Plány na obnovu severních Čech začaly vznikat v hlubokých sedmdesátých letech. Přestože klasické technické rekultivace krajinu po těžbě obohatily, například o rekultivační jezera Most a Milada, a přestože česká rekultivační škola patří dodnes k nejlepším na světě, zkušenosti ukázaly, že samotné přírodě prospěje nejvíce, když jí lidé dají více prostoru, aby se vzpamatovala sama. Koneckonců dlouhodobě tak postupují na druhé straně Krušných hor v Německu, ale i v mnoha dalších západních zemích.
„Konvenční technické rekultivace vedou ke vzniku jednotvárných lesních nebo zemědělských ploch, které jsou choulostivé například na sucho. Ekologická obnova, kdy se na části území nechá přírodě prostor, zachová rozmanitá stanoviště. Vzniká pestrá krajina, která je schopná se lépe adaptovat na změnu klimatu, zlepšuje místní mikroklima a má velký rekreační potenciál,“ popisuje Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny nové cíle obnovy.
Že tato takzvaná sukcese na lomu ČSA funguje, potvrzují biologické průzkumy, podle nichž je už dnes jednou z přírodně nejpozoruhodnějších oblastí v Česku. Žije zde přes 300 ohrožených a více než sto zvláště chráněných druhů. Další výhodou je, že se těžební prostor mnohem rychleji otevírá lidem. Horníky a biology by tak brzy mohla vystřídat veřejnost.
Jezera náročná na vodu
Stávající rekultivační jezera Most a Milada si místní chválí. Státní podnik Diamo, který území zatopeného hnědouhelného lomu spravuje, loni oznámil, že v oblasti již neplánuje další investice. Stát chce pozemky částečně bezúplatně převést na obce a zčásti prodat. Zásadnímu rozvoji oblasti kolem vodní plochy brání také neodepsané zásoby uhlí.
Aby se mohl záměr uskutečnit, podle hejtmana Richarda Brabce je třeba vyřešit majetkové a finanční záležitosti. Uvedl, že by následné náklady mohla pokrýt dotace. „Ten potenciál je nesmírný. Tady se na to můžou přijet podívat stovky tisíc lidí z České republiky, Německa a z dalších zemí,“ uzavřel hejtman Brabec.
V krajině zdevastované lomem ČSA vykvete jezero, příroda i byznys. Proměna startuje |
Rekultivační jezera oceňují i experti. „Poměrně rychle, během pěti až deseti let, vznikla jezera s kvalitní vodou, která v nádržích v tak nízké nadmořské výšce nemá u nás obdoby,“ říká odborník na hydrologii Ivo Přikryl z ENKI. Reálné zkušenosti s provozem jezer však potvrdily, že velká jezera s uměle stanovenou hladinou jsou kvůli výparu extrémně hydrologicky i ekonomicky náročná.
„Za jezero Most jsme rádi, ale druhé takové už by bylo ekonomicky i vodohospodářsky neúnosné. Je to jeden velký výparník, jen dopouštění stojí ročně 15 milionů korun. Vytváření jezera bylo navíc dost technicky složité. Je na místě se z toho poučit a v případě jezera ČSA postupovat jinak,“ řekl bývalý primátor mostu a současný senátor Jan Paparega.
„Problémem v Mostecké pánvi na rozdíl od té Sokolovské je i odpar převyšující srážky. Doplňování vody čerpáním z Ohře do jezera Most je nákladné. Napouštění a udržování konkrétní stálé hladiny vody v jezerech ČSA a Vršany by bylo jak s vysokými provozními náklady, tak s velkou spotřebou energie, což by pro budoucí generace byla obrovská zátěž. Obě budoucí jezera by byla tedy pouze příjemci vody a neposkytovala by další účely,“ vysvětluje Přikryl.
Zbývá pět lokalit
Těžba hnědého uhlí stále probíhá na pěti lokalitách. V lomu Jiří Sokolovské uhelné, lomech Nástup a Bílina Severočeských dolů (ČEZ) a lomech ČSA a Vršany skupiny Sev.en. Už od roku 2017 se přitom ministerstva zabývají změnou plánů sanací a rekultivací, a to mimo jiné právě z důvodu zjištěných nepříznivých hydrologických podmínek. V roce 2021 pak vláda zadala dotčeným ministerstvům rozpracovat koncepce dalšího využití severočeských lomů.
Tady se těžilo uhlí. Aplikace umožní virtuální procházku po zavřeném lomu ČSA |
Z mnoha variant řešení a na základě několikaleté práce úřadů a se zapojením externích odborníků byl jako optimální vybrán tzv. balanční scénář, který počítá v případě ČSA a Vršan se zvětšením plochy ponechané přirozené obnově krajiny a v případě Bíliny a Libouše s vodohospodářskou funkcí.
Vodohospodář Jan Svejkovský ze státního podniku Povodí Ohře vnímá jako jednu z vůbec největších příležitostí pro svůj obor plánované propojení nádrže Nechranice s Libouší, mimo jiné i kvůli využití brownfieldu na celospolečensky přínosnou investici. Naproti tomu lomy ČSA či Vršany bude ideální ponechat přirozenému napouštění dešťovými srážkami a přirozenými přítoky, protože vodohospodářský význam se neprokázal.
V okolí jezera Milada u Ústí by mohli za několik let pobíhat sloni či nosorožci |
Zatímco plán na obnovu lokality ČSA je už hotový, v ostatních lokalitách ještě probíhá těžba. I jejich rekultivační plány vycházejí z představy ze 70. let, a tak je pravděpodobně také čeká revize.
Dřívější ukončení těžby v lomu Bílina, oznámené v minulých týdnech, vítá ekologická organizace Greenpeace, která se proti dřívějšímu rozhodnutí o prodloužení těžby odvolala. „Původně jsme usilovali o to, aby ta těžba nebyla vůbec prodloužena a skončila v roce 2030, ale i tak vítáme rozhodnutí, které prodloužení zkrátilo o dva roky,“ uzavřel vedoucí energetické kampaně organizace Greenpeace ČR Jaroslav Bican. Nyní bude podle něj potřeba začít řešit konkrétní plán rekultivace a budoucnost území.
