Nyní je nemocnice v insolvenci a bojuje o přežití. Dluží dodavatelům a se zdravotními pojišťovnami se přetahuje několik let o peníze. Rodit se jezdí 37 kilometrů do České Lípy v sousedním Libereckém kraji, případně lidé dojíždějí do Děčína, Liberce nebo Ústí. V zimních měsících ale mohou být průsmyky v Lužických horách nad Svorem a nad Českou Kamenicí neprůjezdné.
„Za více než 10 let město nalilo do své nemocnice kolem 200 milionů korun. Zprvu formou dotací zejména na investice, posledních pár let je to dobrovolný příspěvek do provozu,“ říká Ladislav Růžička, místostarosta Rumburka, města s ročním rozpočtem 250 milionů korun. Občas vypomohla některá obec v regionu investicí do vybavení.
Na loňskou ztrátu a na rýsující se letošní schodek už si ale město ani nikdo jiný na Šluknovsku netroufá. „Naši občané platí stejné pojištění jako Ústečáci nebo Pražáci. Ti špitály mají, tak proč my, obce ve strukturálně postiženém regionu, máme ještě tahat peníze ze svých rozpočtů a sanovat špitál, jehož dostupnost mají pro své pojištěnce zajišťovat zdravotní pojišťovny?“ zlobí se Jan Kolář, starosta Krásné Lípy a předseda Sdružení pro rozvoj Šluknovska, které sdružuje 18 obcí ve výběžku.
Proč se rumburské nemocnici nedaří od roku 2013 dostat do černých čísel? Podle Ondřeje Dostála, experta na zdravotnické právo, za to mohou nízké úhrady od pojišťoven. Ilustruje to na auditu Lužické nemocnice, který si nechala udělat Krajská zdravotní. Ta v kraji provozuje pět nemocnic a v minulosti zvažovala Lužickou nemocnici převzít.
Podle auditu nemocnice v Děčíně loni od Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) inkasovala individuální základní sazbu (zjednodušeně řečeno úhradu za přepočtený hospitalizační případ) v průměru 30 961 korun, v Rumburku to bylo 27 155 korun. Při daném objemu péče to pro Rumburk znamená minus sedm milionů jen na pojištěncích VZP. Sazby od jiných pojišťoven jsou ještě výrazně nižší – Oborová loni platila Rumburským necelých 19 tisíc korun, kdežto Děčínským 24 tisíc.
Za péčí do Německa
S VZP se Rumburští aktuálně soudí o 15 milionů. Ty jim odmítla největší pojišťovna v roce 2015 uhradit za ošetřené pacienty. Důvod? Nemocnice překročila nasmlouvané množství péče.
To, že se úhrady za srovnatelnou péči mezi nemocnicemi (a dokonce mezi pojišťovnami) liší i několikanásobně, je předmětem ústavní stížnosti senátorů podané loni v prosinci. „Některá pracoviště si pojišťovně řeknou o víc a dostanou a na druhé straně jsou zjevně diskriminovaná místa, která ani žaloba nezachrání,“ říká k tomu autor stížnosti Dostál.
Nejistotu ve Šluknovském výběžku se pokusil moderovat ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ve středu symbolicky na hranicích s Německem v Dolní Poustevně podepsal se saskou ministryní pro sociální věci a se zástupci zdravotních pojišťoven prohlášení o vytvoření komise pro přeshraniční zdravotní péči. I Němci mají potíž udržet svá zařízení v provozu, příhraniční region se vylidňuje stejně jako u nás.
Komise by měla vyjednat, aby šluknovští zdravotní pojištěnci mohli běžně jezdit za ošetřením na kliniku v sousedním Sebnitzu. Péči by proplácely české zdravotní pojišťovny. Dnes proplácejí jen předem odsouhlasené zákroky nebo neodkladnou péči. Za péči v Německu určitě zaplatí víc než za péči v Rumburku, ale masového využívání péče za hranicemi se neobávají.
„Budou to zřejmě využívat lidé v krizové situaci a lidé, co už tam dnes pracují. Část lidí odradí obavy, jak by se tam domluvili,“ myslí si Kolář. Čeští doktoři a sestry nicméně na německých klinikách často pracují.
Někteří místní už německou péči využívají. „Do osm kilometrů vzdáleného Ebersbachu si budoucí maminky jezdí na trojrozměrný ultrazvuk, za který rády připlatí. Setkal jsem se i s tím, že si někdo v Mikulášovicích přetrhl achilovku a nechal se na pojišťovnu ošetřit v Sebnitzu. Neřešili, kde si to udělal,“ dodává Kolář.
