Poslanci zemědělského výboru Evropského parlamentu jsou nyní pod silným lobbistickým tlakem. Do pár týdnů musí vydat stanovisko, zda podle návrhu Komise EU doporučí parlamentu ukončení cukerných kvót v roce 2015 a otevřou tak prostor pro pokles cen bílé suroviny.
Z jedné strany proto na poslance tlačí zpracovatelé a pěstitelé cukru, kteří mají díky cukerným kvótám zajištěný odbyt i jisté výkupní ceny. Na opačné straně stojí potravináři, pro které je cukr jednou ze základních surovin.
"Potravinářská komora je zastáncem liberalizace obchodu s cukrem. Za hlavní cíl liberalizace považuje dostupnost této suroviny pro naše uživatele cukru, tedy výrobce, i možnost dalšího rozvoje tohoto sektoru," uvedla mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová.
Evropské ceny cukru jsou totiž kvůli regulaci produkce a omezením importu a exportu nyní vyšší než na světových trzích. Pro výrobce nápojů, džemů, ale i řady dalších poživatin je přitom cukr jednou ze základních surovin.
Podle šéfa potravinářské společnosti Hamé Martina Štrupla trápí potravináře ceny cukru více než neustálé zvyšování DPH. Kdyby mohli výrobci nakupovat cukr za nižší ceny, otevřel by se prostor také pro zlevňování v regálech obchodů. Zatím však zůstává liberalizace trhu nejistá.
"Dneska jsme v situaci, kdy cukrovarníci jsou šťastní a lobbují za zachování kvót. Zuří naopak spotřebitelé, tedy potravináři, a především výrobci slazených nápojů," popisuje náladu europoslanec Hynek Fajmon, dlouhodobý odpůrce regulace a člen zemědělského výboru. Podle Fajmona je debata ve výboru velmi rušná a není vůbec jisté, zda zrušení kvót skutečně projde, nebo budou prodlouženy do roku 2020.
Výrobci nepožadují zachování regulace, ale prodloužení
Proti úplné liberalizaci trhu se staví velcí producenti cukru v čele s Francií a Německem a také tuzemští cukrovarníci. Podle ředitele největšího českého výrobce cukru firmy Tereos TTD Oldřicha Reinbergra by liberalizace trhu znamenala hromadný dovoz levného cukru ze třetích zemí na evropský trh, což by zcela zdecimovalo evropské producenty i pěstitele.
"Úplné otevření trhu zatím nepotřebujeme, protože environmentální a sociální politika v Evropě nám nezajišťují stejné výrobní náklady, jako mají země v Jižní Americe či Africe," upozorňuje Reinbergr. Netrvá na zachování regulace, ale pouze na prodloužení současného režimu o dalších několik let.
Zvyšující se výnosnost řepy na hektar oproti cukrové třtině, zlepšující se pracovní podmínky a dodržování ekologických pravidel v rozvojových zemích vedou podle něj k tomu, že někdy kolem roku 2020 by se konkurenceschopnost Evropy a států Jižní Ameriky mohla srovnat. "Za pět let bude Evropa připravená k tomu, aby se trh otevřel," míní Reinbergr. Dodává, že při započtení nákladů na dopravu a rafinaci se ceny cukru v Evropě a rozvojových zemích pomalu dostávají na srovnatelnou úroveň už nyní a ani případná úplná liberalizace trhu by nevedla ke zřetelnému propadu cen.
Dopady liberalizace na evropský trh s cukrem se pokusil zanalyzovat Bert Smit z univerzity v nizozemském Wageningenu. Podle něj by se po poklesu dovozních cel výrazně zvýšil import z Brazílie a ceny cukru a cukrové řepy by se propadly až o devět procent. Ostatní země by se však na evropský trh nijak nehrnuly.
V případě zrušení výrobních kvót pro jednotlivé státy EU by vzrostla produkce o 11 procent a cena cukru by propadla až o 14 procent. Snížily by se i příjmy zemědělců. Smit zároveň upozorňuje, že dopady na producenty jednotlivých zemí by se velice lišily.
