Dvořák si vyhlédl lukrativní byt v centru Prahy v Pařížské ulici, který se radnice rozhodla spolu s řadou dalších zprivatizovat. Aby privatizace běžela hladce a aby radní nevzbudili nevoli Pražanů, byty napřed nabízejí lidem, kteří v nich bydlí jako nájemníci. Nabídka je vždy hluboko pod cenou, jakou by byli ochotni nabídnout jiní zájemci, hledající byt na volném trhu v inzerátech.
Jedna z verzí mluví o tom, že Dvořák se domluvil s nájemníky, dal jim půl milionu korun na privatizaci a k tomu jim stranou přidal čtyři miliony jako odstupné, aby na něj byt převedli. Tím dorovnal skutečnou tržní cenu bytu na jedné z nejprestižnějších adres v zemi. Otázkou je, kde vzal tolik peněz a zda nejde o daňový únik.
Soudě podle inzerátů v novinách ve znění "prodám byt před privatizací" se v Česku, a zejména v Praze, lidé pokoušejí o obdobné transakce poměrně často. A to přesto, že podle právníků a lidí z realitních kanceláří jde o poměrně riskantní obchody - a to nejen pro politiky kvůli jejich pověsti, ale i pro běžné občany kvůli právním pochybnostem takových transakcí.
"Je pravda, že byty privatizujeme zhruba za třetinu tržní ceny. Nicméně obchodovat s takovýmto bytem před privatizací je velmi nejisté, právně to není nijak pojištěno. Ti lidé velmi riskují," tvrdí Jiří Kejla, právník Městské části Praha 7, kde právě probíhá privatizace několika tisíc bytů. "Ovšem dokud je u bytů poptávka větší než nabídka, vždy se budou hledat cestičky, jak to obejít," říká Kejla.
Jednou z nejčastějších "cestiček" je podle lidí z oboru takzvaná fiktivní výměna (viz box). "Existují specializované realitní kanceláře, které fiktivní směny zprostředkují," uvádí člen rady Asociace realitních kanceláří ČR Jaroslav Novotný, podle něhož je však taková transakce velmi nečistá a riskantní, protože v případě komplikací se nelze domoci práva. Čistší by podle Novotného bylo uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, kde však musí kupec čekat dlouhou dobu, během níž se může cokoli zvrtnout.
Soukromí majitelé nájemních bytů potvrzují, že s nájemními smlouvami se obchoduje i bez privatizace, pouze s cílem získat nájem v bytě s regulovaným nájemným.
"V našich domech máme dvě až tři výměny ročně, z toho jednu odhalíme jako fiktivní. Jedná-li se o obecní byty před privatizací, motivace k takovým akcím je ještě větší," uvádí šéf developerské společnosti Ekospol Evžen Korec.
Důkazem, že i další města se s černými obchody s jejich nemovitým majetkem potýkají, je například Česká Lípa. Tam radnice vyplácí na ruku kolem dvou set tisíc lidem, kteří se z obecního bytu chtějí odstěhovat. Radní tento postup zvolili letos na jaře a cílem bylo právě to, aby odradili občany od machinací s byty.
|
Jak se obchoduje s byty v privatizaci |
|
Případ Dvořák: Dosavadní informace nasvědčují tomu, že se radní za ODS Filip Dvořák domluvil s nájemníky bytu v Pařížské ulici, který jim město nabídlo v privatizaci za půl milionu korun, tedy za zlomek tržní ceny. Podle České televize a ženy, která v bytě bydlí, radní nájemníkům poskytl peníze na privatizaci a navíc jim 'půjčil' čtyři miliony korun, které však podle ČT už nebude chtít zpět. Legální výměna: Výměna za byt, který vlastníte, s doplatkem nebo bez. Legální smlouva o smlouvě budoucí: Nájemník uzavře se zájemcem smlouvu o smlouvě budoucí, že po uplynutí omezujících lhůt na něj byt převede. Kupec může poskytnout zálohu, za niž nájemník uhradí městu privatizační cenu. V Praze je však omezující lhůta tři roky - obě strany si tedy musí důvěřovat. Fiktivní výměna: Zájemci, který nemá byt k výměně, zařídí realitní kancelář za provizi nájemní smlouvu na její fiktivní byt a bleskově vyřídí trvalé bydliště včetně vystavení občanského průkazu. Pak sepíše dohodu o výměně bytů, kterou schvaluje zastupitelstvo. Majitel obecního bytu dostane „odstupné“ a fiktivně se odstěhuje do bytu realitky. Transakce je riziková - zájemce musí důvěřovat realitce, svěřit jí předem peníze i doklady - ale velice častá. |
