Pozdě :/

Hraju MtG už více jak šest let. Jedna věc je hrát s kamarády v hospodě, druhá účastnit se turnaje. To druhé je důležitý, pokud se chcete stát dobrým hráčem. Když jsem po dvou letech hraní odjela na svůj první turnaj do Londýna, zjistila jsem, že neumím nic :) Důležitý je to nevzdat. Mít odhodlání a lásku k fantasy světu.

Přesně tak. Já se nyní po letech vracel k MtG Aréně. A upřímně, i když jsem si poskládal dva tier 1 balíčky, tak ty začátky byly krušné.

Chytit vůbec tempo, naučit se všechny komba které nyní fungují, jaké mají jednotlivé barvy removaly a co u kterého balíku znamenají netapnuté země čekající na můj útok... Krušné dva měsíce.

Záleží na úhlu pohledu. Výrobce hry vyzdvihuje, že chce odtrhnout děti od mobilu. To zní velice dobře, hodně rodičů na tu PR omáčku uslyší. Já to vidím trochu jinak. Děcka na mobilu budou díky aplikaci stejně a navíc budou furt škemrat o nákup dalších a dalších papírových karet. Kdo z toho jako jediný bude profitovat je zřejmé....

S dětmi hrajeme Bang! Máme všechna možná rozšíření, každý hraje za 3 až 4 postavy, jedna hra 2-3 hodiny. Doporučuji. Pro holky to moc není, ale kluci to mají rádi

Také jsem si říkal, že zapomínají na tento druh karetních her - Bang!, Sabotér aj.

A jak jste přišel na to, že Bang! pro holky není? Znám dost takových, které si to užívají a umí to skvěle hrát (ale je pravda, že já to hrávám s lidmi, kde nejmladší jsou v pubertě).

No, něco na tom bude, že (nejen) děti přesedlávají k počítačům. Kdysi jsme hrálu Magic: The Gathering výhradně ve školních lavicích, herně a internátu/koleji. Pak jsme se po škole rozprchli a jelikož nemám kde hrát, tak jsem přesedlal na MtG Online.

A nyní vyšla MrG Arena a od té už mě nikdo neodtrhl dobré dva měsíce

Pěkné... jako přípravka na M:TG :)

Jednou jsem četl sci-fi povídku, ve které hlavní hrdina udivoval schopností písemného sčítání a násobení bez kalkulačky a vojáci z toho udělali novou překvapivou strategii proti nepříteli.

Nevím ale, jestli je pro děti od tabletů a iPhonů ještě cesta zpátky ke komunikaci, na kterou byla zvyklá naše starší a střední generace. Totiž otevřít pusu a říkat něco, co druhý poslouchá a chápe. Moc bych jim to přál, ale na vlastní kůži vím, že mobilní aplikace a hry jsou sakra lákavé.

Vzpomněl byste si na název té povídky? Ten popis mě zaujal, rád bych si ji přečetl (na papíře, ne v .pdf)