"První pokusy byly v 90. letech, kdy to zaváděly země jako Španělsko, Portugalsko nebo Itálie v souvislosti s financováním církví," říká Simona Škarabelová z brněnské Masarykovy univerzity.
Na Slovensku se takto podle posledních čísel za rok 2004 vybralo 850 milionů slovenských korun. Slováci smějí rozhodnout o jednom procentu svých daní, stejně jako Maďaři.
"Podobně by to mohlo být i u nás," říká ministr financí Bohuslav Sobotka. "ČSSD je pro, má to ve volebním programu. Shoda je na tom, že objem prostředků by neměl být moc velký, muselo by se to zavádět postupně," říká.
Tři sta korun ročně
K nápadu se Sobotka vrací v době, kdy Češi musí daně řešit, protože do konce března odevzdávají daňová přiznání. Některé příspěvky na charitu lze odepsat z daní už teď, ale asignace by šly dál.
Dnes lze snížit (až o 10 procent) daňový základ, z něhož se daň počítá. Asignace by umožnily, že by lidé mohli manipulovat se samotnou daní.
Podle legislativního plánu schváleného vládou měl Sobotka připravit zákon do 6. června. Slibuje, že to stihne, ale schválení nechá až na příští vládě. Zřejmě navrhne uvolnit jedno procento u daně z příjmu fyzických osob.
Pro jednotlivce jde spíš o princip než o velké peníze. Například člověk s dvacetitisícovým platem by mohl na svůj kostel či místní Červený kříž poslat ročně asi tři sta korun. O ně by přišla státní pokladna.
Kdyby toho využili všichni, vláda by přišla na svých příjmech až o 1,4 miliardy za rok. Zkušenosti z ciziny naznačují, že obvykle tuto možnost využije jen každý třetí.
Celý systém má fungovat tak, že na daňovém přiznání přibude další kolonka. Do ní by člověk uvedl, zda chce přispět a komu.
Úředníci nechtějí nechat peníze úplně bez kontroly, proto půjde vybírat jen z předem schváleného seznamu, kam by se sdružení a nadace dostaly po splnění určitých podmínek.
V tom tkví jeden z možných zádrhelů. "Musí se vypracovat systém registrací, abychom se vyhnuli zneužívaní," zdůrazňuje Sobotka. Asi by také přibylo byrokracie, protože finanční úřady podle Sobotky měly příjemce peněz kontrolovat.
Asignace otvírají zajímavé a těžké téma: zda se o všechny potřebné mají postarat politici skrze peníze v rozpočtu, anebo zda z této ambice trochu slevit a dát větší prostor dárcům a nadacím.
Neziskové organizace o průlom usilují dlouho. Už před třemi lety vytvořili "Iniciativu pro 1 %", která za asignace lobbuje. "Jde o způsob, jak efektivněji přerozdělovat prostředky, jež stát vybere na daních," říká Václava Ludvíková z Fóra dárců, které zastřešuje nadace i velké filantropy z řad podniků.
Daňový poradce Petr Hruška ze společnosti České daně vidí prospěch v tom, že neziskové organizace by začaly víc komunikovat s veřejností a přesvědčovat lidi o tom, co dělají potřebného. Totéž si myslí i Sobotka.
Jsou i jiné názory. "Daňové asignace popírají jeden ze základních principů daní, že je to povinná platba, která směřuje na předem neznámý účel," říká Simona Škarabelová, která se asignacemi dlouhodobě zabývá.
"Nebudou směřovat k neziskovým organizacím, které jsou nejvíce mediálně známé? Ty se totiž nemusí shodovat s těmi, které peníze potřebují nejvíce," upozorňuje Škarebelová.
Zapeklité církve
Neziskových organizací je dnes v tuzemsku registrováno přes 60 tisíc. Politické strany jim slibují podporu.
Jednoprocentní asignace si do svého programu dali nejen sociální demokraté, ale také komunisté a Unie svobody. Při posledním hlasování ve Sněmovně loni na podzim byla pro i valná část poslanců ODS.
Poslanci ČSSD včetně Sobotky byli tehdy proti. "Návrh byl tehdy špatně zkonstruován a způsobil by chaos ve správě daní," vysvětluje dnes ministr financí.
Sporným bodem, na kterém se může celý plán zaseknout, jsou církve. Vztahy politiků a církve jsou v Česku komplikované, zvláště když jde o peníze a majetky.
"Je třeba o tom absolvovat debatu, jestli ano, či ne. Diskuse by měla být i v souvislosti s majetkem církví, který je dnes blokován pro hospodářské využití," říká Sobotka. Jinými slovy, církve musí z něčeho ustoupit, aby mohly peníze z uvolněných daní dostávat.
Církve se bojí, aby vláda nechtěla použít symbolické asignace jako náplast na nevyřešené majetkové spory. Zejména katolická církev už od roku 1990 volá po vyrovnání křivd z období komunismu a po novém způsobu financování, ve kterém jde o mnohem větší peníze než o miliardu z asignací.
"Debaty o majetku církví a asignacích bych nespojoval," říká předseda křesťanských demokratů Miroslav Kalousek s tím, že majetek církvi patří a jen samotné asignace by na jejich financování stejně nestačily.
Proti asignacím nic nemá, ale dává přednost větším daňovým odpočtům darů pro firmy. "Je to stejný efekt," říká Kalousek.
Také církve se bojí toho, aby asignace nebyly jen návnadou a stát je neošidil. "Další zdroje financování církve dnes nejsou řešeny vůbec, což jsou třeba restituce nebo vypořádání zabraného majetku, anebo jsou řešeny nedostatečně jako péče o památky či sociální péče," říká Karel Štícha, spravující majetek pražského arcibiskupství.
Dnes jsou pro církve a stejně tak i pro neziskové organizace nejdůležitějším zdrojem financí dotace od státu. Pražské arcibiskupství získalo předloni na dotacích 84 milionů korun, což je v jeho případech výrazně více než získalo na daních.
Neziskové organizace se proto dopředu bojí, aby se zavedením daňových asignací nenapadlo vládu zrušit jim poskytování dalších dotací. Tak se to stalo například na Slovensku. "Daňové asignace by neměly být spojovány s možností darovat prostředky," říká Václava Ludvíková z Fóra dárců.
Velké firmy zastoupené ve fóru přispívají na dobročinné účely rok od roku větší částkou a daňové úlevy by je bezpochyby ještě víc podpořily. Podle průzkumů Fóra dárců se dárcovství věnují dvě třetiny českých firem.
"Postupně také narůstá zájem firem o dárcovství oproti sponzoringu," dodává Ludvíková.
V její branži jsou dary a sponzoring dvě různé věci. Sponzor za své peníze něco chce, zatímco dárce by měl peníze věnovat nezištně, bez přímého protiplnění. Dokážou-li si mecenáši vybudovat dobrou image ve společnosti, mohou podle fóra oslovit víc zákazníků a prodat víc zboží.
Největšími dárci jsou samozřejmě ty největší firmy. Ty si většinou zakládají nadace, které dále vybrané prostředky rozdělují. Loni deset největších dárců věnovalo 665 milionů korun. Částka sice roste, ale do vyspělého světa mají Češi ještě daleko.
"Dary nebyly nikdy mezi bohatými a známými tak módní záležitost jako teď," napsal minulý týden britský týdeník The Economist. Ve Spojených státech dělají dary dokonce více než 1,5 procenta toho, co vytvoří celá tamní ekonomika.
Vedle Slovenska, Maďarska a jihoevropských států se asignace ujali také v Polsku či Rumunsku. Slováci zavedli možnost jednoprocentního příspěvku v roce 2001. Nejprve se vztahoval na fyzické osoby, ale o rok později už také na právnické osoby.
V dalším roce se částka zvedla na dvě procenta, ale výměnou za to skončily jiné dotace pro neziskový sektor. Částku 850 milionů si předloni na Slovensku rozdělilo přes tři tisíce neziskovek. Více než čtvrtinu si rozdělilo pět největších organizací.
