"Máme společnou kasu, vezmu si jen kapesné. To fungovalo i před revolucí, kdy jsem na tom byl platově úplně jinak."
Jako ministr přinese domů zhruba 100 tisíc korun měsíčně. Tvrdí, že rodina bezpečně ušetří. "Já coby ministr utratím ještě míň než náměstek. Ráno v šest vstávám, sednu do auta a po sedmé jsem na ministerstvu. Domů se dostanu v devět, deset večer. Předtím jsem dal dvacku za noviny, jako ministr je dostávám. To je jedna z výhod," říká s úsměvem.
Platí jen za obědy v kantýně. Kolik, přesně ani neví. "Strhávají mi to z platu, u kasy jen projedu kartu čtečkou. Asi 25 korun. Vaří docela dobře. Můžu si vybrat ze tří čtyř jídel. Potkám spoustu známých, s většinou si tykám. Popovídáme si o fotbale. Proč bych chodil jinam?"
"Já i žena jsme šetřílci. Vychovali nás tak rodiče. Pro ně byla půjčka nepřijatelná. Dluhů se báli jak čert kříže. Máme to podobně. Nikdy bych si nevzal spotřebitelský úvěr třeba na dovolenou nebo na vánoční nákupy. Ani auto na leasing. Je to dražší a investice do auta nepatří k těm výhodným. Pokud na to nemám, nekupuju to."
Jediné zadlužení, které Janota uznává, je hypotéka. "Mnohdy je nezbytná. A ta půjčka je aspoň krytá zástavou majetku. Ale některé rodiny nejsou příliš zodpovědné. Vezmou si hypotéku na hraně, pak přijdou o práci a jsou nahraní."
A ještě jednu radu má, hlavně pro mladé: "Spořte si na důchod. Je to podle mě dobrá investice. Navíc penzijní reforma je v nedohlednu."
