Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Optikou zkušeností covidu a energetické krize – mimo jiné – se ukázalo, že český stát není schopen řešit větší množství komplexních problémů najednou. Jsou tu určitě akutnější problémy než přijetí eura. Namátkou velké rozdíly v kvalitě školství, nízká efektivnost čerpání evropských dotací a pomalé schvalovací řízení,“ vypočítává hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.
„To jsou věci, které jsou pro českou ekonomiku v tuto chvíli důležitější. Proto bych to načasování nutně netlačil do těch nejbližších let, ale hledal bych spíše určitou rozumnou celospolečenskou shodu. Viděl bych euro v Česku v horizontu, řekněme, následujících deseti let a myslím si, že se nám nic nestane, když tady pár let ještě budeme s korunou,“ dodak Bureš.
Je eurozóna elitním klubem? Rating států ukazuje opak, říkají ekonomové |
Podle viceprezidenta Svazu průmyslu Radka Špicara jsou v prvé řadě potřeba konkrétní kroky, tedy splnění maastrichtských kritérií. „Myslet si, že teď se rozhodneme a vstoupíme do eurozóny, tak takhle jednoduché to vlastně naštěstí není. Měli bychom nejen kvůli euru, ale kvůli nám samotným, udělat mnoho domácích úkolů.“ Jde podle něj například o zkrocení inflace, bude nutné dostat pod kontrolu deficit i státní dluh.
O výhodách i nevýhodách bude potřeba ještě důkladně debatovat. „Jsem přesvědčen, že by nám pomohla nová Bezděkova komise pro otázky společné evropské měny,“ řekl Špicar s odkazem na komisi, která před lety pod vedením Vladimíra Bezděka připravovala vládě podklady pro důchodovou reformu. A dodal, že za rozumný termín přijetí eura považuje rok 2030.
Klaus vyzval, aby rozhodnutí o euru předcházelo referendum všech občanů |
Podle Jana Bureše nás teď čeká pět, šest, možná deset let období, kdy nejen Česko, ale i celá evropská ekonomika bude procházet poměrně výraznou strukturální transformací. „Přece jenom dochází k určité deglobalizaci, je tady tlak na dekorbonizaci průmyslu. My v tomto ohledu bohužel jiní než průměr eurozóny, my jsme velice blízcí Německu, ale strukturálně zase ne až tolik,“ přemítá ekonom.
Exportní podniky, které za přejetí eura horují, podle Bureše často nevidí makroekonomická rizika. Ta můžou spočívat v tom, že se Česko vzdá samostatné měnové politiky ve chvíli, kdy pravděpodobně přijdou šoky, které na ekonomiku budou dopadat jinak, než na průměr eurozóny. „Pro mě teď aktuálně ten čas možná není nejlepší,“ dodal Bureš, který se rovněž vyslovil pro vznik společnou debatní platformu.
Ta by měla být důležitá i směrem k dalším volbám, aby politické strany přiměla odkrýt karty a zaujmout jasnější a konkrétnější stanovisko.
Pavlův projev potěšil politiky pětikoalice. ANO i SPD vadí jeho podpora eura |
Navázání na euro je v Česku už nyní podle Radka Špicara ze Svazu průmyslu tak silné, že tuzemskou ekonomiku výrazně ovlivňuje. Česko zároveň dění v eurozóně nijak ovlivnit nemůže. „Považuji za mnohem lepší variantu, abychom euro přijali a podíleli se na rozhodování. Abychom pomohli těm zodpovědným státům, které mají veřejné finance v pořádku a tlačí na fiskální odpovědnost v rámci Evropské unie. Abychom opravdu vyztužili ten seriózní a odpovědný sever,“ uvedl.
Jak pomohla koruna i samostatná měnová politika ve zvládnutí vysoké inflace, na tom v Rozstřelu shoda nepanovala. „Navzdory tomu, že máme vlastní monetární politiku, měli jsme jednu z nejvyšších inflací v celé Evropě, výrazně vyšší, než byl průměr eurozóny, A také vyšší, než měli třeba na Slovensku. Koruna nás nebyla schopná ochránit před vysokou inflací, ale donutila nás bojovat na dvou frontách. Bojovali jsme s vysokou inflací a zároveň se nám prodražily úvěry – jak nám podnikům, tak i lidem na hypotékách,“ míní Špicar.
Euro nižší inflaci nezaručí, jeho výhody však převažují. Důkazem je Slovensko |
Podle Jana Bureše naopak měnová politika zafungovala velice dobře. „Je poměrně zjevné, že vysoké úrokové sazby fungovaly správně, že tlumily domácí poptávku. Určitě tady je řada důvodů, proč ten transmisní mechanismus nefunguje tak dobře jako v minulosti, například máme vysoký podíl eurových úvěrů. Ale přesto poměrně výrazně fungoval. Česká národní banka jenom reagovala na inflační šok, který šel do české ekonomiky – a ten byl z různých důvodů opravdu velký. Česká ekonomika přece jenom není strukturálně a z hlediska ekonomické konvergence tam, kde je eurozóna,“ uvedl Bureš.
Společně se oba zástupci finančního i průmyslového sektoru shodli na tom, že součástí veřejné debaty by mělo být i vyvrácení některých zažitých mýtů – například, že s přechodem na euro je spojené zdražení. To podle obou diskutujících spolehlivě vyvrátil příklad zavádění evropské měny na Slovensku. Podle Špicara by naopak zavedení eura pomohlo snadnějšímu srovnání cen v jednotlivých zemích a zesílilo tlak na cenové dorovnání s levnějšími okolními zeměmi a možná vedlo i k vyššímu tlaku na růst mezd, kde by bylo porovnání také snadnější.
Podle Špicara bude pro Česko klíčové nastartování další transformace směrem k přesunu od subdodavatelské ekonomiky k produkci finálních výrobků. Dále bude potřeba zde udržet zisky, jež v tuzemských firmách vytvoří zahraniční kapitál, aby každým rokem neodcházelo 500 miliard do zahraničí.
„A třetí úkol: musíme digitalizovat, automatizovat a robotizovat ekonomiku, protože máme malou produktivitu a chybí nám na trhu práce 200 tisíc lidí. A jestli tohle zvládneme, tak budeme konvergovat, ekonomika bude posilovat, bude dohánět ty nejvyspělejší a s prominutím bude úplně jedno, jestli platíme korunu nebo eurem, protože euro z vás Německo ani Řecko neudělá. To závisí na úplně jiných věcech, euro je prostě ta měna, to je převodní jednotka, to z vás neudělá šampiona ani bankrotující zemi,“ shrnul za souhlasu ekonoma Jana Bureše viceprezident Svazu průmyslu.
„Kdybych měl něco české vládě doporučit, tak přesně tyto priority bych dal na první místo,“ uzavřel Bureš.
