A k tomu musí řetězce platit dodavatelům marži aspoň 10 procent.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/retezce-akce-marze-ceny-regulace-francie-toman.A190621_484440_ekonomika_fih

Nechte psát článek někoho, kdoi se vyzná mezi hodinkami a holínkami. Marže se nikomu neplatí. Marže je rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou vztažený k prodejní ceně.

Pro pana redaktora polopaticky: nakoupím-li za 90 kč a prodám za 100 kč, je rozdíl 10 Kč. Tento rozdíl vztažený k mé prodejní ceně je 10 Kč / 100 Kč = 0,1, neboli 10%.

Dodavatelům se platí jednoduše moje nákupní cena, nebo-li jejich prodejní cena.

Zákaz prodeje pod nákup je zvěrstvo. Obchodník s tím běžně počítá, na prvních 20-ti kusech vydělá 50% a poslední 2-3 vystavené kusy prodá s mírnou ztrátou. V průměru má slušný výnos a neleží mu starší věci skladem a neblokují finance.

U oblečení je to stejné, cena se snižuje na hranici 80% nákupní ceny, pod níž se ale nejde a zboží se likviduje. Pokud ho někomu "darujete", pak si likvidujete poptávku. Člověk, který má něco zadarmo, nemá potřebu si to kupovat. Tudíž rozdávat neprodejné zboží je také ekonomicky špatně, pokud by lidé věděli, že věc bude za rok někde za zlomek ceny, nekoupí si novou, ale počkají.

Tomane, to seš na tenkém ledě. Uvědom si, jaký je elektorát ANO.

Tak zrovna z Francie bych si vzor nebral

Takže titulek opět klame. Omezit slevy nechtějí Češi, ale Toman a agrární komora.

Tak ještě srovnat průměrný příjem Francouze a Čecha, pak můžete rušit nějaké slevy... To máme žít o chlebu a vodě?

Nesrovnávejte příjmy, ale životní úroveň.

Já bych zavedl potravinové lístky, to by bylo originelní. Každý by měl příděl 100g masa na den a hned by ubylo obezity. Víte, kolik by měli důchodci volného času, kdyby nemuseli obíhat hypermarkety, aby vyšli s důchodem?

Tohle je přešně ten příspěvek, kdy nevím, jestli je to ironie nebo to myslíte vážně.

Češi nechtějí slevy, nejsou ti politici odtržení od reality?

nechala bych to celé na obchodnících; a co je to vůbec "prodej se ztrátou":

a) za účelem přilákání lidí do mého obchodu jim rozdávám dárky zdarma či levně; toto není ztráta, ale náklad na propagaci; b) koupím zboží od dodavatele vědomě více, než dokážu prodat, ale abych se dostala na úroveň velkoobchodní ceny; pak část prodám se ziskem, a zbytku se nějak zbavím; c) leží mi na skladě neprodejné zboží, a náklady narůstají tím, že zabírá místo na regálech či dokonce v mrazácích; musím tedy optimalizovat ztrátu mezi dlouhým čekáním na případné zájemce či okamžitým výprodejem.

Všechny varianty jsou součást obchodování a nevidím důvod, proč by do toho měl mluvit stát.

a jak někdo zde připomněl, d) zboží končí lhůta spotřeby

Jedinou slevy bych ponechal na oranžové vesty