Podle asociace je navrhovaný krok stejný, jako kdyby lidé mohli vracet zboží do obchodu, pokud někde objeví levnější.
„Hodláme navrhnout možnost klientů odstoupit od smlouvy o provedení směnárenského obchodu,“ říká Jakub Vintrlík, mluvčí ministerstva financí. Velké slovo bude mít ohledně připravované novely zákona Česká národní banka (ČNB), která na směnárny dohlíží.
Ta v závěru loňského roku přišla s vlastním návrhem – umožnit klientům stornovat obchod do dvou hodin od jeho uskutečnění. A zavést nové pravidlo – kurzovní lístek by měl být jen jeden. To aby klienti nebyli uvedeni v omyl, když směnárník nabízí výhodnější kurz pro velké transakce a vedle toho i méně výhodný kurz pro drobné směny.
Směnárny jsou pochopitelně proti. „Nelíbí se nám politizace tématu, kde místo řešení, jestli nejde o konkrétní pochybení směnárny, se řeší cenová politika,“ říká Václav Vlasák, jednatel české filiálky směnárenské sítě International Currency Exchange, která je členem Asociace směnáren ČR.
Připouští možnost storna jen do okamžiku, než zákazník opustí prodejnu. „Je technicky nemožné doložit, že klient peníze přišel vrátit do dvou hodin,“ upozorňuje. Marek Nácovský, ředitel nadnárodní sítě Interchange pro Českou republiku, která je rovněž členem asociace, možnost storna z principu odmítá. „Taky nechodím vracet jiné zboží, pokud mi přijde dražší. Pivo na Staroměstském náměstí také nestojí 25 korun,“ namítá ve vztahu k nevýhodným kurzům.
Z průzkumu, který si Interchange nechala udělat na vzorku směnáren v několika městech Evropy, jí vyšlo, že směnárníci mají v Praze provizi 20 až 40 procent, což je podobné jako například v Madridu, Paříži nebo v Římě. Tam navíc existuje ještě fixní poplatek za každou transakci. Jako levnější vyšly směnárny ve východní Evropě – v Budapešti nebo Krakově se marže pohybují mezi 11 a 27 procenty.
Ministerstvo: Lidé nečtou
ČNB dostane každoročně od veřejnosti více než 150 stížností na směnárny a sama provede několik desítek kontrol. Pokut loni rozdala padesát, v průměru 80 tisíc korun. K nejčastějším prohřeškům patří nepřehledný kurzovní lístek.
Není jasná výše poplatku za směnu nebo to, který kurz je nákupní a který prodejní, případně se na něm uvádí několik cen za jednu měnu. Směnárníci také zapomínají klientovi dát lísteček s takzvanou „předsmluvní informací“ – ukázat částku, kolik klient za své peníze dostane. Ukázat ji na obrazovce počítače či na kalkulačce ze zákona nestačí.
Test pražských směnáren: Za pár hodin jsme přišli o dvanáct set korun |
Z odpovědí ministerstva je zřejmé, že změny chce zavést především s ohledem na nepozorné klienty než kvůli nepoctivým směnárnám. „ Praxe ukazuje, že klienti kurzovní lístky a předsmluvní informace příliš nesledují,“ uvádí Vintrlík. Turisté si však nepříjemnou zkušenost s drahou výměnou valut nenechávají pro sebe a pro Česko je to ostuda.
Na nepozornost klientů nicméně řada směnáren na turisticky exponovaných místech Prahy spoléhá. „Nabízejí kurz mezi 15 až 20 korunami za euro. Takovou výši kurzu cizinci nepředpokládají a následně po ukončení transakce požadují storno obchodu,“ uvádí Česká národní banka v jedné ze svých zpráv o výkonu dohledu nad finančním trhem.
Lidé si podle zkušeností ČNB také například myslí, že ve směnárnách dostanou stejný kurz, jaký oficiálně vyhlašuje ČNB, takže v době devizových intervencí očekávali 27 korun za euro a s poplatky také často nepočítají. Výši kurzů ani poplatků nicméně zákon nereguluje, takže pokud směnárník provedl drahou směnu podle pravidel, je z obliga.
