Jak se vám cíl daří naplňovat?
Na celkové vyhodnocení je to zatím moc krátká doba, letos jsme ale rozhodně pocítili, že spotřeba sektů v měsících mimo prosincovou sezonu byla vyšší než loni. Vysvětlujeme si to tak, že po odeznění krize si Češi v poslední době ekonomicky věří a více utrácejí. Než se ale potvrdí, že jde o dlouhodobý trend, bude potřeba ještě čas.
Ondřej Beránek (44) Ondřej Beránek Pochází ze Starého Plzence, kde největší česká vinařská firma sídlí, takže má k Bohemia Sektu blízko. Do podniku nastoupil v roce 1998 na pozici fonačního analytika. Absolvent matematického inženýrství na Západočeské univerzitě v Plzni se po odchodu dlouholetého šéfa Josefa Vozdeckého v roce 2012 stal ředitelem a jednatelem. Pod jeho vedením se Bohemia Sekt postupně zbavuje lihovinových značek a soustřeďuje se na šumivá a tichá vína. Vedle značky Bohemia Sekt pod firmu spadají Víno Mikulov, Habánské sklepy či Chateau Bzenec, Vinařství Pavlov. Beránek je od loňského prosince také prezidentem Vinařské unie. Je ženatý, má dvě dcery a jeho nejoblíbenějším sektem je Chateau Radyně extra brut. |
Jak významná ta změna je?
Přesně to uvidíme asi za měsíc, až si budeme moci vyhodnotit rok jako celek včetně silvestrovské noci. U sektů je spolehlivým zdrojem, podle něhož se dá měřit velikost trhu, statistika spotřební daně. Zatím jsou však k dispozici jen čísla za rok 2015, z nichž vyplývá, že meziročně trh sektů vzrostl asi o 12 procent, což je opravdu hodně. V předchozích letech to bylo jen v menších jednotkách procent. Spolu s tím v průběhu roku měříme velikost a náš podíl na maloobchodní části trhu prostřednictvím agentury Nielsen. Tato čísla nám za rok 2016 ukazují asi desetiprocentní nárůst. Jde však jen o maloobchodní trh, takže tam není zahrnut velkoobchod a gastronomie. Nevím tedy, zda prodeje v řetězcích nerostou třeba na úkor gastronomie.
Letošní nárůst prodeje v maloobchodě souvisí čistě s ekonomickou situací, nebo se mění i chutě spotřebitelů?
Češi mají určitě pocit, že si mohou více dovolit. Na maloobchodních tržbách vidíme, že nakupují více luxusnějšího zboží a častěji si tedy dopřejí i sekt. Jsou však patrné i další změny chování spotřebitelů. Víno jako takové je v módě už delší dobu. Mít znalost a povědomí o víně patří ke společenskému minimu, populární je také vinařská turistika. Kromě toho nejen v Česku, ale v celé Evropě a možná i na celém světě roste spotřeba Prosecca, italského šumivého vína z oblasti Benátek.
A jak to souvisí s Bohemia Sektem?
Prosecco je stejně jako sekt šumivé víno. Lidé ho však vnímají jako běžný aperitiv a nemají problém si ho dát, i když necítí žádnou slavnostní příležitost. Jelikož se v podstatě jedná o stejný nápoj, tak to pomáhá spotřebě celé kategorie sektu. Obliba Prosecca jako nápoje možná povede k tomu, že spotřebitelé najdou cestu i ke sklence sektu mnohem častěji, než jen při oslavách. Snažíme se proto třeba přesvědčovat restaurace, aby se nebály rozlévat sekt po sklenkách i za cenu toho, že se třeba otevřená lahev nedopije.
Přiznám se, že v pozici restauratéra bych měl obavy z toho, že mi zbudou otevřené lahve.
Myslím, že se nám daří restauratéry přesvědčovat. Vlastním testováním na vzorku dvaceti restaurací jsme si ověřili, že pokud restaurace začne sekty rozlévat, prodávat po sklenkách a aktivně nabízet, nárůst obratu za tuto kategorii je více než trojnásobný. Vybavujeme proto třeba provozy speciální zátkou, která udrží sekt v kondici i po otevření.
Jak taková zátka vypadá?
Je to takové kovové zařízení, které se pomocí nožiček přicvakne na hrdlo lahve, tlak působí proti ní a tím se celé uzavření zpevní.
A ta dokáže sekt uchovat v dostatečné kvalitě i v otevřené lahvi?
Máme vyzkoušeno, že několik dní pro takto uzavřenou lahev není vůbec žádný problém. Je ale třeba zdůraznit, že lahev má tři čtvrtě litru, standardně si zákazník objedná deci nebo dvoudeci a pravděpodobnost, že se lahev za den vypije, je tedy vysoká. Ze strany restauratérů se často jedná spíše o psychologické obavy.
Kolik restaurací se vám už podařilo přesvědčit, aby sekt tímto způsobem rozlévaly?
Přibližně čtyřicet procent restaurací, které náš obchodní tým navštěvuje. Na celém trhu je to podle posledních oficiálních dat, která máme od společnosti DataServis z roku 2015, 12 procent restaurací. U prémiových restaurací je to až 24 procent. Stále se snažíme přesvědčovat, že nalévat sekt po sklenkách je naprosto samozřejmé, věříme tedy, že podíl ještě poroste.
Jaký dopad měl příchod německé značky sektu Rotkäppchen na tuzemský trh?
Podíl značky Rotkäppchen se v auditech zatím výrazněji neprojevil, podle našich odhadů se prodá několik desítek tisíc lahví (Bohemia Sekt za rok 2015 prodal 11,5 milionu lahví, pozn. red.). To, jak byl Rotkäppchen úspěšný v letošní vánoční sezoně, uvidíme až za několik měsíců. Zaznamenali jsme ale výraznou marketingovou kampaň.
Bohemia Sekt utržil v loňském roce 1,8 miliardy korun, což meziročně představovalo desetiprocentní nárůst. Jak už jste zmínil, nejdůležitější část roku ještě nemáte vyhodnocenou, dokážete přesto odhadnout, jak bude vypadat letošek?
V čísle 1,8 miliardy jsou zahrnuty všechny naše výrobky, tedy nejen sekty, ale i tichá vína a lihoviny, a to včetně spotřební daně. Segment lihovin byl u nás dlouhodobě menší než ostatní kategorie, kvůli vysoké spotřební dani měl však na tržby podstatný vliv. Letos jsme však prodali naše lihovinové značky Pražská vodka, Nordic Ice a Dynybyl skupině Stock Spirits, což se na tržbách projeví. Můj odhad tedy je, že bychom se mohli v tržbách pohybovat nad úrovní loňského roku možná o jednotky procent.
Proč jste se těchto lihovin zbavili?
Koupili jsme je v roce 2005 od švédské lihovinové skupiny V&S Group. Tehdy jsme ještě byli výhradní distributor značek Cinzano a Campari a nákupem jsme chtěli vybudovat třetí segment k tichým a šumivým vínům. Posílili jsme postavení na trhu lihovin a rozložili podnikatelské riziko.
To už nehraje roli?
Od té doby se spousta věcí změnila. Výrazně jsme posílili v tichých vínech, se kterými jsme tehdy zdaleka nebyli tak úspěšní jako dnes. Třeba našich Habánských sklepů se tehdy prodávala šestina dnešních objemů. Mezi Čechy se prosadil příklon k moravským vínům a celý segment tichých vín se vyvíjí velmi pozitivně. Oproti tomu v kategorii lihovin jsme v roce 2010 přišli o distribuci Cinzana a Campari. Pak vypukla metanolová aféra, my jsme se nechtěli zapojovat do následných cenových válek s ostatními výrobci a naše prodeje od té doby v podstatě jen stagnovaly.
Stahujete se tedy ze segmentu lihovin úplně? Pořád máte třeba ještě vodku Gorbatschow.
Předpokládám, že s tím, jak opustíme trh s lihovinami jako takový, tak i vodka Gorbatschow bude do Česka distribuována nějakou jinou cestou. Do budoucna se chceme zaměřit na sekty, tichá vína, na budování a rozšiřování vinic.
S jakou rolí počítáte u tichých vín? Je možné, že se stanou důležitějšími než sekty?
To asi ne. Sekty jsou pro Bohemia Sekt číslo jedna, což předurčuje i název. Roli však mají velmi důležitou. Současná tuzemská produkce tichých vín pokryje jen asi třetinu celkové spotřeby vína v Česku, což otevírá prostor pro další posílení. V dalším rozvoji nás nejvíce brzdí nedostatek tuzemských hroznů, což je to dáno tím, že rozloha vinic je omezená.
Nedostatek vinic je velké téma. Jak se vám daří získávat nové?
V posledních letech jsme výměry rozšiřovali hlavně vlastní výsadbou. Podařilo se nám zajistit si pozemky nebo užívací vztahy k pozemkům ve viničních tratích, kde předtím vinice nebyly a my jsme je tam vysadili. Další cestou mohou být akvizice vinohradnických podniků, ale na to dosud nedošlo.
Získáváte tedy nové vinice převážně pronájmem?
Takto se to říct nedá. Pokud se nám podaří najít lokalitu, kde bychom mohli vysadit nové vinice, je tato plocha zpravidla kombinací našich vlastních pozemků, které se nám podařilo vykoupit, a pozemků propachtovaných minimálně na třicet let. Pro získání případné dotace na výsadbu vinice je potřeba doložit užívací stav ke všem parcelním číslům, což je občas velmi limitující. Například v Bzenci máme půdní blok, který má několik stovek vlastníků, z nichž několik desítek je od roku 1948 neznámých. Je proto potřeba jít do archivů, obnovovat dědická řízení – a to je na několik let.
Zmínil jste i akvizici vinařství. Žádné takové se v České republice nerýsují?
Občas menší i větší akvizice v Česku proběhnou, pouze jsme žádnou neuskutečnili. Zemědělské podniky se kupují jinak než ostatní firmy. Běžně je naprosto klíčová součást přípravy akvizice takzvaná „due diligence“, tedy ekonomickoprávní prověrka, aby si kupující ověřil, co vlastně kupuje. V zemědělství to nefunguje. Tam s trochou nadsázky ráno projevíte zájem, odpoledne podepíšete a druhý den se přijdete podívat, co jste vlastně koupil.
Slyšel jsem přesně opačný příběh o nákupech v zemědělství. Nejdříve roky jednáte, přemlouváte, ladíte detaily, aby vám prodávající den před podpisem řekl, že si všechno rozmyslel a že nic prodat nechce.
To je také možné, takto to probíhá, pokud skupujete pozemky od jednotlivců. Náš kolega, který se tomu na Moravě věnuje, má rekord čtrnáct návštěv u vlastníka, než se mu ho podařilo přesvědčit k prodeji pozemku, a my tak mohli půdní blok uzavřít.
Letos došlo k prodeji Vinných sklepů Lechovice, majitele změnilo také vinařství Neoklas. Dá se z toho vyvozovat, že dochází k přeskupení trhu?
Probíhá postupná koncentrace, ale rozhodně není tak rychlá, jako tomu bylo v minulých letech v jiných potravinářských oborech.
Neznamená to tedy, že by mizeli malí vinaři?
Myslím, že počet malých vinařů dokonce roste. Produkty malých vinařů totiž část spotřebitelů vyžaduje.
