Provozovatelé horských středisek celou zimu čekali na povolení otevřít svá střediska. Zasněžovali sjezdovky, rolbovali a byli připraveni na první lyžaře. Těch se dočkali pouze během krátkého předvánočního provozu. Poté museli své podniky zavřít a otevření se již nedočkali.
„Byla to opravdu tragická sezona. Mnozí vlekaři jsou zvyklí na kolísání počasí. Víme, že každé tři roky je sezona špatná a každých sedm let ořezaná, ale co se stalo letos, nikdo nepamatuje. Mít tržby nula je opravdu bezprecedentní,“ říká Libor Knot z Asociace horských středisek.
Letošní sezona je ztrátová, máte už představu jak velké propady to budou?
Během příštího týdne bychom měli mít k dispozici konkrétní čísla od jednotlivých provozovatelů středisek, ale i vlekařů. V České republice je v provozu přibližně 350 vleků, ovšem 150 je takových, které dokážeme sledovat.
Z minulých let víme, že se tržby pohybují mezi 3,5 až čtyřmi miliardami korun v zimní sezoně. To jsou ovšem tržby, které letos nebyly. Sice byly vleky v provozu devět dní, ale bylo to před vánočními svátky a navíc hlavní sezonou. Takže šlo o dvě procenta tržeb, což je zanedbatelné. Lyžařská střediska letos přišla v podstatě o čtyři miliardy korun na tržbách, to se samozřejmě musí někde projevit.
Rádce: Jak se určuje srovnávací období při žádosti o kompenzační bonus |
Pomohly areálům alespoň kompenzační bonusy?
Ano, podařilo se nám, zejména ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu, vytvořit kompenzační program Covid Sport III Lyžařská střediska. Jsme samozřejmě rádi, že taková podpora vznikla, protože si uvědomujeme, že některé obory nedostaly vůbec nic.
Tento konkrétní krok je postavený tak, že areál dostane alespoň 50 procent nákladů, počítáno z průměru minulých let. Na druhou polovinu nákladů si někde musí půjčit nebo fungovat z vlastních rezerv či se spojit s nějakém investorem. Ve většině případů je to kombinace toho, že provozovatelé využili své prostředky, které měli z minulých let, a zároveň si půjčili peníze u bank.
V příštích sezonách tak budou splácet dluh, ale nebude na budoucí investice?
U některých to splácení bude trvat rok či dva, u některých tři až šest let. Ovšem tržby, které bývají o 30 až 40 procent vyšší než náklady, samozřejmě letos vůbec nebyly a tím pádem nebude nějaký rozvoj možný. Budoucí investice jsou nemyslitelné.
Získaných 50 procent nákladů z kompenzací není špatných, jsme rádi alespoň za to a uvědomujeme si, že to je maximum možnosti českého státu. Bohužel je to tak, že okolní alpské státy, které jsou nám stavěny do přímé konkurence, jako jsou Rakousko nebo Francie, dostaly podporu řádově vyšší. Tam to bylo také 50 procent, ale tržeb, a to je ten velký rozdíl. Jistě nám to bude ztěžovat konkurenceschopnost do budoucna. Sami víme, že český lyžař se neptá, jak velkou areál dostal podporu, jak se z krize dostane, ale hledí na to, kde se mu lépe lyžuje a líbí.
Umíte odhadnout, pro koho je momentální situace těžší? Pro ta velká horská střediska, nebo pro malé vlekaře?
Jak se říká, malé dítě, malý problém, velké dítě, velký problém. Podobné je to i v areálech. Bez rozdílů to padlo na každého. Malý areál má náklady pět milionů korun a musí se s tím nějak vypořádat, ovšem velký areál má náklady 200 milionů. Není to tak, že by ty velké areály měly menší problémy, právě naopak, budou obrovsky zadlužené.
Týká se to především pěti největších areálů v Česku, které tvoří víc než polovinu tuzemského trhu. Ty narazily na takzvaný dočasný rámec Evropské komise, který stanovuje maximální podporu státu ve výši 1,8 milionů eur, tedy asi 47 milionů korun. Proto nemohly miliony, v součtu nejméně 300 milionů, z tohoto dotačního kompenzačního fondu vůbec čerpat.
Pět největších skiareálů ČR
|
Máte tedy nějaké náznaky, že by nějaké středisko skončilo nebo by se mohla střediska navzájem spojovat, skupovat?
O nějakém krachu se zatím nemůžeme bavit, protože v úterý 30. března přišly všem provozovatelům na účet peníze z kompenzačního programu. Na stole mají nyní štosy nezaplacených faktur, které musí vyřídit, a začnou těmi, které je nejvíc tlačí.
Mnohdy to jsou polostátní podniky, jako ČEZ, které hrozí odpojením elektřiny a můžete jim ukazovat stokrát rozhodnutí ministra obchodu o udělení dotací, ale je to nezajímá. Teď neumíme odhadnout, jestli to někoho položí. Před nadcházející zimní sezonou uvidíme, jak to všechno dopadne.
Sám vím, že u nás není apetit, že by ti větší požírali ty menší, a pokud jde o dlouhodobě zdravou firmu, ta si poradí půjčkou, kterou bude splácet třeba déle, ale nebude muset do insolvence. Někteří najdou vhodného investora, který má kladný vztah ke sportu, lyžování či horám, poskytne volné finanční prostředky a domluví se na menšinovém spoluvlastnictví.
Je to výhodná investice? Přece jen jsou nestálé a nepředvídatelné zimy a zisky nestálé...
Do lyžařských areálů budou investovat spíš srdcaři než ti, kteří očekávají velký zisk, ten tam totiž spíš není. Jenže jde o to, že horská střediska nejsou jen o lyžování, ale drží celý region. I poskytovatele navazujících služeb. Jednoduchou matematikou si umíme spočítat, že jedna koruna utracená v areálu znamená sedm korun v dalších službách.
Všichni restauratéři, hoteliéři, lyžařští instruktoři a další ten velký sedminásobek lyžařského areálu najednou nemají. Horské středisko je potřeba vnímat jako celek. Vzhledem k tomu, že jde převážně o pohraničí, kde jsou malé vesničky, kde nic jiného mnohdy není, pouze cestovní ruch, tak to má fatální dopad.
Může horská střediska zachránit letní provoz?
Trend provozu v létě sledujeme už deset let, každoročně zaznamenává růst okolo pěti procent. A tato krize to nesporně ještě urychlí. Mnozí budou muset více rozvíjet své středisko i v létě, takže atrakce a lákadla, které lidi přitáhnout, se budou budovat rychleji.
Na druhé straně, ekonomicky to je spíš záplata, která hradí pouze náklady. To znamená, že to nemusíte platit ze zimy. Ale málokteré středisko má takový potenciál, aby nějakým významnějším způsobem ekonomiku vzpružilo. U nás je to například Lipno a Dolní Morava, které mají silný letní provoz srovnatelný se zimním.
