„Když má obor v ročníku pět nebo šest žáků, dlouhodobě ho neudržíte. Přitom firmy v regionu tyto profese zoufale potřebují,“ říká Drahoslav Matonoha, člen Asociace malých a středních podniků a předseda Cechu zedníků.
Ze statistik asociace a ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že nejnižší počet řemeslných živnostenských oprávnění je v oboru hodinářství (796), kamnářství (1 854) a zlatnictví/klenotnictví (3 073). Zmíněné obory už se ale v Česku téměř neučí. Kamnářství se dá studovat jen na třech školách v republice a ročně se v oboru vyučí přibližně 30 učňů. A obor hodinářství se vyučuje pouze na Střední průmyslové škole v Jihlavě, přičemž ročně přijímají přibližně deset žáků.
Co chybí českým hospodám? Vůle, výdrž, vstřícnost a láska k řemeslu, říká expert |
Důvodem klesajícího zájmu může být obecně přístup k řemeslům. „Ministerstvo školství necítí odpovědnost k českému hospodářství. Odmítá realizovat ekonomické řízení budoucích potřeb společnosti ve spolupráci s jednotlivými zástupci odvětví z praxe,“ myslí si Matonoha.
Ale i pokud je řemeslníků v regionu dostatek, problém je s kvalifikací. Zaměstnavatelé často hlásí, že absolventi nejsou na reálnou práci v oboru připraveni. Chybí jim pracovní návyky, praktické dovednosti a zkušenosti. To samozřejmě zaměstnavateli zvyšuje náklady, protože musí absolventa zapracovat. Firmy pak často nechtějí takové absolventy vůbec zaměstnávat.
Potíže ve stavebnictví
Typickým příkladem může být stavebnictví. Obory spadající pod toto odvětví bývají často vyučovány s nedostatečnou mezioborovou provázaností, která je však klíčová. „Tak komplexní odvětví je nutné učit v různých jeho oborech na jedné škole kvůli mezioborovým vazbám a ne společně s gymplem, kadeřnicemi či sestřičkami na jedné integrované škole,“ poukazuje Matonoha.
Stavebnictví je přitom typickou oblastí, která trpí nedostatkem řemeslníků prakticky všech profesí. A navíc zmíněných škol skokem ubývá. Z původních 188 škol zaměřující se na obory spadající pod stavebnictví, jich nyní zbývá jen 32. O tyto profese je na trhu práce extrémní zájem, ale možnosti výuky jsou velmi nízké a vlivem špatné provázanosti produkují nedostatečně kvalifikované absolventy.
Pietní profese jsou špatně ohodnocené. Průměrná mzda je vzácná, ukazují data |
Pokles zájmu je částečně dán nedostatečným kontaktem dětí s různými řemesly, na které je navíc nahlíženo spatra. „Je to krásný obor se spoustou možností a o lidi s šikovnýma rukama je ohromný zájem,“ říká Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví.
Vzhledem k současné situaci navíc tyto profese bývají velmi dobře finančně ohodnoceny. „V řemeslech funguje stejný tržní mechanismus jako jinde: je-li něčeho málo, cena stoupá. A řemeslníků je v současné době nedostatek, který se v dalších letech bude prohlubovat,“ vysvětluje Nouza.
Elektrotechnici nad zlato. Na trhu jich je málo, firmy se o ně přetahují |
V důsledku dlouhodobého nedostatku pak zaměstnavatelé své požadavky často přehodnotí. „U dlouhodobě nedostatkových profesí zaměstnavatelé obvykle snižují požadavky na předchozí praxi a raději akceptují potřebu širšího zaučení přímo na pracovišti,“ říká František Bikár, tiskový mluvčí Úřadu práce ČR.
Špatná image u rodičů
Podle odborníků často dětem cestu k řemeslům zavírají rodiče, bylo by tak potřeba změnit celkový pohled společnosti. „Pokud stát nezajistí systematickou podporu technických oborů, nebude mít za pár let kdo realizovat ani klíčové veřejné zakázky,“ varuje Nouza.
Asociace malých a středních podniků jako řešení nedostatku řemeslných profesí na trhu nabízí švýcarský model školství vycházející z požadavků jednotlivých profesí. „Ten kombinují s celkovými prostředky i populačním vývojem, při zohledňování potřeb veřejných škol a možností pro řešení formou soukromých škol,“ vysvětluje Matonoha.
Případné přehodnocení se děje každé dva roky. „Srovnejte u nás horizont delší patnácti let bez transparentního vlivu zástupců výroby a služeb,“ poukazuje Matonoha. Švýcarský model počítá s různými počty žáků v různých kantonech podle aktuálních potřeb na trhu. „Toto řešení neumožňuje vyčerpávání limitovaných zdrojů na nadbytečné obsazování oborů méně kvalitními zájemci, kteří nebudou v daných oborech nejpravděpodobněji přínosem. Toto se týká například oborů automotive,“ dodává.
Do budoucna může být současná situace ve školách problém. Kromě toho, že nějaká řemesla zaniknou a školy se zruší, dojde s odstupem let k nepříjemnému efektu, kdy základní řemeslné služby začnou v regionech chybět. Už dnes eviduje Úřad práce dlouhodobě vysokou poptávku po kvalifikovaných pracovnících v řemeslných a technických profesích. „Nejčastěji jde o klempíře, pokrývače, tesaře, instalatéry, zedníky a také elektrikáře v oblasti slaboproudu i silnoproudu,“ vyjmenovává Bikár.
Polští studenti zachraňují řemeslo. Hodinář i švadlena jsou hvězdami internetu |
Loni bylo například v celém Karlovarském kraji jen 47 očních optiků, v Královehradeckém kraji 49, na Vysočině 52. A ve školním roce 2024/2025 nastoupily na tento učební obor čtyři žáci. Na řemeslné obory jako výrobce bižuterie, klempíř, sklenář nebo pokrývač nastoupil v daném školním roce vždy pouze jeden žák. Zájem podle Matonohy chybí i kvůli malému povědomí.
„Kdy jste naposledy viděli nějaký televizní pořad o těchto oborech? Poslední seriál byl Synové a dceryJakuba skláře. Jde o exemplární přenos negativní likvidace střední třídy za hlubokého socialismu přenesený do našeho povědomí a nikdo se nesnaží úspěšně toto zvrátit,“ vysvětluje Drahoslav Matonoha, člen Asociace malých a středních podniků a předseda Cechu zedníků.
