Řepka není žádnou novinkou ani politickým výmyslem, ale tradiční plodinou, která má v moderním zemědělství nezastupitelné místo. Pro zemědělce je symbolem moderního zemědělství, právě proto má smysl vysvětlovat, jakou roli skutečně v zemědělství hraje.
Z pohledu agronoma je řepka učebnicovým příkladem takzvané zlepšující plodiny. Její hluboký kořenový systém provzdušňuje půdu, zlepšuje tak její strukturu, zabraňuje erozi, zvyšuje schopnost zadržovat vodu, podporuje mikrobiální život a po sklizni po ní zůstane na poli organická hmota, čímž podporuje půdní život. Výsledkem potom je, že pšenice po řepce roste lépe než pšenice po pšenici. Řepka tedy funguje přesně opačně, než jí její kritici vyčítají.
Pro půdu tedy není řepka problém, ale plodina, která pomáhá zemědělcům udržovat na polích rovnováhu a nevyčerpávat je. V jarním období je důležitým zdrojem potravy pro opylovače, včetně včel, kdy je nabídka kvetoucích rostlin v krajině stále omezená. I v tom je její role v zemědělské krajině nezastupitelná.
Jan Šimek Předseda JTZE Jan Šimek Po studiu na Vysoké škole ekonomické a České zemědělské univerzitě v Praze pracoval v konzultantské firmě McKinsey a jako provozní ředitel startupu Foodpanda v Singapuru. V J&T je od roku 2016, nejdříve se věnoval zemědělství na Slovensku a některým investicím v Česku. |
Řepka je zároveň významnou hospodářskou plodinou, řepkový olej patří mezi ty nejkvalitnější a Evropská unie je jeho největším producentem i spotřebitelem na světě. V neposlední řadě jde také o surovinu pro krmiva i biopaliva. V evropském kontextu jde o jednu z klíčových olejnin, po které je dlouhodobě stabilní poptávka.
Unie se z ekologických důvodů rozhodla do pohonných hmot přidávat biopaliva a řepka je jejich logickým zdrojem. Přimíchávání biosložky do paliv není špatná myšlenka, Evropská unie tím navíc snižuje závislost na ropě, ale kdybychom chtěli skutečně zlepšit životní prostředí, bylo by lepší mít více žlutých polí.
Outsourcing ochrany přírody
Evropa však dlouhodobě spotřebuje více řepky, než je schopná sama vypěstovat. V posledních letech se sklizeň pohybuje kolem 16 až 18 milionů tun, zatímco poptávka přesahuje 20 milionů tun. Tu tak musí uspokojit dovoz, který je obrovský a stále stoupá. V roce 2023 šlo o 6,5 milionu tun a jen z Austrálie se přes půl planety dováží do sedmadvacítky miliony tun, další z Ukrajiny nebo Kanady. To otevírá širší otázku, jak vyvažovat domácí produkci a dovoz potravin a zemědělských komodit tak, aby byla zajištěna jak ekonomická, tak environmentální udržitelnost.
V posledních letech jsou zemědělci v krizi už neustále, říká prezident Agrární komory |
Je to paradox. Kritikům řepky vadí její pěstování v Evropě, ale přehlížejí emise z lodní dopravy. Pokud je navíc podle nich řepka škodlivá pro životní prostředí, mělo by mít její pěstování negativní vliv i v Austrálii. Část debaty se totiž soustředí pouze na pole v Evropě, ale dopady dovozu nechává stranou. Tento outsourcing ochrany přírody mimo EU životní prostředí nezachrání, naopak mu škodí ještě více.
Potíže s bramborami i vepřovým. Českým zemědělcům škodí čínská soběstačnost |
Pokřivení české debaty ukazuje i to, že podobný povyk kolem řepky nikde jinde nepanuje, přitom její pěstování není žádná česká výjimka. Naopak největšími producenty v EU jsou Francie, Německo, Polsko a Rumunsko, které dohromady tvoří zhruba tři čtvrtiny evropské produkce. Například v Německu zabírá řepka až kolem osmi procent orné půdy a je považována za důležitý prvek udržitelného zemědělství.
Řepka je standard
Žlutá pole proto nejsou žádnou českou anomálií, ale evropským standardem. Ve Francii nebo Německu se řepka řeší jako agronomická a ekonomická otázka, ne jako zástupné téma debaty o krajině. Česká debata je výjimečná tím, jak snadno se z plodiny stal politický symbol, do něhož si kritici řepky projektují své politické názory. Ekonomika přitom mluví jasně. Řepka je stabilní plodina, která pomáhá farmářům diverzifikovat příjmy a reagovat na výkyvy cen.
Někteří tvrdí, že česká krajina je řepkou zaplavená. Ve skutečnosti se pěstuje na zhruba 14 až 15 procentech orné půdy. To není monokultura, ale standardní součást osevního postupu.
Je pochopitelné, že veřejnost má k pěstování řepky otázky. Debata je ale často velmi vyhrocená a zjednodušuje složitější realitu současného zemědělství. Každá plodina má své přínosy i limity a řepka není výjimkou. Stejně jako u jiných plodin záleží především na tom, jakým způsobem je pěstována a jak zapadá do celkového hospodaření na půdě. Moderní zemědělství se přitom neustále vyvíjí. Zemědělci využívají přesnější technologie, hledají šetrnější postupy a věnují stále větší pozornost kvalitě půdy, ochraně vody i celkové podobě krajiny.
Tisíce tun brambor, které nikdo nechce. Česká úroda jde za pár korun do bioplynek |
Řepka tak není ani problémem, ani samospásným řešením. Žádná plodina není bez dopadů. Řepka je ale jednou z těch, které mají v českém zemědělství své místo. Debata by se proto měla vést především o tom, jak má naše krajina vypadat a jakým způsobem na ní hospodařit, nikoli o tom, zda má či nemá existovat jedna konkrétní plodina.
Tvrzení, že řepku nahradíme něčím čistším, aniž bychom zaplatili cenu v podobě nižších výnosů, vyšších dovozů nebo větší ekologické stopy jinde ve světě, je příliš zjednodušující. Pokud to myslíme s životním prostředím skutečně vážně, řešením proto není jednoduché odmítnutí řepky, ale důraz na to, aby se pěstovala pod jasnými pravidly, v rozumném osevním postupu a co nejblíže místu spotřeby. Čím méně bude řepka cestovat mezi světadíly, tím lépe.
