Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí.

Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí. | foto: Jiří Čihák, MAFRA

Nejhorší skládky jsou ty, o nichž se dozvíme pozdě, říká šéf inspekce

  • 39
Nelegální návozy odpadů, zejména stavební suti, v krajině zůstávají, pachatel vydělá a zkrachuje. Odstranění je pro stát drahé a složité. „České právo chrání firmy nelegálně vydělávající na odpadech, úředníci na ně často nemohou,“ tvrdí Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP).

Co je z pohledu inspekce horší – porušování předpisů na legální skládce, nebo nelegální skládkování mimo místa k tomu určená?
Určitě to druhé. Horší pro nás je to, o čem nevíme nebo se to dozvíme pozdě. Řešení je pak velmi problematické. Pokud nemáme podnět zvenčí, tak na nelegální skládku těžko přijdeme. Ekonomická motivace nelegálně skládkujících je velká. Někdy si nelegální skládkař dokonce vezme od původců odpadu peníze jako za legální odstranění odpadu a tvrdí, že má potřebné oprávnění. Jenže pak to umístí na pozemek, kde ho to stojí jen peníze za bagr a náklaďáky.

Fotogalerie

Jak je možné, že si nikdo nevšimne, že se někde tvoří nový kopec?

Když se ptáme lidí či vedení obce, proč se neozvali dřív, zpravidla odpoví, že mysleli, že je všechno v pořádku. Nelegální skládkař je balamutil, že dělá povolené terénní úpravy, a nás k tomu zavolají pozdě, často ve stadiu posledního zoufalství. Už jsou tam navezeny tisíce tun odpadu a vrchní vrstva zeminy, takže to dokonce může vypadat přátelsky. Je však zlikvidovaná údolní niva, mokřad nebo potok a jsou tam odpady, které někdy navíc nevyhovují limitům pro uložení na povrchu terénu.

Můžete to okamžitě zastavit?
Nedokážeme to zastavit v momentě, kdy nám někdo zavolá. Inspektor musí nejprve prověřit legalitu věci – jestli je vydané stavební či jiné povolení – což trvá poměrně dlouho. Někdy se úřady nejsou schopny domluvit, který z nich je první kompetentní a má to zastavit – jestli to spadá pod stavební úřad, anebo pod ČIŽP přes zákon o odpadech. Rozdílné jsou i sankce a možnosti úřadů. Mezitím náklaďáky, každý s desítkami tun odpadu, navážejí dál a čas běží.

Zastavit lze takový podnik jedině z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud by subjekt ohrožoval nějaký vzácný druh nebo byl v místě nějaký významný krajinný prvek, inspekce může subjektu nařídit zastavení činnosti. Teď v jednom otevřeném případu nám „pomohlo“, že byl zasažen potok.

Nelegální miliardy v horách odpadu. Vznikají kopce, zanikají údolí s potoky

Nemůže být úřad odvážnější a zastavit věc preventivně?
Náš právní systém je nastaven tak, že se podnikatel může efektivně bránit. Řada těch, které šetříme, nás upozorňuje, že pokud jim budeme bránit v podnikání a nic nelegálního jim pak neprokážeme, vyúčtují nám veškerou ekonomickou újmu. Ve finále by jim tak stát, tedy daňoví poplatníci, musel hradit jejich nerealizovaný zisk.

Kdo posléze krajinu vrátí do původního stavu? Pachatel?
S odstraňováním navezeného odpadu je problém. Životní prostředí zatížíme násobně tím, že se něco bude přemisťovat zpět. Pokud nemáte jasného pachatele nebo jde o společnost s ručením omezeným se sídlem jednatele na obecním úřadě, nemá to kdo zaplatit. Řada věcí v krajině proto zůstává. Vzácně to zaplatí stát, třeba v případě nebezpečných odpadů, ale je složité to vyjednat.

Nese nějakou odpovědnost majitel pozemku, kde je odpad nelegálně uložen?
Z pohledu současného zákona o odpadech nese odpovědnost majitel nemovitosti, fyzická osoba, pouze v případě, že by prostor neschválený k nakládání s odpady za tímto účelem pronajal. Řešíme však i kauzy, kdy situace někdy sklouzne z legální do nelegální činnosti – do pronajatého prostoru pachatel velmi rychle naveze odpad a zmizí. Majitel objektu žije v domnění, že se tam budou skladovat stavební hmoty, a pak zjistí, že tam má sudy s kapalnými a nebezpečnými odpady. Ten, kdo tam odpady navezl, je už ale nekontaktní.

Češi třídí jako o život, velká část odpadu však stejně skončí na skládce

Jak si někdo vůbec troufne navozit bez povolení odpady někam, kde nesmějí být?
Řada lidí má pozemek, pro který nemá využití. Když se na ně podnikatel obrátí, že se potřebuje zbavit pár tatrovek stavebního odpadu, údajně hlavně zeminy, a že jim za to zaplatí, rádi souhlasí. Anebo jde o záměrně vytvořený dlouhý řetěz firem. Setkali jsme se s případem, že se odpad navezl na plochu patřící někomu cizímu, a ti, které jsme tam chytili, ho přemisťovali na pozemek majitelky, která s tím bezelstně a bez znalostí zákona souhlasila. Připadalo jí dobré, že tam bude mít rovinu a ne svah, a všichni jí tvrdili, že je to povolené dokonce od stavebního úřadu, přitom žádnou listinu nikdo neviděl. Spoléhají, že se na to přijde pozdě a nikdo už je s tím nespojí, jejich odpovědnost „vyšumí“, nebude prokazatelná.

Podnikatelské plány s nelegálními skládkami jsou založené na tom, že někde za cenu dopravy uložím odpad a zkrachuji. Pokuty udělené inspekcí bývají ve statisících, výjimečně v milionech. Proč jsou tak nízké?
Smíme uložit sankci jen pět let zpátky a navíc se často dozvídáme o dlouhodobém nelegálním ukládání odpadů pozdě. Posledních pět let se dobře rozjíždí spolupráce s policií a státním zastupitelstvím. Díky tomu vidíme naději, že budou možná potrestáni i ti, kteří za úmyslně zkrachovalými s. r. o. stojí. Dva roky natvrdo jsou pro pachatele větší hrozbou než pokuta stovek tisíc od inspekce.