Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvV letošním roce se v mnoha lidech probudila touha kutit a zvelebovat svoje bydlení, nábytkářům ale naproti tomu ubylo zakázek pro kanceláře. „Češi v karanténě mají dostatek času se zabývat tím, jestli doma potřebují něco opravit. Došlo tak i na takové ty dlouho odkládané věci a je velmi viditelný trend vybavování rezidenčních prostorů. Na druhou stranu se ale stoply objednávky do kanceláří,” říká Čudka.
V době krize se na trhu objevují nové, často i protichůdné trendy. Někteří lidé se dostali do finančních potíží a kupují jen nezbytné věci, na druhou stranu chce zase řada lidí naopak investovat do kvality a pořídit si něco na delší dobu.
„Myslím si, že lidé méně nakupují a pečlivě se rozmýšlejí, do čeho investují. Takže ačkoliv jsou s penězi opatrnější a kupují si jen nezbytné věci, jsou za ně ochotni utratit více, jelikož chtějí opravdu kvalitní kousek. Když nemáte peníze, prostě chcete něco, co vydrží. Do nábytku se tedy teď spíše investuje, než že by se nakupoval,” vysvětluje prezident Asociace českých nábytkářů.
Během první i druhé vlny pandemie došlo k uzavření prodejen, což pocítili i nábytkáři. Především pro malé a střední firmy pak zavřený obchod znamenal výpadek příjmu. „Nábytek se přes eshop až tolik neprodává. Hodně ale záleží o jaký jde obchod. Velké řetězce, které nabízejí docela levné zboží jsou na tom dobře, ti malí prodejci, kteří jsou závislí na prodeji v kamenných obchodech a showroomech jsou na tom o poznání hůř,” říká Čudka.
U některých výrobků však obliba nákupů přes internet narůstá. „V nižším cenovém segmentu či u zákazníků, kteří nábytek potřebují hlavně rychle, obliba nákupů online roste. U opravdu kvalitních výrobků stále převládá běžný styl nakupování. Na drahou pohovku se proste chcete podívat předtím, než si ji pořídíte a budete na ní sedět,” dodává Čudka.
Český nábytek míří do Německa i Anglie
I přes nepříznivý rok mají tuzemští výrobci nábtyku dobře našlápnuto. „Českým nábytkářům se v posledních letech daří dobře. V roce 2012 byla produkce nábytku 35 miliard, v roce 2020 odhadujeme 49 miliard. Šedesát procent nábytku se vyváží, takže jsme silně proexportní,” říká prezident Čudka.
Český nábytek putuje hlavně na západ. „Nejvíce vyvážíme do Německa, pak třeba i do Anglie či Francie. Pro Němce jsme atraktivní, protože u nás máme smysl pro krásno, ale zároveň jsme s nimi schopni podnikatelsky spolupracovat,” dodává šéf nábytkářů.
Ačkoliv jsou v Česku firmy, které se specificky zaměřují na určitý typ nábytku, do ciziny zamíří směs všeho možného. „Nejvíce vyvážíme součástky jako různá dvířka nebo kování, pak i dost sedadel nebo zdravotnického nábytku. O něco méně pak plastový nábytek, kancelářský nábytek nebo ložnice. Nedá se tedy říct, že bychom dominovali v rezidenčním nábytku, je to tady spíš takový pelmel všeho,” popisuje Čudka.
I přesto, že jsou výrobní kapacity českých nábytkářů velké, plně nepokryjí spotřebu českých zákazníků. „Českou spotřebu nábytku pokrýváme ze 40 procent. Zbytek jsou právě velké řetězce, kde se kupuje laciný nábytek. Neřekl bych ale, že nás tyto korporáty drtí. Málokterý výrobce u nás by chtěl dělat tak levné věci s tak malou marží, to by se muselo dělat opravdu masově. Spíše se snažíme soustředit na ten vyšší segment a přidanou hodnotu,” říká prezident nábytkářů Čudka.
Kvalitní dřevo s certifikací
Plná soběstačnost nepanuje ani u materiálu. Ačkoliv je v České republice mnoho lesů, jen velmi malá část z nich splňuje podmínky na zpracování pro nábytek.
„Našim zájmem je mít kvalitní materiál za dobré peníze. Je jasné, že co se týče logistiky je samozřejmě nejlepší brát české dřevo, jelikož ten dovoz bude levnější. Pak do toho ale vstupují další faktory, jako je například certifikace. V Česku máme okolo čtyř procent certifikovaného lesního porostu, takže někteří výrobci dovážejí z ciziny, aby mohli mít kvalitní dřevo,” říká Čudka v Rozstřelu.
Podle prezidenta asociace má i přes veškeré peripetie nábytkářství tradici a stabilně si vede dobře. „Je těžké říct, co je zlatou érou českého nábytkářství. Někdo by mohl říct, že to bylo v sedmdesátých letech, kdy jste na kvalitní kus čekali měsíce, někdo zase, že je to teď, protože to měří podle objemu výroby. Asi to ale nejde přesně specifikovat, každá doba má něco do sebe,” uzavírá Martin Čudka.
