ve 30. letech minulého století,“ podotýká Svěcený.
Jakých hodnot nejvzácnější nástroje světa dosahují, ilustrují například slavné housle Antonia Stradivariho s přídomkem Lady Blunt z roku 1721. Japonská hudební nadace je v roce 2011 prodala za rekordních 15,9 milionu dolarů, přepočteno dnešním kurzem 345 milionů korun.
Většina věhlasných interpretů si koupi takových houslí nemůže dovolit. Někteří proto hrají na nástroje zapůjčené od sponzorů. V zahraničí, především v zemích západní Evropy, Severní Ameriky a Asie, pak existují také nadační sbírky sdružující kvalitní mistrovské nástroje soukromých vlastníků. Ty je možné zapůjčit si za úplatu.
„Celková zápůjční částka, která zahrnuje i pojištění, však bývá pro českého interpreta většinou vysoká. Odvíjí se od celkové ceny jednotlivého nástroje,“ dodává Svěcený.
