Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle Aleše Roda je prvním zásadním problémem českého zdravotnictví to, že náklady na zdravotní péči převyšují růst ekonomiky. To způsobuje zvyšující se podíl výdajů na zdravotnictví v rámci stávajícího hrubého domácího produktu (HDP).
Takhle to dál nejde
Ekonom konstatuje, že tento trend není z dlouhodobého hlediska udržitelný, a to zejména s ohledem na demografické změny, hlavně stárnutí populace, které výrazně zvýší poptávku po zdravotní péči.
„Stárnoucí populace znamená nejen vyšší potřebu zdravotní péče, ale také menší počet ekonomicky aktivních lidí, kteří by mohli do systému přispívat. Výsledkem je menší finanční základna, z níž by mohly být pokryty rostoucí náklady zdravotnictví,“ říká ekonom.
A pak je tu podle něj i další problém: velká závislost českého systému na veřejném financování. Zdravotnictví je totiž financováno primárně z veřejného zdravotního pojištění, což sice zajišťuje širokou dostupnost péče, ale zároveň podléhá politickým vlivům. „Asi 85 korun z každé stovky, které do zdravotnictví posíláme, prochází politickou mocí,“ vysvětluje Rod s tím, že podle něj politici čelí tlaku voličů, aby neprováděli reformy, které by mohly být nepopulární. K zásadním změnám by však měli najít odvahu.
V rámci českého zdravotnictví existuje podle něj ještě další problém: „neformální financování“, ve skutečnosti faktická korupce, což často znamená obcházení pravidel formou neoficiálních plateb lékařům ze strany pacientů. Jde ve skutečnosti o úplatky, kterými pacienti získají rychlejší nebo kvalitnější péči. Takovéto neformální platby podle Rota rozdělují zdravotnictví na péči „pro všechny“ a „pro ty, kteří mají peníze nebo kontakty“, což je nespravedlivé.
A co tedy hrozí ve chvíli, kdy se s nevyhovující situací nic neudělá? Následky mohou být podle ekonoma velmi vážné. „Systém tak, jak funguje dnes, zkrátka nemůže dlouhodobě přetrvat.“
Doplňkové komerční připojištění
Řešením je podle Aleše Roda přijmout reformy v horizontu pěti let, aby se systém stabilizoval. „V tomto horizontu bychom měli přijmout takové kroky, abychom zatáčku ještě dokázali vybrat,“ varuje ekonom před možným kolapsem.
Podle Roda existují tři pilíře, na nichž lze český systém zdravotnictví reformovat. Prvním je prevence. Snížením potřeby zdravotní péče díky primární prevenci by bylo možné ušetřit značné množství prostředků. „Podle studií by prevence mohla až o 70 procent snížit potřebu lékařských zákroků.“
Dalším krokem by měly být podle člena NERV inovace a efektivita. „Zahrnovalo by to restrukturalizaci nemocniční sítě, efektivnější organizaci péče a další inovace, které by mohly zvýšit efektivitu systému.“
A poslední nezbytnou součástí reformy by podle Aleše Roda mělo být zavedení spoluúčasti. To by nemělo být tabuizované, zneužívané v politickém souboji. Na druhou stranu zavedení soukromého pilíře financování zdravotnictví nesmí znevýhodnit sociálně slabší občany.
Rod navrhuje umožnit pacientům, aby si za některé služby připláceli, případně aby se zavedla možnost doplňkového komerčního pojištění, čímž by se rozšířil podíl privátních prostředků v systému a zvýšila možnost volby pro pacienty.
Ekonom hovoří o nutnosti umožnit pacientům příplatky na konkrétní služby nad rámec základní péče hrazené z veřejného pojištění. Právě stávající základní péče, ale musí být ze zákona zachována a ani možnost připojištění podle ekonoma do ní nesmí zasáhnout.
Navrhuje model, kde by si pacienti mohli volit například lepší či rychlejší péči, aniž by museli celý zákrok platit zcela sami. Systém by mohl fungovat tak, že by pacient prostřednictvím doplňkového komerčního pojištění zaplatil rozdíl mezi základním zákrokem, hrazeným z veřejného pojištění, a nadstandardním zákrokem, čímž by se přístup k lepší péči zpřístupnil i nízkopříjmovým skupinám. „Nikdo si nepohorší a někdo by si naopak mohl polepšit,“ uzavírá ekonom.
Jak konkrétně by mělo doplňkové pojištění fungovat? U jakých pojišťoven by si ho mohli pacienti zařídit? Fungují podobné modely i v jiných zemích Evropské unie? A nemůže doplňkové pojištění vést k větším rozdílům mezi bohatými a chudými pacienty? I na to odpovídal Aleš Rod v Rozstřelu.
