Ředitel spalovny v pražských Malešicích Aleš Bláha

Ředitel spalovny v pražských Malešicích Aleš Bláha | foto: Michal Šula, MAFRA

Škvára končí na skládce, ale může z ní být silnice, říká ředitel spalovny

  • 14
Více než dvacet let fungující spalovna komunálního odpadu v pražských Malešicích prochází za provozu rekonstrukcí za 2,8 miliardy korun. Z 90 procent ji zásobuje svým komunálním odpadem město Praha, zbytek kapacity naplňuje odpad od podnikatelů. „Cílem obnovy je i snížení emisí a zkvalitnění škváry, která po spálení odpadu zbude,“ říká ředitel spalovny Aleš Bláha.

Proč trváte na názvu „Zařízení pro energetické využití odpadu“ (ZEVO)? V čem se liší od „obyčejné“ spalovny?
V účinnosti. Spalovna představuje odstranění odpadu, ZEVO jeho využití – ze zákona musí minimálně 60 procent energie z odpadu přeměnit na teplo nebo elektrickou energii. Tu pouštíme do sítě, nebo ji využíváme na pohon vlastních strojů, ventilátorů, čerpadel. Malešice mají účinnost 70 procent.

Komu dodáváte teplo?
Zásobujeme teplem a elektřinou v průměru 20 tisíc pražských domácností. V létě to jde víc do elektřiny, v zimě víc do tepla. Do teplárny je to od nás 1,5 kilometru, dodáváme tam horkou vodu. Technologickou páru dodáváme do závodů v okolí, které vyrábějí betonové bloky, nápoje nebo mléčné produkty.

Co se děje s nevyužitými 30 procenty energie?
To jsou ztráty. Teplo z parní vlečky z komína, teplo unikající skrze kotle a ostatní technologické komponenty, teplá škvára, která se chladí ve vodních lázních.

Na skládce se také využívá část energie z odpadu, unikající metan...
Výtěžnost plynu je mnohem nižší, navíc metan dokážou na skládce jímat jen asi z poloviny, zbytek stejně unikne do ovzduší. Skládka znamená nevyužitý energetický potenciál, zápach, krysy, rozlétaný odpad, problém je zahoření skládek a nedokonalé spalování s únikem veškerých škodlivin. Těžké kovy z akučlánků jsou pak na skládce tikající bomba. Skládka měla opodstatnění v šedesátých a sedmdesátých letech, dnes máme modernější postupy.

Jak s nebezpečnými látkami z odpadu zachází ZEVO?
Těžké kovy se u nás termicky převedou do plynné fáze a z ní je to sofistikovaným systémem odfiltrováno. Na čištění spalin se používá vápenná suspenze a aktivní uhlí, které dokážou těžké kovy ze spalin odstranit. Úsušky nebo popílek s těmito pomocnými látkami pak představují do 1,5 procenta vstupní hmotnosti odpadu. Končí na skládkách nebezpečného odpadu, které jsou nesrovnatelně přísněji kontrolované než klasické skládky. Navíc nakládáte s mnohem menším množstvím odpadu, což je snazší a bezpečnější.

I po spálení zůstává zhruba pětina hmotnosti odpadu. Co s ním?
Ze spalovny vedle popílku vypadává škvára, kamenivo, porcelán, prach, písek, který neshoří. V Nizozemsku, Dánsku nebo Německu se využívají jako konstrukční materiál, který slouží například jako podklad pro stavbu komunikací a parkovišť. V Česku na to ještě není zákon, ale chtěli bychom to ve spolupráci s ostatními spalovnami prosadit. Škvára dokáže nahradit přírodní zdroje, má podobné vlastnosti jako čedič. Dnes se vozí na skládky, kde ji skládkaři používají k prokládání jednotlivých vrstev zhutněného směsného odpadu a pro pokrytí tělesa skládky při rekultivaci.

Záměry na stavbu nových spaloven narážejí na odpor veřejnosti. Myslíte, že se lidé bojí znečištění ovzduší?
Jsou to předsudky, lidé jsou špatně informovaní. Technologie ve spalovnách jsou mnohem čistší, než legislativa požaduje. My vypouštíme desetinu až polovinu povoleného množství škodlivých látek. Na druhou stranu některým lidem přijde normální topit plastovým odpadem, i když je to zakázané. Těchto nekontrolovaných lokálních topenišť máme statisíce. Je asi pohodlnější odpad večer nacpat do kamen než ho odnést do kontejneru. Pod rouškou tmy nikdo nevidí, ze kterého komína kouř stoupá. Možná se s tím lidem dobře zatápí, protože plast rychle chytne.